Kitata a Kosgeiová triumfovali v Londýně
Mužský závod už dlouho dopředu lákal na vzájemný souboj keňského světového rekordmana Eliuda Kipchogeho a druhého nejrychlejšího muže historie Kenenisy Bekeleho z Etiopie. Na tento duel však nedošlo, jelikož se Bekele dva dny před startem odhlásil kvůli zranění. Kipchoge tak měl být jasným favoritem. Vše ale bylo nakonec úplně jinak.
Závod probíhal na uzavřeném okruhu v St. James Parku, kde závodníci a závodnice absolvovali v deštivém a chladném počasí 19 okruhů. Kvůli omezením chyběli podél trati také diváci. Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by Kipchoge měl mít nějaké problémy, když se poměrně dlouho držel ve vedoucí devítičlenné skupince. Nebylo divu, žádné zázračné tempo se nekonalo. První zásadní moment přišel zhruba kolem 37. kilometru, kdy Kipchoge nedokázal zareagovat na nástup trojice Shura Kitata, Sisay Lemma a Vincent Kipchumba. Od toho momentu se jeho ztráta už pouze navyšovala. Bylo jasné, že o vítězi se bude rozhodovat mezi zmiňovaným triem. Jako první se o nástup pokusil Keňan Kipchumba. V závěru ho ovšem přespurtoval Etiopan Shura Kitata a mohl se tak radovat ze svého prvního triumfu na maratonu v Londýně. Do té doby byl nejlépe druhý v roce 2018. Kitata proběhl cílem v čase 2:05:42. Kipchumba pak finišoval jen o vteřinu později (2:05:42) a při své premiéře v Londýně bral stříbro. Etiopskou dominanci pak podtrh bronzový Sisay Lemma (2:05:45) následovaný krajany Mosinetem Geremewem (2:06:04) a Mule Wasihunem (2:06:08).
Kipchoge dokončil závod na osmé příčce za 2:06:49, což je jeho nejpomalejší čas kariéry v městském maratonu a po sedmi letech přišel o svou neporazitelnost na maratonské distanci. Naposledy nezvítězil při své maratonské premiéře v Berlíně 2013, kde doběhl druhý za tehdejším světovým rekordmanem Wilsonem Kipsangem. Od té doby vyhrál jedenáct velkých maratonů včetně olympijských her v Riu de Janeiru. Na páté vítězství v Londýně si tak tato legenda vytrvalostních běhu bude muset počkat minimálně do dalšího ročníku. Nejlepším Evropanem v závodě byl Nor Sondre Nordstad Moen na devátém místě v čase 2:09:01.
Závod žen měl o poznání jednoznačnější průběh. Dvojice keňských favoritek Brigid Kosgeiová a Ruth Chepngetichová se od zbytku startovního pole utrhla někde kolem patnáctého kilometru a dlouho běžela pospolu. Na metě půlmaratonu probíhaly v mezičase 1:08:15, což ještě dávalo naději na překonání světového rekordu v ryze ženském maratonu, který má časem 2:17:01 od roku 2017 v držení další zástupkyně této východoafrické běžecké velmoci Mary Keitanyová.
Krátce za polovinou závodu se pokusila nastoupit mistryně světa z Dauhá Chepngetichová, nicméně světová rekordmanka Kosgeiová si svou rivalku nenechala utéct. Následně se tempo zvolnilo a plány na překonání rekordního zápisu Keitanyové vzaly za své. Rozhodující atak si Kosgeiová naplánovala na třicátý kilometr a od té doby se Chepngetichové, které začaly výrazně ubývat síly, vzdalovala. Pohodlně si pak doběhla pro úspěšnou obhajobu loňského prvenství v čase 2:18:58. Jednalo se pro ni o čtvrtý velký maratonský primát. Kromě dvou londýnských, má na svém kontě i dva z maratonu v Chicagu.
Souboj o druhé místo byl nakonec až nečekaně dramatický. Skvělý závěr totiž předvedla americká veteránka Sara Hallová. Sedmatřicetiletá atletka se pouhých 80 metrů před cílem dostala před unavenou Chepngetichovou a radovala se z překvapivého stříbra v novém kariérním maximu 2:22:01. Třetí Chepngetichová se musela při své londýnské premiéře spokojit s bronzem a výkonem 2:22:05. Elitní pětici pak uzavřely Etiopanky Ashete Bekereová (2:22:51) a Alemu Megertuová (2:24:23).
