Kateřina Cachová ukončila kariéru

Kateřina začala s atletikou na druhém stupni základní školy, kdy si ji na závodech všiml trenér Michal Buzek, který si ji vzal pod svá křídla a úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Ještě jako žákyně si v roce 2005 odbyla svou mezinárodní premiéru na mistrovství světa dorostu v marockém Marakeši. O rok později pak opět zápolila s výrazně staršími soupeřkami na světovém šampionátu juniorské kategorie v Pekingu.

První medailový úspěch přišel v sezóně 2007, když se stala na domácím šampionátu v Ostravě dorosteneckou mistryní světa v sedmiboji. Stejným titulem se v české atletice mohou pyšnit už pouze Zuzana Hejnová, Michaela Hrubá a Barbora Malíková. Kateřinu často bohužel brzdily v průběhu kariéry zdravotní problémy. Právě kvůli nim také přišla v roce 2008 o mistrovství světa juniorů v Bydhošti, kde měla být favoritkou. Vše si vynahradila o rok později na evropském šampionátu stejné kategorie v Novém Sadu, kde vystoupala na stříbrný stupínek.

V sezóně 2010 si pak zazávodila poprvé také na velké mezinárodní akci mezi dospělými, když skončila 16. na mistrovství Evropy v Barceloně. Skvělý pak byl v jejím podání rok 2011. Tehdy se mezinárodní vrchol její kategorie konal opět v Ostravě, kde se jí tradičně dařilo. Tentokrát se jednalo o mistrovství Evropy do 23 let. Ani zde nevyšla medailově naprázdno, když až do poslední disciplíny bojovala s Estonkou Grit Sadeikovou o zlato. Za ním nakonec zaostala o pouhých 12 bodů a brala stříbro. Následně vystoupala na bronzový stupínek při univerziádě v čínském Šen-Čenu, odkud přímo odcestovala na svůj první světový šampionát mezi dospělými v korejském Tegu. Při své premiéře na tomto globálním vrcholu obsadila devatenácté místo.

Na podzim následoval přesun do Prahy, kde se začala připravovat pod vedením Martiny Blažkové. První roky v hlavním městě pro ni však nebyly po kariérní stránce nejšťastnější. Na univerziádě v Kazani 2013 ji postihl na překážkách hrozivý pád a následně musela podstoupit také operaci kolene. Návrat nebyl snadný, ale podařil se. Zprvu se mohla věnovat pouze překážkám, což přineslo své ovoce v halové sezóně 2015, kdy zaběhla čas 8.13, kterým momentálně figuruje na čtvrté příčce historických národních tabulek a zároveň se jím kvalifikovala na HME v Praze. A právě tato disciplína se následně stala v sedmiboji, kterému se opět mohla začít postupně věnovat, tou nejsilnější.

Do olympijské sezóny už vstoupila zdravotně v pořádku a v plné síle. Hned to bylo také znát na výkonech, když získala domácí halový pětibojařský titul v osobním rekordu 4506 bodů, který ji řadí v našich historických statistikách na třetí místo. Neztratila se ani na halovém mistrovství světa v Portlandu, kde obsadila parádní sedmou příčku. Cíl pro letní sezónu byl jasný, a tím byly olympijské hry v Riu de Janeiru. Na ty se kvalifikovala hned při svém prvním sedmiboji na MČR v Edenu, kde zvítězila v novém osobním rekordu 6285 bodů, díky čemuž se posunula na druhé místo historických českých tabulek za Elišku Klučinovou. Následně se ještě dokázala při svém triumfu na TNT Express mítinku v Kladně zlepšit na 6328 bodů. Ještě před odletem do Ria závodila na mistrovství Evropy v Amsterdamu, odkud si přivezla skvělé šesté místo. Na samotných olympijských hrách jí pak závod nevyšel dle představ, když skončila čtyřiadvacátá.

V roce 2017 obhájila vítězství na mezinárodním kladenském vícebojařském mítinku v dalším vylepšení kariérního maxima na 6337 bodů a na následném mistrovství světa v Londýně skončila patnáctá. Životní pro ni byla sezóna 2018. Na halovém světovém šampionátu v Birminghamu obsadila jedenácté místo a v průběhu letní sezóny si pak držela skvělou formu. Na prestižním mítinku v rakouském Götzisu brala skvělou sedmou příčku za 6244 bodů a nejkvalitnější sedmiboj své kariéry poskládala na mistrovství Evropy v Berlíně, kde posunula hodnotu svého kariérního maxima až na 6400 bodů, což bylo pouze 60 bodů za národním rekordem Elišky Klučinové. V jednom z nejkvalitnějších závodů historie evropských šampionátu skončila šestá. Na sklonku sezóny pak výborně zazávodila také na dalším legendárním vícebojařském mítinku ve francouzském Talence, kde byla třetí se součtem 6381 bodů. Díky stabilitě svých výkonů se stala vůbec první českou reprezentantkou, která obsadila třetí místo ve vícebojařské Challenge Světové atletiky. Sezónu zakončila na osmé příčce světových tabulek, což se z českých a československých vícebojařek podařilo už pouze Elišce Klučinové v roce 2014.

Po životní sezóně ovšem přišla nucená operace druhého kolene a následovala dlouhá rekonvalescence. Ta měla za následek vynechání halové sezóny 2019 a pozdní vstup do té venkovní. Přesto se dokázala Kateřina dostat do solidní formy, když vyhrála na portugalském ostrově Madeira 1. ligu mistrovství Evropy družstev ve vícebojích a kvalifikovala se na mistrovství světa do katarského Dauhá. Těsně před šampionátem si však přivodila svalové zranění, a i když bojovala, její úsilí stačilo na šestnáctou příčku.

Po návratu z Kataru začala spolupracovat s trenérem Františkem Ptáčníkem. Ovšem již v úvodu zimní přípravy se vrátily chronické problémy se zády a krkem. Musela tak opět vynechat halovou sezónu a ani příprava na tu letní neprobíhala hladce. Přesto v průběhu letní sezóny několik závodů absolvovala, a dokonce vyhrála výkonem 5978 bodů vícebojařský mítink v Plzni. To byl také její poslední dokončený víceboj. Na následném mistrovství České republiky byla totiž ze závodu nucena odstoupit kvůli vyvrknutému kotníku. V závěru sezóny si pak připsala ještě několik solidních startů a už spřádala plány směrem k olympijské sezóně 2021.

Poté, co se František Ptáčník rozhodl pro ukončení aktivní trenérské činnosti, se přesunula do tréninkové skupiny Jakuba Uhra. Díky vysokému umístění ve světovém rankingu, byly její vyhlídky směrem k olympijským hrám v Tokiu velmi nadějné. V ten moment ještě netušila, že již do žádného závodu bohužel nenastoupí.

I tentokrát byla na vině prokletá záda, kvůli kterým vynechala již třetí halovou sezónu v řadě a své úsilí směřovala k olympijským hrám. V průběhu jarní přípravy se ovšem zdravotní problémy ještě vystupňovaly a znemožnily Kateřině závodit i pod otevřeným nebem. Olympijský sen se tak rozplynul. V létě se pak rozhodla, že ukončí aktivní kariéru. „V posledních dvou letech mě opakovaně zrazovalo zdraví. V podstatě jsem toho více promarodila, než odtrénovala, což bylo dost frustrující. Hnacím motorem pro mě byly olympijské hry v Tokiu, na které jsem se ovšem nemohla kvalitně připravit. Snažila jsem se bojovat, ale tělo začalo prostě stávkovat a řeklo dost. Je tak na čase uzavřít tuto kapitolu života a jít vstříc novým možnostem,“ zdůvodnila své rozhodnutí.

V průběhu své kariéry posbírala kromě mezinárodních úspěchů také 14 národních mistrovstvích titulů mezi dospělými. Čtyřikrát se stala českou mistryní v sedmiboji i nad krátkými překážkami. V hale pak triumfovala dvakrát v pětiboji, třikrát na šedesátce překážek a jednou v dálce. Na stovce překážek se s časem 13.05 dělí s Ivetou Rudovou o druhou příčku českých historických tabulek.