přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

9. srpna 2021, 21:38

Jedinečné oštěpařské duo je doma

V pondělí 9. srpna, krátce před osmou hodinou večerní, dosedl na letiště v Praze - Kbelích speciál s poslední částí české olympijské výpravy. Nechyběli v něm dva atletičtí medailisté, oštěpaři Jakub Vadlejch a Vítězslav Veselý.

Jak se oba shodli, naspali od sobotního závodu Víťovými slovy "méně hodin než mají prstů na jedné ruce". Přesto dorazili zpět do Česka v dobré náladě. Na krku se jim houpaly olympijské medaile. Navíc oba viditelně těšilo právě to, že mohou svou radost sdílet jako parťáci a tréninkoví kolegové - byť již bývalí, Veselý se již nějakou dobu trénuje sám. "O tom se mi ani nesnilo. To, že to dopadlo s mým velkým kamarádem, s kterým jsem leta trénoval, to jen podtrhuje," vzal si jako první slovo jeho mladší kolega Vadlejch.

Shoda panovala mezi oběma i v tom, že cítili o jak unikátní situaci šlo. Vadlejch letos před olympiádou kvůli zranění prakticky nestartoval (výkon pro OH potvrdil na Tretře, pak se ještě objevil na MČR ve Zlíně), Veselý sice házel a předváděl stabilní vzdálenosti, ale jeho letošní výkon by v kvalifikaci byl hraniční, na finálovou osmičku by již nestačil. Oba si však v obou tokijských závodech vylepšili sezónní maxima, což je vyneslo na pódium. Pro Veselého jde dokonce o nejdelší hod za posledních šest let! A jako bonus přidali oba splněný ostrý limit pro start na MS v příštím roce. Vadlejch ve svých 30 letech vyhlíží i olympijskou Paříž za tři roky, o sedm let starší Veselý plánuje z roku na rok, takže teď ještě má v plánu "jen" mistrovství světa v Eugene.

Oba se také zachraňovali v boji o nejvyšší pozice, Veselý třetím pokusem ve finále, Vadlejch dokonce již třetím hodem v kvalifikaci. "Byl to velký boj, a proto je to pro mě lepší," nechal se slyšet Vadlejch. "Jakékoli medaile si v 38 letech člověk váží, jako by byla zlatá. Byl to nejkrásnější závod, jaký jsem zažil," vyznal se Veselý s tím, že i emoce, jindy prožívané hlavně vnitřně, šly tentokrát ven. "Myslím, že to bylo i vidět," dodal.

A emoce jen umocnil návrat do vesnice, kde jej přes pokročilou hodinu, půl druhé v noci, přivítali v hojném počtu kolegové z českého týmu. "Bylo narváno, randál. Byli tam snad všichni, kdo ještě neodcestovali, toho si moc vážím," popisoval Veselý. "Čekali na nás, skandovali. Znova jsme si to prožili," rozplýval se Vadlejch.

Dva Češi stáli společně na stupních v Tokiu ještě další dva - střelci. A i atletika už dva cenné kovy v jeden den pamatuje - zásluhou Zátopkových v Helsinkách 1952. Z jedné disciplíny to je však novinka. "Vidíte, ale zase je v tom oštěp," smál se Veselý.

Jedinečná je díky jejich úspěchu i série atletických medailí z olympiád. Čeští a předtím českoslovenští reprezentanti od Londýna 1948 po Tokio 2020 neodjeli s prázdnou (na OH 1984 vinou bojkotu nemohli odcestovat vůbec), šňůra tak trvá již osmnáct olympiád v řadě. V éře samostatné České republiky jde o čtrnáctý a patnáctý kov, se započítáním dob společného státu se Slováky (a slovenskými úspěchy) už jich jsou čtyři desítky.

Michal Procházka, foto: ČAS - Martin Edlman

Vytisknout