Holloway: Jen nebe je limit
Holloway prokazoval svůj všestranný talent již v průběhu svého studia na floridské univerzitě. Hned při svém vůbec prvním startu na hladké šedesátce zaběhl v roce 2019 neskutečný čas 6.51. O několik týdnů později zazářil na halovém šampionátu NCAA, když nejprve triumfoval na šedesátce překážek ve vyrovnaném kontinentálním rekordu 7.35, aby následně za dalších 40 minut získal v čase 6.50 titul i na hladké šedesátce.
Během svého působení na floridské univerzitě také zaběhl halovou dvoustovku za 20.69 a několikrát zvládl svůj úsek ve štafetě na 4x400 metrů pod 44 vteřin. Pak jsou tu ještě jeho vynikající skokanské dovednosti. Ve 20 letech měl skočit do dálky 817 (s větrem dokonce 832) a v 16 letech skočil do výšky 216 centimetrů. Jeho prioritou se přesto staly překážky. „Prostě překážky miluji. Uvědomuji si, že jsem skvělý sprinter, ale překážky mě baví víc,“ má jasno.
V sezóně 2019 získal na venkovním šampionátu NCAA hned tři zlaté medaile, přičemž při svém triumfu na stodesítce překážek vytvořil nový univerzitní rekord 12.98 a ve štafetě na 4 x 400 metrů pak zvládl svůj úsek za 43.75. Záhy nato se stal profesionálem, v Székesféherváru získal své první vítězství na mezinárodním okruhu a vybojoval si místo v národním týmu pro mistrovství světa v katarském Dauhá, kde se nakonec radoval z titulu světového šampiona.
Přesto, že až do letošní halové sezóny závodil na šedesátce překážek výhradně na území Spojených států, je jeho bilance jedinečná. Na této distanci totiž nenašel přemožitele již šest let, což je v silné americké překážkářské konkurenci vskutku obdivuhodné. V nastaveném trendu pokračoval i při svých úvodních zahraničních startech. Pokud počítáme i rozběhy, v průběhu halové sezóny 2021 vyhrál všech deset závodů, do kterých nastoupil. Vše pak korunoval překonáním světového rekordu legendárního Brita Colina Jacksona, když na mítinku World Indoor Tour v Madridu zaběhl čas 7.29. Na Jacksona se dorovnal i v počtu časů pod 7.40, kterých má momentálně na svém kontě devět, ale na rozdíl od svého předchůdce ještě velmi pravděpodobně nějaké přidá. Průměrně pak letos vítězil nad svými nejbližšími pronásledovateli v průměru o 23 setin, což jen značí jeho naprostou suverenitu. „Nebyl jsem překvapen, jakou mám formu. Tvrdě jsem pracoval a šlo jen o to, abych vše provedl nejlépe, jak to umím. S trenérem jsme si na časy kolem 7.30 věřili,“ hýří oprávněným sebevědomím. Jedním dechem dodává: „Žádný závod není perfektní. Vždy se dá udělat něco lépe. Jde o to být konzistentní a pak přijde průlom.“.
Hollowayovy výkony oceňuje i nyní již bývalý světový rekordman Colin Jackson. „Jako fanouška atletiky pro mě bylo skvělé sledovat, jak Grant překonává světový rekord. V průběhu sezóny byl už několikrát tak blízko, takže to byla otázka času. Vždy jsem nadšený, jak se tvoří historie tohoto sportu. Věřím, že se Grant může zlepšit a zaběhnout i pod 7.25,“ nechal se slyšet.
Přesto, že je Holloway typickým sebevědomým americkým sprinterem, respekt s Colinem Jacksonem je vzájemný. Jak sám přiznává, Brit je pro něj jedním z jeho idolů. Na další překonání halového světového rekordu si však nyní musí počkat. Vzhlíží však už k venkovní sezóně. „Musím vzít všechnu tu energii a přenést ji do venkovních závodů. Musím zvládnout na stodesítce stejně dobře prvních pět překážek a na těch zbylých udržet dynamiku,“ prozrazuje recept, jak by rád překonal i světový rekord na stodesítce překážek, který má od roku 2012 v držení časem 12.80 jeho krajan Aries Merritt. Grant se však neupíná ke konkrétnímu času. „Jen nebe je limit. Co se má stát, stane se. Cílem je jako vždy jen vystartovat, vyhrát a provést to na té nejvyšší úrovni. S tím jdu do každého závodu,“ uvádí. „Přál bych si, aby mohli na závody i diváci, kteří nám dodají dostatek adrenalinu, který tak moc potřebujeme, abychom předvedli ty nejlepší výkony. Snad se vše brzy vrátí do normálu. Teď jsem zdravý a šťastný. Po fyzické i psychické stránce se cítím skvěle,“ dodává.
Při svém vítězství na mistrovství světa v Dauhá byl v jednadvaceti letech vůbec nejmladším finalistou, a přesto, že je mu stále teprve 23, snaží se být vzorem pro mladé atlety. „Pokouším se být lodí pro příští generaci. Aby k nám mohla vzhlížet, musíme jí ukázat správnou cestu. Věřím, že už nyní mohu prodat své zkušenosti. Když jsem začínal s překážkami, obětoval jsem vše. I přes lukrativní nabídky některých univerzit jsem se musel vzdát amerického fotbalu a šel do risku, který se mi vyplatil. Mám všechno, o čem jsem snil a nyní budu pracovat ještě milionkrát tvrději, abych nadále mohl posouvat hranice. Přitom všem se ovšem nesmíme zapomenout sportem hlavně bavit,“ uvažuje jasně.
