Hejnová vzhlíží k premiéře s optimismem

„Když byla sezóna s mistrovstvím světa, vždy se mi dařilo,“ říkala svěřenkyně Dany Jandové při středečním setkání s novináři v Malostranské besedě. Pravda je, že jejím největšími úspěchy kariéry vedle olympijského bronzu jsou tituly světové šampionky z Moskvy 2013 a Pekingu 2015, předloni pak byla na MS v Londýně čtvrtá, stejně jako o rok dříve v Riu, při svém třetím olympijském startu.

O ambicích pro letošní světový šampionát v nezvykle pozdním termínu však příliš nechtěla mluvit. Ostatně, čtyři měsíce před ním ji teprve čeká premiéra na čtyřstovce s překážkami. „V tréninku běhám za osmou překážku podobně rychle jako dva roky zpátky, tak uvidíme, co přinese poslední stovka,“ dobře si uvědomuje zkušená závodnice ošemetnost poslední čtvrtiny závodu.

Dvoustovka a překážková stovka, které zatím absolvovala závodně, jsou jen malou nápovědou. Na extralize v Plzni o předminulém víkendu je zvládla za 24.29 a 13.66 vteřiny (viz foto dole), teď v úterý pak delší z tratí při chladném a deštivém Daňkově memoriálu v Turnově 24.53 (viz foto vpravo). „Dvoustovka v Plzni byl takový standardní čas. Teď (v Turnově) bylo snad 12 stupňů a nám tedy zrovna nepršelo, ale svaly potřebují teplo. I z toho mám dobrý pocit,“ zní Zuzčino hodnocení.

Na pondělní Memoriál Josefa Odložila, kde poprvé nastoupí na 400 m př., si přeje lepší podmínky, jinak ví, že soupeřky potřebné k rychlému času má dobré. „A snad zlomím to, že se mi tady moc nedaří,“ věří členka pražské Dukly, pro niž je Juliska domovským stadionem. „Když sem přicházím, mám pocit, že jdu na trénink, takže se na závod musím víc naladit. A taky, jak je to tu otevřené, mě děti oslovují už před startem, že se chtějí vyfotit. Není mi příjemné je odbýt, že až po závodě. Navíc bývá Odložil jeden z prvních závodů, a to jsem vždy hodně nervózní,“ vypočítává úskalí zdejšího mítinku.

Na druhou stranu Hejnová ví, že se není čeho bát, má za sebou povedenou přípravu. „V Africe jsem byla nejdelší dobu co kdy,“ říká k šestitýdennímu kempu v Potchefstroomu, kam pravidelně jezdí od roku 2008. „Vydržela jsem zdravá, takže jsem mohla trénovat jako dlouho ne, měla jsem s sebou sparingpartnery a nic jsem nemusela vynechat ani kvůli počasí,“ pochvaluje si. „A také jsem navštěvovala třikrát týdně místní fyzio. Je to sice drobná blondýnka, ale s velkou silou a za hodinu zvládne vždy vše, co je potřeba. Vídáme se i na mítincích, když na ně přijede s Jihoafričany,“ zdůrazňuje další povedený aspekt přípravy.

V přípravě jí navíc pomáhá také olympijský vítěz v desetiboji Robert Změlík. „Z toho mám velkou radost. Když jsem ho přišla poprosit o nějakou pomoc, byla jsem překvapená, jakým stylem to vzal. Mám díky němu doktory, jaké potřebuju, jeho firma má v nabídce vitamíny a doplňky od A do Z, mám svoje auto. A taky má spoustu zkušeností,“ oceňuje. Jen tedy na auto nechal vylepit světový rekord... „To nevím, jestli mě zrovna motivuje, ale je fajn, že mi věří,“ směje se Zuzka.

Jediný konkrétní cíl na nejbližší start je vcelku prozaický. „Limit na mistrovství světa, ale ani nevím kolik je,“ přiznává s úsměvem neznalost vypsaných nominačních kritérií. Tak tedy, ostrý „entry standard IAAF“ je stanoven na rovných 56 vteřin. A doufá v příznivé podmínky. „Nemusí být vedro, stačí 20 až 25 stupňů a ať nefouká,“ přeje si.

Ať už bude počasí jakékoli, hodlá se na memoriál naladit svou obvyklou metodou. „Závod si večer před přehrávám. Na startu pak mám pocit, že už jsem si ho prožila a nejsem tolik nervózní. Nevyjde to vždy. Když holt hodně fouká vítr, tak to neovlivní. Ale je to dobré si závod představit, pak to tělo spíš udělá,“ věří.

I v závislosti na tom, jak Zuzana Hejnová v pondělí poběží, bude se odvíjet její další závodní program. Zatím v něm není ani pro nejbližší dobu žádný pevný bod, dokonce ani v nejbližších týdnech. V jednání jsou diamantové mítinky v Římě a Oslo (6. a 13. června) a také menší podnik v Kodani (18. června).