Drahotová: Mé tělo si potřebuje odpočinout

Anežko, jaký pro vás byl sobotní závod v Poděbradech?

Patnácté místo rozhodně není slavný výsledek, ale čas i průběh závodu hodnotím docela kladně. Učím se závodit s vyšší váhou, kterou momentálně mám. Není jednoduché udržet ideální závodní váhu po celý rok. Není to přirozené a tělo si potřebuje po těch letech také trošku odpočinout. Přeci jen už závodím docela dlouho. Někomu by se mohlo zdát, že jsem ze sobotního výsledku zklamaná, ale vrcholy mě čekají v říjnu a pak příští rok na olympijských hrách.

Očekávala jste takový vývoj závodu, který proběhl? Italka Giorgiová šla hned po startu do čela a velmi záhy si vybudovala propastný náskok.

Pro mě osobně to bylo něco trochu jiného, než na co jsem obyčejně zvyklá. Většinou chodívám na čele závodu a udávám tempo, ale věděla jsem, že Giorgiová má sice podobný osobák, ale vezme to od podlahy již od startu. Věřila jsem, že bych se mohla udržet o jednu nebo dvě skupinky více vpředu. To se mi bohužel nepovedlo. Průběh závodu byl těžký. Když jdete ze zadních pozic, nikdy to není jednoduché.

Jak bude vypadat vaše příprava v následujících týdnech a měsících?

Určitě to bude jiné než v minulých letech vzhledem k tomu, že mistrovství světa je až začátkem října. Celkově to máme trochu jiné než ostatní atleti. Teď nás čeká blok soustředění na Moravě. Budu jezdit na kole a trénovat s Filipem Tomášem a dalšími lidmi, kteří mě podporují. Hlavním plánem je, abych udržela co nejlepší fyzickou kondici. Ač to nevypadá, mám natrénováno opravdu hodně. Teď si chci hlavně vyčistit hlavu. Také se těším, až se vrátí Patrik z Afriky (čtvrtkař Patrik Šorm, partner Anežky Drahotové).

Neměla jste trošku obavu, že jste se vrátila o dva nebo tři roky zpět, kdy jste chodila podobné časy?

To jsem právě nechtěla. Věděla jsem, jaké to je a nemám na to vůbec dobré vzpomínky. Ale troufám si říct, že tehdy jsem měla v hlavně ještě větší bordel. V tom období jsem se nedokázala smířit s tím, že jsem nešla v čele závodu a hrozně jsem se trápila. Neříkám, že teď to bylo ideální, ale věděla jsem, co od sebe můžu momentálně čekat. V tomhle věřím trenérovi. Cítím se silnější po psychické stránce, takže to bude dobré.

Pomáhá vám i to, že už jste podobně nesnadné období zažila?

Myslím si, že ano. Jsou chvíle, kdy tomu nevěřím, ale pomáhá mi, že jsou kolem mě lidé, kteří mi věří, ať už je to trenér, psycholožka Zdeňka Sládečková nebo Patrik. Všichni mi říkají, že to ve mně je a loňské mistrovství Evropy v Berlíně mi to potvrdilo. Samozřejmě je to těžké. Ráda bych měla formu po celý rok, ale to moje tělo momentálně neumí. Možná už je trochu unavené po těch letech. Vím, že to půjde nahoru, jen to stojí hodně sil. Jsem ale nesmírně vděčná za podporu lidí, které kolem sebe mám.

Přesto, že se nenacházíte v ideální formě, opět letos poměrně hodně závodíte. Poděbrady pro vás byly v krátkém časovém období třetí dvacítkou. Nebylo by třeba lepší starty více šetřit?

Kde budu závodit, jsem nerozhodla já, ale trenér. Lugano je tradiční závod, kterého se účastním každý rok. Trochu mi nesedly Dudince, kde jsem se hledala a byla hodně unavená ze soustředění, takže se jednalo spíše o kvalitní trénink. Ale jak se říká, závod je někdy nejlepším tréninkem. Občas je třeba to tak brát.

Nedílnou součástí vaší přípravy je i cyklistika. V čem vidíte její přínos?

Na kole se cítím šťastná na mezi cyklisty jsem spokojená. Jsou to velcí dříči. V jejich prostředí si po psychické stránce nejlépe odpočinu.

Mistrovský závod na světovém šampionátu v Dauhá bude startovat v podstatě v noci. Vidíte to jako problém?

Původně jsem myslela, že tomu budeme přizpůsobovat přípravu. Vždy jsme to tak měli. Dělali jsme si srandu, že budeme trénovat po nocích. Hráli jsme si s myšlenkou, jestli do Dauhá nejet už dříve, ale Slováci tam byli a říkali, že vůbec nemá smysl tam jezdit dopředu, jelikož akorát hned onemocněli. Takže plán je takový, že tam pojedeme těsně před závodem a práskneme do toho.