Téma týdne

Tři grácie na dvě letenky

27. ledna 2008, 20:03

Počet závodníků, kteří mohou startovat na halovém mistrovství světa, je jak známo omezen na dva z každé země, čímž se světový šampionát „pod střechou“ liší od ostatních velkých akcí, kde je dovolena účast tří (v případě MS + ještě úřadující šampion) reprezentantů. 
Optikou domácí elity toto omezení ve většině disciplín nevadí, neboť nemáme tolik závodníků, kteří by dosahovali výkonnosti ke zdolání nominačních kritérií. Výjimku tvoří výšky obou kategorií. A protože u výškařek již nastala situace, kdy je více „limitářek“, než kolik může do Valencie odcestovat, patří Téma týdne právě jim.

Barbora Laláková, Iva Straková, Romana Dubnova. Mezi nimi se rozhodne. Nominační hranici překonaly všechny tři hned v úvodu sezony, každá už přidala i nějaký ten centimetr navíc. Jistě se tak bude opakovat situace z před dvou let, kdy jedna z nich bude muset navzdory splněnému limitu zůstat doma. Tehdy byla sezona napínavá do konce a definitiva přišla až v posledním možném termínu při HMČR. Nakonec zůstal Černý Petr v ruce ostravské Romaně Dubnové, které nestačil ani halový osobní rekord z mítinku v Bukurešti 195 cm. Straková měla zapsán výkon z Arnstadtu o centimetr lepší, Laláková soupeřkám odskočila halovým národním rekordem 199 cm z Banské Bystrice. 

Romana Dubnova
Romana Dubnova(29)
OR: 1.96, SB:1.93
Předchozí HMS: 0
Plánované starty:
Göteborg, Banská Bystrica, ?, HMČR 

Iva Straková
Iva Straková(27)
OR: 1.96, SB: 1.95
Předchozí HMS: 2003/Q, 2006/Q
Plánované starty:
?, B. Bystrica, Brněnská laťka, HMČR
Barbora Laláková
Barbora Laláková(26)
OR:1.99h, SB:1.97
Předchozí HMS: 2006/Q
Plánované starty:
Cottbus, Arnstadt, B. Bystrica, HMČR

Foto: graf.cz

Také nyní je tou „třetí vzadu“ zatím Romana Dubnova. Na Ostravské laťce sice posunula maximum své dosavadní sezony na 193 cm, soupeřky jsou však ještě dál. Straková má „náskok“ dvou centimetrů zásluhou svého výkonu v Hustopečích, Laláková má po Třinci k dobru centimetry dokonce čtyři. „HMS moc neřeším. Buď vyjde, nebo ne. Důležitá je hlavně olympiáda,“ říká k tomu Dubnova a náhled jejích soupeřek je velmi podobný. Ani jedna by se tzv. „nesložila“, kdyby byla ona tou, která do Valencie pojede. „Neskáču proto, abych někam jela. Chci především sama sobě dokázat, že na to mám. Z tohoto hlediska mi třeba udělá větší radost vydařený závod, než dobré umístění v soutěži, kde jsem však neprodala všechno, na co jsem měla,“ říká devětadvacetiletá závodnice, pro kterou by Valencie byla první zkušeností z halového mistrovství světa. Na předchozí šampionát do Moskvy nejela z již několikrát zmiňovaných důvodů, dříve jí chyběla potřebná výkonnost. „Byla jsem zraněná a záhy poté otěhotněla. Několik let jsem téměř netrénovala,“ vysvětluje matka v březnu šestileté dcery velký výkonnostní propad, který ji postihl od začátku nového tisíciletí až do roku 2005, kde se dokázala zlepšit o šest centimetrů na 1.96.  Šampionát v Helsinkách nestihla, na předešlých dvou velkých akcích již byla. V Göteborgu ani v Ósace se jí nepodařilo postoupit z kvalifikace, do finále se nepodívala ani vloni na HME v Birminghamu, kde byla při zranění svých reprezentačních kolegyň jedinou českou výškařkou. Nyní má políčeno hlavně na Peking. Narozdíl od kolegyň však ještě nemá A-limit (1.95) v kapse.

Iva Straková v současnosti jistí druhou „postupovou“ pozici. V Hustopečích útočila na vylepšení svého osobního rekordu 196 cm, který si vytvořila v roce 2003 a o tři roky později jej zopakovala. Z těchto let také pocházejí její dosavadní zkušenosti s HMS.
Do Birminghamu odjížděla před pěti lety po opojném odpoledni v Bratislavě, kde našlo azyl mistrovství republiky, zatímco hala Otakara Jandery ve Stromovce, tradiční dějiště šampionátu, procházela rekonstrukcí po povodních. Před bratislavskou soutěží měla Straková osobní maximum 191 cm, po ní o pět centimetrů lepší!  V euforii po zdolání limitu 1.94 se na první pokus přenesla i přes 196 cm. Na HMS v Birminghamu to však byl už úplně jiný závod. Česká reprezentantka překonala 190 cm, což na postup v tak silné konkurenci nestačilo. „Moc jsem chtěla do finále postoupit,“ řekla Straková, „po překonání 190 cm jsem ale znervózněla a pak už to byla křeč. Vůbec jsem netušila, že bude zapotřebí 1.95 m,“ říkala.
V kvalifikaci zůstala i před dvěma lety v Moskvě, byť tam byl postup blíže. Bylo třeba skočit 1.93 metru na první pokus. Iva sice 193 centimetrů překonala, ale až napotřetí, "Skoro no," smutnila po závodě Straková. "Desáté místo na světě je celkem dobré, ale chtěla jsem do finále. Těch 196 jsem mohla dát, druhý pokus byl hodně nadějný."
Letos má Iva na kontě zatím dva starty. Chybí mezi nimi původně plánovaný mítink v Třinci, kam po vítězství v Hustopečích neodcestovala. „Byla jsem na 90% přesvědčena, že pojedu, ale pak jsem si to raději rozmyslela. Trochu mě trápilo koleno a navíc bych obden skákala v největší únavě. Už mi není nejméně a mám pomalejší regeneraci než dřív,“ vysvětlovala šestadvacetiletá atletka, která si tak svůj druhý start odložila na Ostravskou laťku. Tam opět nadějně atakovala své letošní maximum, „dva z těch pokusů na 195 cm byly prakticky skočené,“ a byť nakonec skončila druhá za výkon o pět centimetrů horší, začátek sezony si pochvaluje. „Ověřila jsem si, že jsem schopná skákat vysoko. Mohlo by z toho být i víc než těch 195 cm,“ věří. Už stávající výkon jí však stačí na olympiádu, což je také pro ni v sezoně cíl číslo 1. Jejím dosavadním nejlepším umístěním bylo sedmé místo na HME v Madridu.

Stejně má nastaveny priority i Barbora Laláková, zároveň ovšem přiznává: „Kecala bych, kdybych řekla, že nechci jet na HMS. Byla by to dobrá zkušenost s konkurencí, která může být ještě lepší než v Pekingu,“ říká výškařka, která zatím Valencii nejblíže. Po rozjezdu v Hustopečích, kde skočila 189 cm, přivedla sebe i publikum do varu útoky na dva metry. Nevyšly, nicméně i tak je 197 cm velmi blízko jejímu národnímu rekordu 1.99 z roku 2006. Ani ten výkon jí však podle jejích slov nedává žádnou jistotu. „Holky se určitě ještě zlepší. Nebudou chtít mi to nechat zadarmo,“ myslí si.   
Pokud by však HMS vyšlo, bylo by teprve druhým v kariéře šestadvacetileté výškařky. Předtím byla pouze před dvěma lety v Moskvě, dříve jí chyběla potřebná výkonnost.
Bylo to částečně zraněními, ale i mým přístupem k tréninku. Naplno jsem se začala připravovat vlastně až u Michala,“ zmiňuje zásluhy trenéra Pogányho.
Na postup do finále v Moskvě bylo třeba skočit 1.93 na první pokus, ale Laláková se zastavila na výšce o tři centimetry nižší a byla jedenáctá. „Myslela jsem si, že finále mám jisté,“ přiznala Barbora s odstupem času. „Cítila jsem se výborně a forma byla dokonale vyladěná. Jenže výška 193 cm mě, ani nevím proč, straší. Nemám jí ráda. Lekla jsem se a začala skákat něco úplně jiného. Tím stylem bych neskočila snad ani metr a půl. Byla to hloupost,“ uvědomuje si.    
Nyní by, jak doufá, dopadla lépe. „Dvakrát do jedné řeky nevstoupíš. Ikdyž...nikdy si tím člověk nemůže být úplně jistý.“ Zatím se zdá, že budeme moci platnost lidového rčení ověřit v praxi. Laláková je téměř jistě budoucí olympioničkou, a zatím drží v rukách všechny trumfy i pro světový šampionát ve Valencii. Na poslední akci se přitom v Ósace dostala až do finále.

Pokud dodrží své plány, utkají se výškařky tváří v tvář v této sezoně ještě dvakrát. V kalendářích všech tří je zatrženo datum 5.2., kdy je Banskobystrická laťka. A pak halové mistrovství republiky, po němž už bude jasno, kdo nakonec do Španělska odletí a kdo zůstane doma.

Útěchou elitním konkurentkám může být snad jen to, že by mohlo být ještě hůře. V Rusku skočilo 192 cm, což je limit pro HMS, už šest domácích skokanek. Průběžné pořadí vede „dvoumetrová“ Slesarenková před Taťjanou Kivimjaginovou, která má zatím zapsáno 198 cm...            


 

Adam Pražák
Vytisknout

Kalendář událostí