přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

HISTORIE OLYMPIÁD

HISTORIE OLYMPIÁD
Olympijský start před 2780 lety + Sprinterská premiéra + Francouz oprášil historii


V KOROIBOVÝCH STOPÁCH
Roku 776 před zrodem našeho letopočtu uspořádali Řekové I. olympijské hry. Datum je  přesné, jen o otcovství největších z her se prý na Olympu dodnes přou Diův syn Herakles, král Pelop, manžel krásné Hippodamie, a také Ífitos, spoluautor legendární smlouvy - ekechérie, všeobecného posvátného míru mezi řeckými státy v době konání her.  Svatou úmluvu si troufli porušit jen  v roce 364 př. n. l. Arkáďané, a stihl je krutý trest. V Olympii nesměli startovat 103 olympiády - 412 let!
Olympijské hry jsou jedním z nemnoha pevných bodů v šeru mýtů a bájí starověku, jejich čtyřletka odměřovala čas antických dějin až do roku 393 n. l., kdy  římský císař Theodosios I. hry zrušil jako „pohanskou“ slavnost.
Na vzkříšení čekaly olympijské hry až do konce 19. století. U zrodu novověkých dějin největší sportovní slavnosti stál především francouzský filozof a pedagog Pierre de Coubertin, ale i Čech Jiří Guth-Jarkovský.
V seriálu ATLETIKY doslova prolétneme novodobou historii her od aténské premiéry v roce 1896 až po hry XXVII. olympiády v Sydney. 

PRVNÍ BYL KOROIBOS
Až do 15. her starověku byl jedinou disciplínou „běh prostý“ – dromos. Vzdálenost 600 stop (197,27 m nebo 192 m)  mezi řekami Alfeim a Kladeem v Élidě odkráčel  prý sám Herakles. Prvním vítězem se stal Koroibos, pastevec  z Elidy, později vážený kavárník a prý také přemožitel hrozné nestvůry.
Novodobou sprinterskou historii otevřel na zrekonstruovaném stadionu v Aténách americký student univerzity v Princetonu Tom Burke. Na trati 100 m startoval jako jediný finalista  z kleku. Jeho vítězný čas byl 12 s.  V Aténách vyhrál i závod na 400 m. Třetí na stovce byl rodák ze slovenského Hronce Alojz Szokol (12,6) běžící se startovním číslem 1. Necelé tři měsíce po svém úspěchu získal v Praze titul mistra zemí Koruny české na 100 y a v trojskoku.
O čtyři roky později byli v Paříži (1900) hrdiny her američtí sprinteři Alvin Kraenzlain, zlatý na 110 m př., v premiéře závodu na  200 m i 200 m př. a v dálce. Ještě o jednu medaili více získal jeho krajan Walter Tewksbury (zlatý  na 200 m a v OH premiéře běhu na 400 m př., stříbrný na 60 m a 100 m a bronzový na 200 m př.). Z českých sprinterů startovali v Paříži Václav Nový (3. v rozběhu na 100 m – 11,8 s) a na 400 m př. Ondřej Pukl (3. v rozběhu – čas neměřen).
V roce 1904 se vydali sportovci do Saint Louis - srdce americké Louisiany. Cesta z Evropy trvala 11 dnů lodí a 40 hodin vlakem. Startovali jen sportovci 11 zemí. Američané postavili první „olympijskou vesnici“, zálesácký srubový hotel se sedmi tisíci pokoji. S jeho bouráním si nedělali po hrách starosti, celý areál zapálili a měli uklizeno. Ryze americký spor o pořadatelství mezi Chicagem a Saint Louis rozřešil až sám prezident Theodor Roosevelt. Sprinterským králem se stal třikrát zlatý Američan Archie Hahn (60m, 100 a 200 m). Jeho čas 21,6 zůstal rekordem OH až do r. 1932. Čtvrtku překážek vyhrál jeho krajan Harry Hillman, jehož výkon 53 s vydržel mezi rekordy her celých 20 let.

O PRVNÍ MEDAILE – SAMOSTATNÍ ČEŠI
IV. OH v Londýně (1908) byly opět hodné svého jména. V Paříži i Saint Louis byly hry jen přívažkem světových výstav. Po odřeknutí Říma postavili Britové za 10 měsíců slavný White City Stadion pro 70 000 diváků. Dráha měřila 536,45 m. Kolem byl ještě cyklistický ovál a uprostřed bazén. Poprvé se soutěžilo o medaile, poprvé nastupovaly země s vlajkami. Součástí her byly i zimní sporty. Česká 23členná výprava kráčela samostatně za Belgičany.
Tehdy ještě nebyl omezený počet startujících v jedné disciplíně, a tak na stovku nastoupilo  12 Američanů, ale vyhrál bílý Jihoafričan Reginald Walker v rekordu her (10,8). Anglicko-americká rivalita vyvrcholila na čtvrtce. Po diskvalifikaci Carpentera odmítli zbývající Američané startovat v opakovaném finále. K němu nastoupil jedině Brit Halswelle a samozřejmě vyhrál.
Při V. OH ve Stockholmu nastupovali Češi s červenobílým praporem, ale po nátlaku rakousko-uherského velvyslanectví pod nápisem Autriche-Tchéque a ne pod připraveným označením Boheme. Poprvé byla použita elektrická časomíra a rozhodování bylo zcela objektivní. V atletických soutěžích startovalo 556 závodníků, největší zájem byl o běh na 200 m, ve kterém bylo 18 rozběhů. Sprintům opět vládli Američané, vyhráli všechny vypsané individuální disciplíny (chyběl jen běh na 400 m př.) i premiérovou soutěž štafet na 4x400 m.

OD PADDOCKA K OWENSOVI
První světová válka zrušila VI. OH původně plánované na rok 1916 do Berlína. Sportovci (bez vyloučených Němců a Rusů) se sešli až v roce 1920 v belgických Antverpách. Právě tam byla poprvé vztyčena olympijská vlajka, poprvé skládal olympijský slib domácí fotbalista Viktor Boin. Ve sprintech exceloval „létající muž“ Charles Paddock pověstný až pětimetrovými skoky do cílové pásky, vyhrál stovku a běžel první úsek ve vítězné štafetě USA. Rok po OH mu v Pasadeně na trati 110 y (100,58 m) naměřili fantastických 10,2 , ale čas nebyl uznaný za SR. Absolutně rychlejší byl až o 35 let později jeho krajan Murchison (10,1). Z kvarteta českých sprinterů postoupil druhým místem z rozběhu na 100 m Bedřich Vygoda, v smf. byl šestý.
O čtyři roky později, opět v Paříži, naši sprinteři na svět také nestačili, z pětice závodníků byl nejúspěšnější Václav Svoboda, třetí v rozběhu na 100 m. Podobná byla situace i při IX. OH v Amsterodamu, kde dráha měřila již přesně 400 m. Třetí místa v rozbězích zaznamenali Karel Kněnický na 100 m a Jaroslav Vykoupil na 200 i 400 m, později významní funkcionáři čs. atletiky. Ve sprintech porazil Američany kanadský student Percy Williams, byť jen v průměrných časech 10,8 a 21,8.
V Los Angeles (1932) se dostal Andrej Engel do meziběhu (4. v čase 11,1). Na stadionu Coliseum pro 105 000 diváků zářili černí sprinteři. Eddie Tolan vyhrál 100 m za 10,3 jen o pět cm před krajanem Metcalfem (elektronicky 10,38 a 10,39) i závod na 200 m (21,2). Ale ve štafetě byli pro barvu pleti jen diváky. Čtvrtkař Bill Carr vytvořil také nový rekord OH  (46,2), který vydržel 20 let.
Při XI. OH v Berlíně, již ve stínu hákového kříže, byl největší osobností Jesse Owens. Alabamský rodák, v mládí čistič bot, si odvezl čtyři zlaté: 100 m 10,3 – 200 m 20,7, štafeta 4x100 39,8 a dálka 806. Owens jen potvrdil světový primát. Již rok před hrami překonal v Ann Arbor během 100 minut čtyři světové rekordy. Jeho dálkařský výkon 813 cm vydržel v listině SR čtvrt století. Z českých sprinterů startoval jen Karel Kněnický, po 2. místě v rozběhu byl v meziběhu 6., vždy v časech 49,6.

VZKŘÍŠENÍ HER
V r.  1948 se vrátily největší z her opět do Londýna. Ve válečné vřavě se nekonaly XII. ani XIII. OH. Fučíkův Pochod gladiátorů přivedl k slavnostnímu zahájení sportovce 59 zemí. Ve sprintech zahájili svoji slavnou éru jamajští čtvrtkaři. Vyhrál Wint (46,2) před krajanem McKinleyem, jenž měsíc před OH jako první pokořil časem 45,9  hranici 46 s. Na trati 100 m zvítězil Američan Harrison Dillard, specialista překážkář, který na své trati neuspěl při americké kvalifikaci (od dubna však držel skvělý SR na 110 y př. časem 13,6), a tak si vybojoval olympijský dres alespoň na hladké stovce. Druhé zlato získal se štafetou, ale až po kontrole filmového záběru. Původně byli Američané diskvalifikováni.
O čtyři roky později, na Zátopkově helsinské olympiádě, se ve sprintu radovali především Jamajčané. Konečně porazili tým USA i ve štafetě. V Londýně jim zhatilo zlatý triumf zranění Winta. Ve Finsku doslova smetli Američany na hladké čtvrtce: 1. Rhoden, 2. Mc Kinley oba 45,9, 3. Matson USA 46,8. Ve štafetě však rozhodla jediná desetina a čas 3:03,9. Rhodena v konci zle proháněl vítěz půlky Whitfield. Dillard vyhrál konečně své překážky i na OH a opět běžel ve zlaté štafetě. Čtvrtku překážek zdolal nejrychleji Američan Charles Moore před pozdějším dvojnásobným držitelem SR  Jurijem Litujevem ze SSSR. Z početné výpravy českých sprinterů bylo kvartero Brož, David, Horčic, Pospíšil šesté ve finále na 4x100 m. V individuálních závodech se dostal Janeček až do smf. na 200 m, kde byl 6. a Horčic v meziběhu 5.

U PROTINOŽCŮ
Již XVI. OH se konaly poprvé v Austrálii. Dějištěm atletických soutěží her byl melbournský Cricket Ground s kapacitou 103 000 diváků.  Sprintům vládl Američan Robert Morrow, vítěz běhů na 100 i 200 m a finišman vítězné štafety, jejíž čas 39,5 byl novým SR. Svůj primát potvrdili Američané i nad překážkami. Čtvrtku vyhrál  Glenn Davis v novém  rekordu her 50,1. Již v červnu však pokořil hranici 50 s  (49,9), a to ještě na yardové trati, rovnající se 402,35 m. Rekordy OH byly i melbournské časy Calhouna (vyhrál i v r.1960) a Davise 13,5 na vysokých překážkách. Z našich byl Vilém Mandlík 5. v smf. na 200 m.
Olympijské hry  chtěl pro Řím získat již v roce 81 př. n. l. diktátor Sulla. Věčné město se však dočkalo až o 2041 let později. Na Stadiu Olimpico zářili ve sprintech Evropané, na stovce byl zlatý Němec Armin Hary (již před OH vytvořil v Curychu SR 10,0) a v krátké štafetě jeho kvarteto. Na dvojnásobné trati zvítězil Ital Livio Berruti. Čtvrtkařské drama vyhrál Otis Davis (USA) před Němcem Carl Kaufmannem (oba 44,9 – nový SR). Podle neoficiálního el. měření rozhodla pro Davise jediná setina.
XVIII. OH přivítala poprvé na asijském kontinentu japonská metropole - Tokio. Americký sprint opět zářil. Bob Hayes  zaběhl do té doby nejrychlejší stovku 10,0 (neoficiálně  el. 10,06, zatímco Haryho el. čas v Curychu byl 10,25) a byl finišmanem vítězné štafety, která vytvořila SR časem 39,0. Dvoustovku vyhrál Henry Carr za 20,3 a do cíle donesl vítězně i štafetu 4x400 m v novém SR 3:00,7, Carrovi naměřili mezičas 44,5. Američané vyhráli i oba překážkové závody.
Hry v Mexiku měly zase premiéru v Latinské Americe. Vysoká nadmořská výška (2248) byla pro sprintery povoleným dopingem. Jim Hines tam zaběhl 100 m za 9,9 (el. 9,95), Tommie Smith 200 m za 19,8 (el. 19,83) a Lee Evans čtvrtku ve fenomenálním čase 43,8 (el. 43,86), tak jako čtvrtkařská štafeta USA 2:56,1 (el. 2:56,16), ve které běžel Evans  poslední úsek. Američané zůstali bez medailí jen na čtvrtce překážek, kde dominoval Brit David Hemery časem 48,1. Stříbrného Němce Hennigeho porazil o 1,9 s!!!
Na jubilejních XX. hrách v Mnichově, poznamenaných útokem Palestinců na izraelskou výpravu, byl králem sprintu Valerij Borzov (10,14 – 20,00). SR pokořili překážkáři Rod Milburn (13,24) a Uganďan John Akii-Bua (47,82), z jehož zlata se prý doma v Kampale radovalo 43 (!!!) sourozenců. Naši se neztratili. Historický byl úspěch štafety Jaroslav Matoušek, Juraj Demeč, Jiří Kynos, Luděk Bohman,  časem 38,82 (dodnes rekord ČR) byla čtvrtá, jen o 0,03 za bronzovými Němci. Ve finále závodu na 110 m př. obsadil Luboš Nádeníček 7. (do 50 m držel krok s Američany i Francouzem Drutem) a Petr Čech 8. místo.

SPORT A POLITIKA
Bohužel od dalších her v Montrealu (1976) byly olympijské soutěže poznamenané politickým bojkotem. V Kanadě nenastoupili sportovci 28 afrických a asijských zemí, v Moskvě chybělo 61 států v čele s USA, NSR, Keňou i Čínou a hry v Los Angeles bojkotoval SSSR a jeho satelitní země s výjimkou Rumunska.  V Kanadě američtí sprinteři paběrkovali. Stovku vyhrál Crawford z Trinidadu, dvojnásobnou trať Jamajčan Quarrie a čtvrtku Kubánec Juantorena. Na trati 110 m př. pokořil Američany Francouz Drut. Jen na čtvrtce překážek vyhrál při neúčasti Akii-Bui dosud neznámý Američan Edwin Moses v novém SR 47,64 a svůj úspěch zopakoval i v Los Angeles.
V Moskvě chyběly sprinterské velmoci, a bylo to znát. Z našich sprinterů si vedla nejlépe štafeta na 4x400 m (Lomický, Malovec,  F. Břečka a Kolář), ve finále byla 7.
V Los Angeles (1984) začala čtyřmi zlaty (100 m 9,99, 200 m 19,89 OH rek., 4x100 m 38,83 SR a dálka 854) slavná olympijská éra Carla Lewise, jenž zopakoval Owensův triumf z Berlína.
V Soulu 1988 byla závodem her stovka s famózním SR (9,79) Bena Johnsona. Ale tři dny po soutěži prokázala dopingová zkouška u Kanaďana užití zakázaného stanozolu. Ben s ostudou a doživotním trestem odletěl z Koreje. Zlato připadlo  Lewisovi (9,92), který vyhrál i dálku (872) a byl stříbrný na 200 m jen o 0,04 za vítězným krajanem De Loachem (19,75). Krátká štafeta USA byla diskvalifikována, ale čtvrtkaři vyhráli ve SR 3:56,16. Nejrychlejší úseky zaběhli Steve Lewis 43,69 a Danny Everet na prvním (!!!) 43,79. Z českých sprinterů byl Jirka Hudec 5. v smf. na 110 m př.

NA KONCI MILÉNIA
Při XXV. hrách v Barceloně  (1992) naposledy startoval tým Československa. Jeho sprinteři neuspěli. O tři SR se postaraly americké štafety časy 37,40 a 2:55,74 a Kevin Young na trati 400 m př. (46,78). Na stovce získal zlato Brit Linford Christie (9,97). Lewis se doma pro hladký závod nekvalifikoval, byl jen finišmanem vítězné štafety. Žaludeční potíže nepustily na start M. Johnsona (exceloval až v Atlantě SR na 200 v čase 19,32 a rekordem her na 400 m 43,49), a tak byl na dvoustovce zlatý jeho krajan Marsh a na čtvrtce Watts (43,50) v rekordu her. Na stodesítce překážek jasně vyhrál Kanaďan, později Rakušan McKoy.
Další hry v Atlantě a Sydney, to už není historie, ale nedávná minulost. Fenomenální časy Michaela Johnsona jsem již připomněl. Na stovce zůstali Američané na domácím mondu bez medaile, vyhrál Bailey (9,84) a Kanaďané rozdrtili domácí i ve štafetě (37,69 – 38,05). Zlato však získali nad překážkami (A. Johnson 12,95 a  Adkins 47,54) a ve čtvrtkařské štafetě i bez zraněného M. Johnsona.
V Sydney exceloval Maurice Greene (9,87), na dvoustovce překvapivě Řek Konstantinos Kenderis a na čtvrtce opět Michael Johnson (43,84). Štafety vyhráli Američané.

HISTORIE OLYMPIÁD – SPRINTY ŽEN

PREMIÉRA V AMSTERODAMU

V olympijských soutěžích se ženy představily až při IX. OH v Amsterodamu v roce 1928. To už nebyl na hrách jejich zakladatel Pierre de Coubertin. Funkci předsedy MOV převzal již při kongresu v Praze belgický hrabě Baillet-Latour. Atletky startovaly při olympijské premiéře v pěti disciplínách.
První vítězkou na trati 100 m se stala Američanka Elizabeth Robinsonová (12,2), která měsíc před OH vyhrála v Chicagu olympijskou kvalifikaci v čase rovných 12 s, ale ten nikdy nebyl uznán za světový rekord. Toho se dočkala o měsíc později Kanaďanka Cooková také časem 12 s. Ta byla finišmankou zlaté olympijské štafety, jejíž čas 48,4 vydržel v listinách SR až do příštích OH.
V Los Angeles získala první olympijské zlato legendární polská sprinterka Stanislawa Walasiewiczová (později celá rodina emigrovala do USA). Na trati 100 m vyrovnala SR časem 11,9. Tento výkon zlepšovala až na 11,6 (1937 – Berlín). O desetinu rychlejší byla až další z legend ženské atletiky Fanny Blankers-Koenová. V Kalifornii byl novinkou závod na 80 m př. jehož premiantkou byla všestranná Američanka Mildres Didricksonová, zlatá i v oštěpu a stříbrná ve výšce. Po ukončení kariéry byla ještě mistryní USA v golfu.
V Berlíně soutěžily atletky jen o šest sad medailí. Na stovce získala zlato 18letá Američanka Helen Stephensová  (11,5) před Walasiewiczovou. Vítězku přivítal v lóži sám „führer“ Adolf Hitler a další fašističtí pohlaváři Goebbels a Göring. Po aféře Zdeny Koubkové v roce 1934 však byly pochybnosti i nad ženstvím obou sprinterek. Sextesty požadovala IAAF až od r. 1965. Nejdramatičtějším závodem her bylo  finále na 80 m př. Vyhrála Italka Wallaová (11,7). Čtvrtá byla její krajanka Testoniová také v čase 11,7, podle el. měření zůstala jen o 0,07 zpět.
V Londýně už měly ženy devět disciplín. Čtyři zlaté (100 m 11,9, 200 m 24,4, 80 m př.  11,2 SR a 4x100 m) vyhrála „Fanny“, létající Holanďanka, později matka čtyř dětí, poctěná v roce 1999 titulem „Atletka století“. Smůlu měla naše Olga Šicnerová. V rozběhu na 200 m omdlela necelých 50 m před cílem, a to měla náskok přes 10 m,  bohužel nedoběhla. Na stovce byla v smf. 3.  za postupem jen „o dlaň“ , jak se tehdy říkalo.

NÁSTUP AUSTRALANEK A „ČERNÁ GAZELA“
V Helsinkách atletky soutěžily také v devíti disciplínách. Ve sprintech vládly Australanky. Stovku i dvoustovku vyhrála Marjorie Jacksonová za 11,5 (SR) a 200 m 23,7, závod na 80 m př.  Shirley Stricklandová za 10,9 (SR) a k tomu si odvezla bronz z hladké stovky.
XVI. OH v Melbourne, kdy byl svět po maďarské „kontrarevoluci“ a suezské krizi na pokraji světového konfliktu, se konaly na přelomu listopadu a prosince. Domácí sprinterky se opět vyznamenaly především zásluhou teprve 18leté Betty Cuthbertové, třikrát zlaté (100 m 11,5, 200 m 23,7 a finišmanka štafety 44,5 SR). Čtvrté prvenství pro Austrálii přidala na trati 80 m př. opět Stricklandová.
Na římské olympiádě měly ženy již 10 disciplín. K ozdobám her patřily výkony „černé gazely“ Wilmy Rudolphové. Ve finále stovky, byť s podporou větru +2,76m/s, jí naměřili rovných 11,0. Za SR byl však uznán jen její čas 11,3 s ze smf. Hladce vyhrála i dvoustovku a třetí zlato získala jako finišmanka štafety. Nad překážkami vybojovala prvenství Irina Pressová (SSSR), později i světová rekordmanka ve víceboji. Její sestra Tamara vyhrála soutěž koulařek.
V Tokiu soutěžily ženy ve 12 disciplínách. Premiérový závod na 400 m vyhrála Elizabeth Cuthbertová, stovku Wyomia Tyusová a dvojnásobnou trať její krajanka Edith McGuireová. První medaile si odvezlo slavné polské duo K+K. Irena Kirzensteinová-Szewinská byla stříbrná na 200 m a Ewa Klobukowská bronzová na poloviční trati, obě byly členkami zlaté polské štafety. Později měla Ewa problémy se sextesty. Nad překážkami přišla éra Karin Balzerové (NDR).
Do Mexika ženy cestovaly rovněž k bojům o 12 sad medailí. Tyusová (11,0) obhájila titul z Tokia a přidala i zlato za štafetu, dvoustovku už vyhrála Szewinská, na stovce byla třetí (11,1). Závod čtvrtkařek skončil úspěchem Francouzky Collet Bessonové (52,0) před Britkou Boardovou, která později podlehla rakovině. Z čs. sprinterek byla Eva Lehocká-Glesková 6. v smf. na 100 m. V meziběhu dosáhla času 11,2!
NDR versus NSR
V Mnichově už nastupovaly ženy ke 14 disciplínám. Sprinterskou královnou byla Renata Stecherová z NDR (100 m 11,07 a 200 m 22,40), ale jako finišmanka štafety byla „až“ druhá. Vyhrály domácí sprinterky s Rosendahlovou, vítězkou dálkařské soutěže, na posledním úseku. Premiérové závody na 100 m př. a štafetu 4x400 m skončily úspěchem  Ehrhardtové – NDR (12,59) a štafety NDR (3:23,0).  Bratislavanka Eva Glesková, manželka jednoho z předních světových trenérů a teoretiků (byl i předsedou redakční rady ATLETIKY), se kvalifikovala po 3. místě v smf. (11,34) až do finále běhu na 100 m, ale tam pro zranění stehenního svalu závod jen odkulhala  v čase 12,48 a byla 8.
Při XXI. OH excelovala Annegret Richterová z NSR, zlatá na 100 m a stříbrná na dvoustovce i ve štafetě. Prvním výkonem sprintů byl  SR tehdy již 30leté Polky Szewinské na trati 400 m (49,29), která porazila o 12 let mladší Brehmerovou téměř o 1,5 s. Rekord superlativů vytvořila štafeta čtvrtkařek NDR 3:19,2, vydržel šest let.

JEDINÁ ČESKÁ MEDAILE
V Moskvě se dočkal náš sprint zatím jediné medaile. Jarmila Kratochvílová podlehla na 400 m jen Maritě Kochové, dnes dětské lékařce v Rostocku, a vytvořila skvělý čs. rekord 49,46, své maximum zlepšila o 105 setin (mezičasy 22,9 – 35,1). Jinak si medaile většinou dělily atletky NDR a SSSR. Na 200 m byla třetí tehdy ještě Jamajčanka Merlene Otteyová.
Hry v Los Angeles byly bohužel pro naše skvělé duo Kratochvílová – Kocembová „úředně zapovězené“.  Čtvrtku i dvoustovku vyhrála Američanka Valerie Brisco-Hooksová (48,83 – 21,81) a svůj triumf završila ve čtvrtkařské štafetě. V olympijské premiéře na trati 400 m př. zvítězila Maročanka Moutawakeová (54,61).
V Soulu už měly ženy 17 disciplín. Hvězdou atletických soutěží žen byla Florence Griffithová-Joynerová, manželka trojskokanského vítěze z Los Angeles a svěřenkyně trenérského mága Boba Kerseeho. S větrem zaběhla 100 m za 10,54, ale SR vytvořila již při americké kvalifikaci 10,49. Na 200 m jí naměřili v meziběhu 21,76 (rek. OH), v smf. 21,56 (SR) a ve finále dodnes neuvěřitelných 21,34. Další zlato získala s krátkou štafetou a stříbro se čtvrtkařským kvartetem, kde měla mezičas 48,08. Vyhrál celek SSSR  ve SR 3:15,17 (Ledovskaja 50,12, Nazarovová 47,82, Piniginová 49,43, Bryzginová 47,80).
V Barceloně se vyznamenaly čtvrtkařky, prvních pět běželo pod 50 s. Vítězná Marie-José Pérecová 48,83. Na stovce získala zlato Gail Deversová (10,82) o setinu před Jamajčankou Cuthbertovou. Vynahradila si neuvěřitelnou smůlu z překážkového závodu, při němž zakopla na posledním plůtku a svůj pád zakončila snad metr před cílovou čárou. Dvakrát zlatá byla Gwen Torrencová (200 m a jako finišmanka štafety 4x100 m). Sedmé místo vybojovalo kvarteto českých čtvrtkařek Koštovalová, Formanová, Fuchsová, Benešová v čase 3:26,99.
V Atlantě Deversová zopakovala na stovce barcelonský úspěch, Otteyová byla „jen“ druhá ve stejném čase s vítězkou 10,94, na dvoustovce nestačila ve finiši Pérecové. Nad překážkami chyběla Deversové k bronzu jediná setina, byla čtvrtá. Po dopingovém trestu  zvítězila Švédka Engquistová. Pérecová si odvezla zlato i za čtvrtku.
V Sydney již vládla Marion Jonesová, získala tři zlaté (100, 200 m a štafeta 4x400) a dva bronzy (4x100 a v dálce). Čtvrtku překážek vyhrála po mnoha zdravotních problémech bývalá královna evropského sprintu Irina Privalovová. V USA i Austrálii byla štafeta českých čtvrtkařek sedmá.

V příloze najdete umístění našich atletů, jména a výkony premiantů všech OH a medailisty posledních tří olympiád.

                                                      Seriál připravuje František Macák

ATLETIKA č. 1/2004
Rozhovor s předsedou
Historie olympiád

Vytisknout