přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Téma týdne

10. prosince 2014, 15:59

Králové a královny III: překážky a víceboje

Závěr roku patří i na našem webu bilancování za uplynulou sezónou. Sudý neolympijský rok je specifický v tom, že k přímým konfrontacím některých hvězd nemusí kvůli absenci světového vrcholu vůbec dojít. Ale o to výrazněji mohou zazářit jména, která zůstávala dosud ve stínu. Navíc skutečná veličina globálního významu si nemůže dovolit opomíjet Diamantovou ligu. V šestidílném seriálu se dostáváme do poloviny a zároveň po překážkách činíme víceboji krok z oválu do pole.

Tři pod třináct

Do sezóny vstupoval sprinter překážkář Pascal Martinot-Lagarde s osobním rekordem 13.12, v jejím průběhu z něj ukrojil 17 setin a i jeho se zásluhou se rozrostly řady „klubu pod 13“ na sedmnáct členů. Patří mu polovina z top 10 časů, ale v top 5 jediný. Diamantovou ligu vyhrál 23letý francouzský objev přesvědčivě, pět mítinků ovládl, při prvních dvou bodoval; celkově ze šestnácti finálových závodů zvítězil devětkrát, v ostatních skončil do třetího místa. I jeho další výsledkové údaje lze doplnit nějakým tím „ale“: čas 12.95 z Monaka je skvělý, ale ještě o setinu rychlejší dokázal být Jamajčan Parchment, navíc přitom Martinot-Lagarda o desetinu porazil. A Francouz nedokázal pro sebe získat světovou korunu na šedesátce v hale, když jej předčil Američan Osaghae, ani evropskou v Curychu, kde bral jen bronz za vítězným Rusem Šubenkovem, rovněž prvním při kontinentálním poháru. Co přinese další rok? Nejrychlejším ze sprinterů USA byl prakticky neznámý Ash, jenže vedle superrychlých 12.99 je jeho druhý nejlepší letošní čas 13.20 … K hranici 13 s se hned dvakrát významně přiblížil Kubánec Ortega.

Království třech synů

Naposledy v roce 2009 nedokázal žádný ze čtvrtkařů překážkářů pokořit hranici 48 vteřin. Nejblíže se k ní letos přiblížil, na tři setiny, Portoričan Culson. Následují jej se Američan Tinsley a Jihoafričan Fredericks shodným časem 48.25. Tahle trojice opanuje nejlepší desítku, kde má Culson čtyři výkony, ostatní dva rivalové po třech. Nejcennější globální trofej, diamantová, putovala po dvou ročnících Culsonova vládnutí do rukou Michaela Tinsleyho, Cornel Fredericks zase kraloval při kontinentálním klání v Marrákeši, a také Afričanům na stejném místě či bývalým britským koloniím v Glasgow. Jeho vrstevník Švýcar Hussein, čtvrtý v letošních tabulkách, k radosti domácího publika získal evropské zlato. Zpestřením disciplíny (ale nejen tím) byly bezpochyby starty desetibojařského rekordmana Eatona.

Rekordman citelně chyběl

Právě Ashton Eaton však poté, co získal svůj druhý světový halový titul, pod otevřeným nebem citelně chyběl. Desetiboj bez hvězdného Američana viditelně stagnuje, za poslední čtyři roky je součet 8616 bodů Andreje Kravčenka nejnižším, který stačí na čelo statistik. 28letý Bělorus za něj získal titul mistra Evropy a za ním – a druhým Američanem Hardeem – následuje v pořadí čtveřice, která svůj výkon roku předvedla z Curychu. Není mezi nimi Němec Rico Freimuth, jenž byl na ME až sedmý. Zato jeho výsledky v rámci celoroční challenge IAAF stačily na celkové prvenství a asi jej pramálo trápí, že jde o nejnižší vítězný součet v sedmnáctileté historii seriálu.

Jiná ze zásobárny

Loňská hvězda roku a také mistryně světa Rollinsová letos musela ustoupit soupeřce z bohaté zásobárny sprinterek na 100 překážek z USA. Dawn Harper Nelsonová pochopitelně není žádným nováčkem, ve špičce se pohybuje od svého senzačního olympijského triumfu v Pekingu. Rok 2014 ji zastihl ve výtečné formě, 12.44 z Paříže, jímž ovládla světové tabulky, je jejím třetím nejrychlejším osobním časem, jen o tři setiny pomaleji běžela v závěru sezóny při triumfu na klání kontinentů v Marrákeši. A absolutní výkonnost dokázala proměnit i v celkovou diamantovém trofej, když právě krajanku Rollinsovou dokázala porazit v klíčovém souboji ve finále a s potřebnou pomocí od dalších soupeřek ji tím v bodovém součtu předstihnout.

Medailový rok "věčně" čtvrté

Poté co musela sezónu kvůli zranění prakticky vynechat loňská královna Zuzana Hejnová, zářila Kaliese Spencerová. Jamajčanka byla do letošní sezóny trojnásobnou diamantovou vítězkou, ale na velkých akcích mnoho štěstí neměla (když nepočítáme juniorské zlato) – třikrát na nich skončila čtvrtá. Už v zimě tuhle smolnou šňůru přerušila stříbrem, které paradoxně vybojovala v Sopotech v doplňkové čtyřstovce. V létě si tuto disciplínu také zkusila, ale pochopitelně se hlavně koncentrovala na překážky. Prohrála jediný finálový závod z jedenácti, a to když při úvodním diamantovém mítinku v Dauhá senzačně podlehla Adekoyové z Bahrajnu. Vedle šesti následujících šesti vítězství v seriálu, které jí pochopitelně přinesly i celkovou trofej, triumfovala také na hrách Commonwealthu i Kontinentálním poháru. Patří jí také nejrychlejší čas v sezóně, 53.41 z národního šampionátu v Kingstonu.

Nizozemská štafeta

Mezi vícebojařkami dala sezóna vyniknout více jménům, o něco málo však přece jen ostatní převyšuje Nizozemka Nadine Broersenová, která velmi dobře nahradila krajanku Schippersovou zběhnuvší na zásadní část sezóny ke sprintům. 24letá Broersenová si v halových Sopotech připsala první velké zlato (za národní rekord 4830) a hned světové. Pod otevřeným nebem sice zakončila „až“ na pátém místě statistiky (ovšem jen 6 bodů od dalšího nizozemského rekordu zmíněné Schippersové), přesto dokázala vybojovat cenné úspěchy: na mistrovství Evropy stříbro a v celoročním seriálu IAAF první příčku. Britku Johnson-Thompsonovou, která zůstala na čele světových tabulek s 6682 body, vyřadila únavová zlomenina z vrcholů v Glasgow i Curychu. „Britské“ hry ovládla Kanaďanka Theisen-Eatonová, druhá žena statistik s NR 6641, „Evropě“ kralovala Francouzka Nana Djimouová, třetí v pořadí s 6551.

Příště: skoky

Michal Procházka, foto: J. Kucharčík

Vytisknout