Kateřina Šafránková - rozhovor června

Kateřino, jak jste se vůbec dostala k atletice?
To bylo na Poháru rozhlasu, když mi bylo patnáct. Tehdy jsem tam hodila celkem slušně koulí. Přišel za mnou Jirka Tuček z Kolína a řekl mi, že jsem hodila limit na mistrovství republiky, a to byly přitom mé první závody. Pak se mě zeptal, jestli nechci zkusit atletiku. Ještě ten den odpoledne jsem jela na první trénink. Táta z toho byl moc nadšený a hned mě popoháněl. 

Vždy vás lákaly vrhačské disciplíny nebo jste zkoušela i jiné?
No u mě to bylo jasné od začátku, že budu dělat vrhy. Vždy jsem byla hodně velká, takže ten výběr byl jasný. Už v deváté třídě jsem měřila 192 centimetrů.

Zkoušela jste i nějaké jiné sporty?
Závodně jsem žádný sport nedělala. My jsme byly takové klasické vesnické děti. Pořád jsem lítala někde venku. Maximálně jsem chodila cvičit do Sokola, ale tam to bylo zaměřené hlavně na míčové hry.

Kdy jste se poprvé seznámila s kladivem?
To šlo hned vzápětí poté, co jsem zkoušela kouli. Na konci května jsem začala chodit na tréninky a hned v červnu jsem držela poprvé v ruce kladivo. Samozřejmě jsme trénovali i disk.

Jak dopadly vaše první závody v hodu kladivem?
Pamatuji si na ten závod naprosto přesně. Bylo to ve Staré Boleslavi. Z místa jsem tam hodila asi 26 metrů. Naši se mnou jeli na závody a táta se schovával za stromem, protože se bál, že je to nebezpečné.

Vaší první mezinárodní akcí bylo MSJ v Pekingu 2006. Jaká to pro vás byla zkušenost?
Já jsem měla ze začátku hodně rychlé skoky ve výkonnosti. Trenér mi řekl, ať nejsem zklamaná, pokud se to trošku přibrzdí. Brzy jsem začala házet čtyřkou, protože jsme cítili, že bude šance hodit limit a hned prvním závodem se tak stalo, v tom dalším pak kladivo letělo už za šedesát metrů. Byla jsem pěkně vykulená. Poprvé jsem letěla. Nikdy jsem nebyla tak daleko od domova a ještě k tomu na velkých mezinárodních závodech. Byla to obrovská zkušenost. Navíc jsem se dostala do finále, takže jsem si poprvé zkusila model s kvalifikací a finále.

O rok později jste již vybojovala stříbro na MEJ v Hengelu a následně jste navázala stejným cenným kovem na MSJ v Bydhošti. V jaké pozici jste odjížděla tyto šampionáty?
Do Hengela jsem odjížděla s tím, že budu ráda, pokud se dostanu do osmičky, ale odpadla kvalifikace a bylo rovnou finále. Tím pádem ze mě spadla nervozita. Hodně holek se tam nesrovnalo s kruhem, z čehož jsem vytěžila já. Bydhošť byla úplně jiná. Před odletem jsem měla druhý nejlepší výkon ze startujících. Nejprve jsem se málem nedostala z kvalifikace, postupovala jsem až jako jedenáctá. Navíc jsem házela v první kvalifikační skupině, takže čekání bylo nekonečné. Ve finále jsem již byla uvolněná a šlo to.

V roce 2008 jste také splnila B limit na olympijské hry v Pekingu. Ovšem tehdy měla lepší výkon Lenka Ledvinová a na hry odjela ona. Bylo to pro vás tehdy velké zklamání?
Já jsem z počátku sezóny příliš nepočítala s tím, že na olympiádu pojedu. Limit jsem hodila poměrně brzy, ale čekala jsem, že mě Lenka přehodí. Samozřejmě jak se blížila olympiáda, tak se ta naděje zvyšovala. Pamatuji si, že poté co jsem získala medaili v Bydhošti, tak mi pak volali, že Lenka hodila lepší výkon a na olympiádu nepojedu. V ten moment jsem měla takové rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem měla radost z medaile, na druhé straně přišlo zklamání, že nepojedu do Pekingu.

V další sezóně jste vybojovala další stříbro na ME do 22 let v Kaunasu. Nemrzelo vás, že z toho nebylo konečně zlato?
Ani ne, do Kaunasu jsem odjížděla a věděla, že nemám úplně nejlepší formu, ale favoritky nezaházely úplně nejlépe a byla z toho placka.

První olympijská účast přišla na hrách v Londýně. Jak vzpomínáte na svůj start pod pěti kruhy?
Atmosféra byla naprosto úžasná. Nedokázala jsem si představit, že bude na kvalifikaci kladiva plný stadion. Byl velký problém sehnat lístky pro rodinu. Původně jsme mysleli, že je v klidu koupíme až na místě. Byla to obrovská zkušenost. Podívala jsem se i na basket, jinak jsem toho z ostatních sportů moc neviděla.

Nyní vás čekají druhé olympijské hry. V čem myslíte, že to bude jiné než před čtyřmi lety?
Tentokrát si tam nepojedu jen něco vyzkoušet. Tehdy jsem jela na olympiádu s tím, že je úspěch, že jsem se tam vůbec dostala. Teď cítím, že potřebuju udělat nějaký úspěch. Cítím takovou větší zodpovědnost. Tak snad něco předvedu.

S čím byste byla v Riu spokojená?
Ráda bych se probojovala do finále.

V létě vás čekají dva vrcholy. Začátkem července se bude konat ME v Amsterdamu. Jaké jsou vaše ambice pro kontinentální měření sil?
Na Evropě je mým cílem se dostat do osmičky a pokusit se bojovat o co nejlepší umístění v rámci užšího finále.

V letošní sezóně se vám podařilo stabilizovat svou výkonnost na hranici sedmdesáti metrů, kterou jste již několikrát překonala. Co vidíte za tímto posunem?
Letos jsem to měla s přípravou komplikované. Musela jsem si shánět práce a brigády. V zimě jsem pracovala ve školce. Bylo toho opravdu hodně, ale paradoxně mi ten shon pomohl. Trénink jsem vždy nakonec stihla. Pak jsem odjela na soustředění do Afriky, kde jsem se mohla najednou soustředit jen na trénink, což byla hrozná změna a začala to létat daleko.

Váš trenér říká, že máte ještě rozhodně na víc. Kam až myslíte, že byste se mohla v letošní sezóně posunout?
Rozhodně tam nějaká rezerva je. Technicky jsou tam stále mezery. Ráda bych, aby se mi technicky nějaký hod opravdu povedl. Pak by to nemusel být špatný výkon. Věřím, že pokud se to sejde, jsem schopná hodit k 75 metrům.

V tomto týdnu vás čeká domácí šampionát v Táboře. Jaký je váš cíl pro tento závod?
Ráda bych zvítězila. Pokud si posunu osobák, tak se zlobit rozhodně nebudu. Do Tábora se moc těším, protože jsem se mi tam již jednou podařilo vyhrát, tak věřím, že vítězství zopakuji.

Jak je to momentálně s vaším studiem?
Mám bakalářský titul v oboru učitelství pro mateřské školy. Chtěla jsem navazovat, ale nějak jsem prošvihla přihlášky, tak si ji nesmím zapomenout  v lednu podat.

Jak nejlépe relaxujete?
Pro mě je nejlepší relax, když si v tomhle krásném počasí sednu na terasu, udělám si kafe a třeba si čtu knížku.