15. června 2016, 15:56
Kateřina Šafránková - rozhovor června
Pozvánku do naší pravidelné rubriky tentokrát přijala česká rekordmanka v hodu kladivem Kateřina Šafránková.
Kateřino, jak jste se
vůbec dostala k atletice?
To bylo na Poháru rozhlasu, když mi bylo patnáct. Tehdy jsem tam hodila
celkem slušně koulí. Přišel za mnou Jirka Tuček z Kolína a řekl mi, že
jsem hodila limit na mistrovství republiky, a to byly přitom mé první závody.
Pak se mě zeptal, jestli nechci zkusit atletiku. Ještě ten den odpoledne jsem
jela na první trénink. Táta z toho byl moc nadšený a hned mě
popoháněl.
Vždy vás lákaly
vrhačské disciplíny nebo jste zkoušela i jiné?
No u mě to bylo jasné od začátku, že budu dělat vrhy. Vždy jsem byla hodně
velká, takže ten výběr byl jasný. Už v deváté třídě jsem měřila 192
centimetrů.
Zkoušela jste i
nějaké jiné sporty?
Závodně jsem žádný sport nedělala. My jsme byly takové klasické vesnické
děti. Pořád jsem lítala někde venku. Maximálně jsem chodila cvičit do Sokola,
ale tam to bylo zaměřené hlavně na míčové hry.
Kdy jste se poprvé
seznámila s kladivem?
To šlo hned vzápětí poté, co jsem zkoušela kouli. Na konci května jsem
začala chodit na tréninky a hned v červnu jsem držela poprvé v ruce kladivo.
Samozřejmě jsme trénovali i disk.
Jak dopadly vaše
první závody v hodu kladivem?
Pamatuji si na ten závod naprosto přesně. Bylo to ve Staré Boleslavi. Z místa
jsem tam hodila asi 26 metrů. Naši se mnou jeli na závody a táta se schovával
za stromem, protože se bál, že je to nebezpečné.
Vaší první
mezinárodní akcí bylo MSJ v Pekingu 2006. Jaká to pro vás byla zkušenost?
Já jsem měla ze začátku hodně rychlé skoky ve výkonnosti. Trenér mi řekl,
ať nejsem zklamaná, pokud se to trošku přibrzdí. Brzy jsem začala házet
čtyřkou, protože jsme cítili, že bude šance hodit limit a hned prvním závodem
se tak stalo, v tom dalším pak kladivo letělo už za šedesát metrů. Byla
jsem pěkně vykulená. Poprvé jsem letěla. Nikdy jsem nebyla tak daleko od domova
a ještě k tomu na velkých mezinárodních závodech. Byla to obrovská
zkušenost. Navíc jsem se dostala do finále, takže jsem si poprvé zkusila model
s kvalifikací a finále.
O rok později jste
již vybojovala stříbro na MEJ v Hengelu a následně jste navázala stejným
cenným kovem na MSJ v Bydhošti. V jaké pozici jste odjížděla tyto
šampionáty?
Do Hengela jsem odjížděla s tím, že budu ráda, pokud se dostanu do
osmičky, ale odpadla kvalifikace a bylo rovnou finále. Tím pádem ze mě spadla
nervozita. Hodně holek se tam nesrovnalo s kruhem, z čehož jsem
vytěžila já. Bydhošť byla úplně jiná. Před odletem jsem měla druhý nejlepší
výkon ze startujících. Nejprve jsem se málem nedostala z kvalifikace,
postupovala jsem až jako jedenáctá. Navíc jsem házela v první kvalifikační
skupině, takže čekání bylo nekonečné. Ve finále jsem již byla uvolněná a šlo
to.
V roce 2008 jste
také splnila B limit na olympijské hry v Pekingu. Ovšem tehdy měla lepší
výkon Lenka Ledvinová a na hry odjela ona. Bylo to pro vás tehdy velké
zklamání?
Já jsem z počátku sezóny příliš nepočítala s tím, že na olympiádu
pojedu. Limit jsem hodila poměrně brzy, ale čekala jsem, že mě Lenka přehodí.
Samozřejmě jak se blížila olympiáda, tak se ta naděje zvyšovala. Pamatuji si,
že poté co jsem získala medaili v Bydhošti, tak mi pak volali, že Lenka
hodila lepší výkon a na olympiádu nepojedu. V ten moment jsem měla takové
rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem měla radost z medaile, na druhé
straně přišlo zklamání, že nepojedu do Pekingu.
V další sezóně
jste vybojovala další stříbro na ME do 22 let v Kaunasu. Nemrzelo vás, že z toho
nebylo konečně zlato?
Ani ne, do Kaunasu jsem odjížděla a věděla, že nemám úplně nejlepší formu,
ale favoritky nezaházely úplně nejlépe a byla z toho placka.
První olympijská
účast přišla na hrách v Londýně. Jak vzpomínáte na svůj start pod pěti
kruhy?
Atmosféra byla naprosto úžasná. Nedokázala jsem si představit, že bude na
kvalifikaci kladiva plný stadion. Byl velký problém sehnat lístky pro rodinu.
Původně jsme mysleli, že je v klidu koupíme až na místě. Byla to obrovská
zkušenost. Podívala jsem se i na basket, jinak jsem toho z ostatních sportů
moc neviděla.
Nyní vás čekají druhé
olympijské hry. V čem myslíte, že to bude jiné než před čtyřmi lety?
Tentokrát si tam nepojedu jen něco vyzkoušet. Tehdy jsem jela na olympiádu s tím,
že je úspěch, že jsem se tam vůbec dostala. Teď cítím, že potřebuju udělat
nějaký úspěch. Cítím takovou větší zodpovědnost. Tak snad něco předvedu.
S čím byste byla
v Riu spokojená?
Ráda bych se probojovala do finále.
V létě vás
čekají dva vrcholy. Začátkem července se bude konat ME v Amsterdamu. Jaké
jsou vaše ambice pro kontinentální měření sil?
Na Evropě je mým cílem se dostat do osmičky a pokusit se bojovat o co
nejlepší umístění v rámci užšího finále.
V letošní sezóně
se vám podařilo stabilizovat svou výkonnost na hranici sedmdesáti metrů, kterou
jste již několikrát překonala. Co vidíte za tímto posunem?
Letos jsem to měla s přípravou komplikované. Musela jsem si shánět
práce a brigády. V zimě jsem pracovala ve školce. Bylo toho opravdu hodně,
ale paradoxně mi ten shon pomohl. Trénink jsem vždy nakonec stihla. Pak jsem
odjela na soustředění do Afriky, kde jsem se mohla najednou soustředit jen na
trénink, což byla hrozná změna a začala to létat daleko.
Váš trenér říká, že
máte ještě rozhodně na víc. Kam až myslíte, že byste se mohla v letošní
sezóně posunout?
Rozhodně tam nějaká rezerva je. Technicky jsou tam stále mezery. Ráda bych,
aby se mi technicky nějaký hod opravdu povedl. Pak by to nemusel být špatný výkon.
Věřím, že pokud se to sejde, jsem schopná hodit k 75 metrům.
V tomto týdnu
vás čeká domácí šampionát v Táboře. Jaký je váš cíl pro tento závod?
Ráda bych zvítězila. Pokud si posunu osobák, tak se zlobit rozhodně nebudu.
Do Tábora se moc těším, protože jsem se mi tam již jednou podařilo vyhrát, tak
věřím, že vítězství zopakuji.
Jak je to momentálně
s vaším studiem?
Mám bakalářský titul v oboru učitelství pro mateřské školy. Chtěla jsem
navazovat, ale nějak jsem prošvihla přihlášky, tak si ji nesmím zapomenout v lednu podat.
Jak
nejlépe relaxujete?
Pro mě je nejlepší relax, když si v tomhle krásném
počasí sednu na terasu, udělám si kafe a třeba si čtu knížku.