Vrchařské medaile jsou doma

Nejvyššího individuálního umístění v rámci světového vrchařského šampionátu dosáhla v závodě juniorek Barbora Havlíčková, která si doběhla pro stříbro, když našla přemožitelku pouze v Italce Angele Matteviové a výrazně tak přispěla k zisku týmového bronzu v této kategorii, když ji skvělými výkony podpořily čtvrtá Alena Matějáková, jednadvacátá Aneta Ševčíková a dvaadvacátá Gabriela Veigertová.

Havlíčková vstupovala do závodu jako úřadující juniorská mistryně Evropy, když začátkem července vybojovala ve švýcarském Zermattu zlato. Svojí pozicí se však příliš nesvazovala. „Přiznám se, že mi příliš nejdou seběhy, takže jsem šla do závodu s respektem a bez nějakých konkrétních ambicí. Věděla jsem, že do toho dám všechno, ale netušila, na co by to mohlo stačit. Bylo pro mě překvapením, jak se závod vyvíjel. Toho výsledku si cením o to více, že jsem se na samotné mistrovství nějak speciálně nepřipravovala,“ uvedla.

Náročného profilu trati se původně obávala, jak se ovšem později ukázalo, jednalo se o liché obavy. „Čekala jsem, že mi profil bude sedět méně. Nakonec došlo k úpravě trati. Rozhodně to však nebylo jednoduché. Vzhledem k tomu, jaké panovaly podmínky, byly nakonec těžší seběhy než výběhy, jelikož pršelo a bylo hodně mokro, tím pádem byly seběhy technicky hodně náročné. Navíc jsem toho v tom dešti moc neviděla,“ vzpomíná.

Přesto, že tentokrát obstála ve světové konkurenci, oba své letošní vrchařské úspěchy staví na jednu rovinu. „Těžko se mi to porovnává. Na mistrovství Evropy to bylo asi o něco emotivnější, jelikož jsem takový úspěch opravdu nečekala. První medaile je vždy obrovským zážitkem.“

Ač dosáhla v běhu do vrchu skvělých výsledků, nadále zůstává primárně lyžařkou, a tak ji čeká návrat do bílé stopy. Jak sama říká, světový šampionát v Argentině nijak její přípravu na lyžařskou sezónu nenarušil. „Žádná zásadní změna v lyžařské přípravě nebyla. V posledním týdnu jsme akorát vyřadili kolečkové lyže a o několik dní jsme posunuli soustředění v Livignu, což ale ve finále nehraje roli. Bylo by mi líto, kdybych do Argentiny neodletěla a jsem vděčná, že jsem mohla na mistrovství světa závodit,“ ujišťuje.

Zatímco Barbora Havlíčková patřila mezi papírové favoritky, medailový úspěch Marka Chrasciny v kategorii mužů byl velmi příjemný překvapením. Marek měl letos první vrchol na mistrovství Evropy do 22 let v Gävle, kde se mu však na trati 3000 metrů překážek nezadařilo dle představ. V Argentině si však všechno vynahradil, když předvedl parádní závěr a proběhl cílem na bronzové pozici za Američanem Josephem Grayem a Italem Cesarem Maestrim.

Marek zvolil pro finální přípravu nepříliš standardní postup, když ještě v den odletu absolvoval Velkou kunratickou, kde dokázal zvítězit. Většina běžců by to viděla jako zbytečný risk před velkou mezinárodní akcí. Pro něj se však jednalo o ideální předzávodní naladění. „Před mistrovstvím světa jsem hodně trénovat. Objemová příprava byla hodně náročná a potřeboval jsem se rozzávodit, otestovat formu a získat ten správný drive, což se také nakonec podařilo. Myslím si, že mi start na Velké kunratické pomohl,“ uvádí s jistotou.

Kombinace náročného závodu, dlouhé cesty a časového posunu si zákonitě vybrala daň, ale v den D byl náš reprezentant perfektně připraven. „Cesta trvala kolem třiceti hodin, takže první dny po příletu jsem se necítil vůbec dobře a měl krizi. Nicméně před samotným startem jsem se cítil skvěle, to už jsem poznal v rozcvičení na rovinkách.“ Marek si navíc z Argentiny odvezl dokonce dvě medaile. Nezaháleli totiž ani jeho reprezentační parťáci. Jan Janů doběhl za Chrascinou na čtvrtém místě, Jáchym Kovář uzavíral první desítku a Tomáš Lichý byl pětadvacátý. To ve výsledku znamenalo, že naši muži ovládli celkové pořadí soutěže družstev.

Medailové konto pak uzavřelo družstvo žen, které nestačilo pouze na vítězné Francouzky a sestava Adéla Stránská (4.), Tereza Hrochová (10.), Pavla Schorná-Matyášová (11.) a Hana Stružková Švestková (32.) se mohla radovat ze stříbrného cenného kovu.