Velké triumfy navzdory osudu – 7. část
Nigerijská překážkářka Glory Alozieová patřila na přelomu tisíciletí k nejlepším závodnicím na trati 100 metrů překážek. V roce 2000 ji čekal kariérní vrchol v podobě olympijských her v australském Sydney, tedy místě, kde o čtyři roky dříve získala svou první velkou medaili na juniorském světovém šampionátu. Společně s ní se těšil na návrat do Austrálie také její snoubenec Hyginus Anugo, jenž byl pro hry v Sydney náhradníkem pro štafetu na 4x400 metrů.
Společné olympijské plány ovšem zničila tragická událost, která se udála týden před slavnostním zahájením her. V průběhu závěrečného tréninkového kempu se na předměstí Sydney snažil Anugo přeběhnout silnici, aby stihl odjíždějící autobus. V ten moment ho srazilo projíždějící auto a nadějný dvaadvacetiletý atlet svým zraněním podlehl. Alozieová se v té době nacházela v Japonsku, kde se chystala na poslední předolympijský závod.
Poté, co se dozvěděla o tragické nehodě svého snoubence nechtěla na olympijské hry vůbec odjet. Nakonec své rozhodnutí přehodnotila a na stadionu pod pěti kruhy nechyběla. Poháněna touhou získat olympijský cenný kov pro svého zesnulého partnera se kvalifikovala až do finále, kde si na stovce překážek dosprintovala pro stříbrnou medaili, když podlehla pouze Olze Šisiginové z Kazachstánu. V kritickém období, které bylo nesmírně náročně na její psychiku, dokázala svojí vnitřní sílu a splnila, co si před hrami předsevzala. „Tato medaile je pro mě velmi důležitá, vůbec nejdůležitější v mém životě. Mrzí mě, že si ji se mnou nemůže užít můj snoubenec Hyginus, protože patří hlavně jemu,“ nechala se slyšet záhy po svém stříbrném olympijském úspěchu.
Kubánská tyčkařka Yarisley Silvaová získala svůj první cenný kov na globálním vrcholu při olympijských hrách v Londýně 2012, když vystoupala na stříbrný stupínek. Od té doby vozila medaile z velkých mezinárodních akcí pravidelně. V roce 2014 se stala halovou mistryní světa a o rok později vybojovala stejný titul i pod otevřeným nebem. Vezla se na vítězné vlně a jejím cílem pro rok 2016 byl zisk olympijského zlata v Riu.
Bohužel hned v úvodu olympijského roku musela zásadně změnit své plány. Stalo se tak z důvodu osobní tragédie jejího partnera a reprezentačního kolegy Sergia Mestreho. Také on prožíval svá nejlepší léta. V sezóně 2014 vyhrál Středoamerické hry v mexické Xalapě, když opanoval soutěž výškařů v novém osobním rekordu 226 centimetrů. Osudný okamžik přišel při tréninku v posilovně, kdy Mestre při cvičení s činkou ztratil rovnováhu a pod těžkou vahou si poranil páteř, což mělo za následek ochrnutí od pasu dolů. V nemocnici musel strávit několik měsíců.
Silvaová se rozhodla vynechat halovou sezónu, aby byla svému partnerovi v těžkých chvílích nablízku. Náročné období se promítlo i na její formě a zlatý olympijský sen si v Riu nesplnila, když skončila šestá.
Medaile se dočkala o rok později na mistrovství světa v Londýně, když byly nad její síly jen Řekyně Katerina Stefanídiová a Američanka Sandi Morrisová a na krk si pověsila bronz. „Opravdu jsem tvrdě pracovala, abych se vrátila na podium. Tato medaile pro mě tolik znamená,“ uvedla.
Další závodnicí, která na mistrovství světa v Londýně prožívala velmi silné emoce po zisku cenného kovu, byla německá sedmibojařka Carolin Schäferová. Také ona se musela poprat s tragickou události, která postihla jejího partnera.
Schäferové se v průběhu halové sezóny 2015 velmi dařilo. V individuálních disciplínách si vylepšovala osobní rekordy jako na běžícím pásu a pro soutěž vícebojařek na halovém mistrovství Evropy v Praze byla jednou z hlavních favoritek. Osud jí však pouhé dva týdny před samotným šampionátem přinesl těžkou životní zkoušku. Dne 25. února totiž přišla o svého životního partnera Dennisa Heftera. Jedenadvacetiletý německý volejbalový reprezentant patřil k největším talentům tohoto sportu v zemi. Jeho život vyhasl ve večerních hodinách, kdy ho srazil vlak, když se snažil přejít koleje.
Schäferová se i přes tuto osobní tragédii pokusila na halovém evropském šampionátu zazávodit, ale jen těžko hledala motivaci a ve špatném psychickém rozpoložení závod nedokončila. Vše si chtěla vynahradit na mistrovství světa v Pekingu, kde chtěla bojovat nejen za sebe, ale i za zesnulého Dennise. V dálkařském sektoru ovšem bohužel zaznamenala tři křížky a ani tentokrát celý víceboj neabsolvovala.
Šanci na reparát měla v sezóně 2017, kdy se konal světový šampionát v Londýně. Přípravu na něj jí poněkud zkomplikoval zdravotní stav jejího trenéra Jurgena Sammerta, jehož postihly srdeční problémy a dlouhý čas strávil v nemocnici. Carolin se přesto dokázala na sezónu kvalitně připravit. Na mítinku v Götzisu si vylepšila osobní rekord na 6836 bodů a roli favoritky potvrdila i na MS v britské metropoli, kde si dokráčela pro stříbrnou medaili v sedmiboji. „Myslím, že jen ti, kteří jsou mi velmi blízcí, vědí, jak moc pro mě tato medaile znamená a jak těžkých pro mě bylo několik posledních let. Jednou z mých největších výhod, je moje mentální síla. V mém osobním životě došlo k několika tragickým událostem, ze kterých jsem se musela ponaučit a bojovala dál,“ řekla.
