Velké triumfy navzdory osudu – 1. část

James Owens se narodil v roce 1913 ve městě Oakville v Alabamě. Pocházel z deseti dětí a od malička se potýkal s chudobou. Když mu bylo devět, odstěhovala se jeho rodina do Clevelendu v Ohiu. S atletikou začal na střední škole. K tomu si však musel ještě přivydělávat různými pracemi, aby mohl finančně podpořit rodinu. Aby toho nebylo málo, narodila se Jessemu a jeho partnerce Minnie dcerka Glorie. V té době mu bylo pouhých devatenáct let.

Jeho hvězda začala strmě stoupat v roce 1933, kdy na národním mistrovství středních škol v Chicagu vyrovnal časem 9.4 světový rekord v běhu na 100 yardů. Nabídky univerzit z celých Spojených států se jen hrnuly a Owens přijal tu z Ohio State University, kde si ho pod svá křídla vzal trenér Larry Snyder.

Něčeho nevídaného pak dosáhl 25. května 1935 v Ann Arbor, když se mu během pouhých 45 minut podařilo překonat tři světové rekordy a jeden vyrovnal. Historické statistiky přepisoval na tratích 220 yardů s překážkami i bez a také v dálkařském sektoru, kde dolétl na 813 centimetrů. Ve sprintu na 100 yardů pak opět vyrovnal světový rekord.

Přesto, že byl na atletické dráze celebritou, v osobním životě se musel potýkat s rasovou segregací, která v předválečném období ve Spojených státech panovala stále ve velké míře. Owens byl nucen žít mimo univerzitní kampus a při cestách po závodech mohl bydlet pouze v hotelích určených pro černé. Kvůli jeho rase mu nebylo ani přiděleno sportovní stipendium, a tak si musel přivydělávat například na benzínové pumpě, aby mohl platit školné a uživit rodinu.

Díky svým výkonům byl jednou z největších amerických nadějí k zisku olympijských medailí na nadcházejících hrách v Berlíně 1936. Těsně před olympiádou ho ovšem čekalo velké dilema, zda vůbec má do Německa odcestovat. Jako na celebritu černošské komunity na něj tlačila řada organizací pro lidská práva, aby hry bojkotoval, a to zejména z důvodu, že v Německu bylo v té době už velmi výrazně utlačováno židovské obyvatelstvo a chování nacistů bylo přirovnáváno k chování bílé americké společnosti k černochům.

Jesse se nakonec rozhodl na olympijské hry v Berlíně odcestovat a tam předvedl parádní představení. Olympiáda v německé metropoli měla být dle představ říšského kancléře Adolfa Hitlera oslavou nadřazenosti árijské rasy. Ovšem Owens svou dominancí Hitlerovu vizi her naprosto zboural, když dokázal získat čtyři zlaté medaile.

Jeho olympijská mise začala na stovce, kde zvítězil v čase 10.3 před svým krajanem a též černošským atletem Ralphem Metcalfem. Památný byl pak jeho souboj s domácí hvězdou Luzem Longem. V kvalifikaci byl Owens po dvou přešlapech na pokraji vyřazení, ovšem před tím závěrečným mu právě Long, který byl v té době evropským rekordmanem, poradil, aby si posunul rozběh směrem dozadu. Díky tomu se Owens v soutěži zachránil a druhý den ovládl i finálový závod výkonem 803 centimetrů. Na Longa zbylo k nelibosti Hitlera i dalších elit německé vlády stříbro. Třetí zlato přidal Američan na dvoustovce, kterou prolétl v čase 20.7. I zde ho doprovodil na stupně další Afroameričan Mack Robinson. Svou zlatou jízdu pak zakončil ve štafetě na 4x100 metrů, se kterou zaběhl nový světový rekord 39.8.

Pro Adolfa Hitlera byla Owensova dominance výraznou trhlinou v jeho představě o podobě olympijských her v Berlíně. Po Jesseho prvním vítězství se s ním odmítl setkat a podat mu ruku, což bylo zvykem pořadatelské země vůči vítězům. Hitler se pak raději už nezúčastnil žádného slavnostního ceremoniálu, kde stáli na stupních vítězů Američané.

Zajímavostí je, že i přes rasovou nenávist v Německu, byla olympijská vesnice bez rasové segregace a černí sportovci tak mohli být ubytováni společně s bílými atlety. Po návratu do USA se pak Jesse Owens vrátil do tvrdé reality. Když se konala slavnostní recepce k oslavě jeho úspěchů, nebyl kvůli své barvě pleti do hotelu vpuštěn hlavním vchodem, ale vstupem pro personál. Dlouholetou tradicí je pak, že prezident Spojených států pozve úspěšné reprezentanty do Bílého domu. Tehdejší hlava státu Franklin Roosevelt však Owense nikdy nepozval.

Jesse Owens a Luz Long se stali přáteli. Bohužel pouze do 14. července 1943, kdy Long padl při invazi na Sicílii. Jeho gesto fair play vůči Owensovi ocenil i Mezinárodní olympijský výbor, když Longovi udělil in memoriam Cenu Pierra de Coubertina. Po válce Owens navštívil Longovu rodinu a jeho synu Kaiovi šel dokonce na svatbě za svědka.

Život opěvované celebrity, která dožívá ve slávě a bohatství, Owense po berlínské olympiádě rozhodně nečekal. Atletice se věnoval už pouze do konce roku 1936, kdy byl vyloučen z americké asociace profesionálních sportovců, jelikož odmítl odcestovat na závody do Švédska. Následně objížděl Spojené státy s jazzovou skupinou nebo se pokusil o založení černošské baseballové ligy. Všechny jeho podnikatelské plány zkrachovaly. Následně vystupoval jako bavič na společenských akcích nebo závodil proti koním. V roce 1966 byl stíhán za daňové úniky.

Dlouhá leta byl silným kuřákem, což se mu stalo také osudným. V roce 1980 zemřel na rakovinu plic. Přesto, že v osobním životě schytal mnoho karambolů, jeho jedinečné atletické představení na hrách v Berlíně zůstane nesmazatelně zapsáno v olympijské historii.