Toruňské vrcholy
Ingebrigtsenův běžecký double
Jednou z nejvýraznějších postav šampionátu byl jistě mladý Nor Jakob Ingebrigtsen, jenž se stal běžeckým králem šampionátu. Přesto, že je mu pouhých 20 let, měl před Toruní na svém kontě řadu úspěchů na evropské úrovni. Na mistrovství Evropy v Berlíně v roce 2018 získal tituly na tratích 1500 a 5000 metrů. V té době mu přitom ještě nebylo ani 18 let. Na minulém HME v Glasgow 2019 si pak opět přijel pro dvě zlaté medaile, tentokrát na patnáctistovce a trojce. V závodě na 3000 metrů se mu to podařilo, když se stal historicky nejmladším halovým evropským šampionem na této distanci. Nicméně na patnáctistovce podlehl zkušenému Polákovi Marcinu Lewandowskému a musel se spokojit se stříbrem.
V Toruni chtěl dokázat, co se mu v Glasgow nepodařilo. Jen několik týdnů před mistrovstvím výrazně vylepšil hodnotu evropského halového rekordu (je evropským rekordmanem i pod otevřeným nebem), když v Lievin zaběhl čas 3:31.80. Ovšem i tentokrát mu byl největším soupeřem jeho přemožitel ze Skotska Lewandowski, který navíc závodil doma. Ingebrigtsen tentokrát nenechal nic náhodě a odtáhl téměř celé finále. Soupeři postupně jeden za druhým odpadali, až jeho tempu neodolala ani domácí hvězda a poměrně s přehledem si doběhl pro zlato. Záhy po závodě byl však diskvalifikován pro vyšlápnutí z dráhy. Po norském protestu byl ovšem nakonec vrácen do pořadí a mohl se tak radovat z titulu.
Otázkou bylo, co s ním celá situace udělá směrem k závodu na 3000 metrů, protože hned následující den musel nastoupit do jeho rozběhu. Ten pro něj byl spíše takovým vyběháním před nedělním finále. Ani v tom pak nedal svým soupeřům ani nejmenší šanci, když si dlouhým finišem doběhl pro úspěšnou obhajobu v novém osobním rekordu 7:48.20 a svou toruňskou misi tak splnil. Byl jediným atletem, který na tomto HME získal dvě individuální medaile.
Strhující výškařský duel
Mezi klenoty mistrovství patřil souboj výškařů Gianmarca Tamberiho a Maxima Nědosekova. Finále totiž bylo v podstatě pouze o nich. Další soupeři výrazně zaostávali. Tamberi do něj vstupoval jako obhájce titulu. Právě před dvěma lety v Glasgow se svým vítězstvím dokázal vrátit po vleklých zdravotních problémech s kotníkem. Navíc byl také před HME s výkonem 235 centimetrů vedoucím mužem letošních světových tabulek. Nědosekov ovšem příliš nezaostával, když skočil běloruský národní rekord 234.
Když oba úspěšně zdolali 231 centimetrů, byli už v soutěži sami. V ten moment na tom byl lépe Tamberi, který měl naprosto čistý zápis. Nědosekov musel na nižších hodnotách dvakrát opravovat. Na 233 centimetrech bylo najednou vše jinak, jelikož Bělorus se přenesl přes laťku úspěšně hned napoprvé, zatímco Tamberi potřeboval dva pokusy. Za několik okamžiků se ovšem Ital vrátil do čela, protože 235 skočil hned úvodním pokusem. Poté, co Nědosekov dvakrát shodil, nechal si jeden pokus na 237. V ten okamžik by si na něj nejspíš vsadil málokdo a zdálo se, že si Tamberi kráčí za úspěšnou obhajobou. To se však nestalo. Právě ten jediný pokus, který si Nědosekov schoval, mu totiž zajistil zisk titulu halového mistra Evropy. K překvapení všech včetně Tamberiho, totiž 237 zdolal, čímž o čtyři centimetry posunul hodnotu vlastního národního rekordu a po stříbru na ME 2018 se dočkal kovu nejcennějšího. Tamberi již nedokázal na tento skok odpovědět a byl stříbrný, což nesl hodně těžce. Okamžitě po závodě ovšem přiběhl sportovně ke svému soupeři s upřímnou gratulací.
Duplantis novým rekordmanem šampionátu
Závod tyčkařů před zahájením mistrovství lákal na souboj dvou titánů v osobách bývalého halového světového rekordmana a čtyřnásobného halového evropského šampiona Renauda Lavillenieho a aktuálního světového rekordmana v hale i pod otevřeným nebem mladého Švéda Armanda Duplantise. K tomu bohužel nakonec nedošlo, jelikož se Lavillenie den před kvalifikací odhlásil kvůli zranění lýtka.
Duplantis byl tak jasným favoritem na zisk nejcennějšího kovu. Otázkou bylo, v jakém výkonu si ho vyskáče. Zlato si zajistil už na hodnotě 586 centimetrů, protože nikdo jiný na této výšce úspěšný nebyl. Na nic pak nečekal a nechal si na stojany nastavit 605 centimetrů, což by byla hodnota nového rekordu mistrovství, který měl do té doby v držení z HME 2015 v Praze právě Lavillenie a Švéd ho druhým pokusem připravil i o tento primát.
Poté se ještě třikrát pokoušel na 619 centimetrech o překonání svého vlastního světového rekordu. Zejména druhý pokus byl velmi nadějný, nicméně tato hodnota mu přeci jen zatím odolala. Armand Duplantis naposledy okusil hořkost porážky na mistrovství světa v katarském Dauhá v říjnu roku 2019. Od té doby vyhrál 21 finálových závodů.
