přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

6. ledna 2019, 17:56

Kdo bude přepisovat atletickou historii?

Rekordy jsou od toho, aby se překonávaly. Řada historických světových maxim je již staršího data, ale některá z nich by mohla být v nadcházející sezóně překonána. Představme si atlety, kterým by se to mohlo v nejbližších měsících podařit.

Echevarría a Manyonga cílí na 9 metrů

Na olympijských hrách v Mexiku 1968 šokoval americký dálkař Bob Beamon veleskokem 890 centimetrů. Tento zdánlivě nepřekonatelný světový rekord vydržel 23 let, než ho na mistrovství světa v Tokiu překonal jeho krajan Mike Powell. Ten v legendárním souboji s tradičním rivalem a reprezentačním parťákem Carlem Lewisem dolétl na 895 centimetrů. Lewis se svým výkonem 887 zařadil na třetí místo historických světových tabulek. Na začátku devadesátých let se tak zdálo, že bájná devítimetrová hranice je na spadnutí. Powell je však po 27 letech držitelem „svěťáku“ i nadále. Pouze jedinému dálkaři se podařilo předvést delší pokus. Byl jím v roce 1995 Kubánec Ivan Pedroso, který skočil v Sestriere 896 centimetrů. Výkon mu však nebyl uznán, jelikož byl zakrytý větroměr.

V uplynulých letech pak světoví dálkaři za Powellovým rekordem výrazně zaostávali. Až v minulé sezóně se objevil muž, který by reálně mohl na historické světové maximum zaútočit. Je jím kubánský mladík Juan Miguel Echevarría. Ten nejprve triumfoval na halovém mistrovství světa v Birminghamu a o několik měsíců později o sobě dal výrazně vědět na mítinku Diamantové ligy ve Stockholmu, kde dolétl na 883 centimetrů. Bohužel mu při tom foukalo do zad 2.1 m/s, což je o jedinou desetinu více než je povoleno. V té době mu bylo stále pouhých 19 let. V regulérních podmínkách si posunul hodnotu osobního maxima na 868 centimetrů, což ho řadí na desáté místo historických světových tabulek za slavného krajana Pedrosa.

Stejně jako byli na přelomu 80. a 90. let ozdobou každého dálkařského klání souboje mezi Powellem a Lewisem, nyní je tomu podobně při duelech mezi Echevarríou a jihoafrickým rekordmanem a stále úřadujícím mistrem světa Luvem Manyongou. Jeho africký rekord má hodnotu 865 centimetrů. Oba borci pravidelně překonávají hranici 850 centimetrů, a právě tato rivalita by mohla možná již v příští sezóně přinést první devítimetrový skok.  

Překážkářské komety na scéně

Dalším americkým držitelem poměrně vousatého světového rekordu je Kevin Young, který opanoval 6. srpna 1992 olympijské finále v běhu na 400 metrů překážek v čase 46.78 a stal se tak prvním mužem, kterému se podařilo stlačit čas na této distanci pod 47 vteřin. Tehdejší světový rekord krajana Edwina Mosese překonal o 24 setin.

Po 26 let se žádnému jinému závodníkovi nepodařilo pokořit sedmačtyřicetivteřinovou hranici. To se změnilo v loňské sezóně, do které vlétl jako uragán mauritánský rodák v katarských barvách Abderrahman Samba. Třiadvacetiletý objev na čtvrtce překážek jasně dominoval. Nastoupil do deseti závodů a všechny vyhrál. Šestkrát triumfoval na mítincích Diamantové ligy a každým závodem zlepšoval jak rekord tohoto prestižního seriálu, tak asijské historické maximum. Opravdový vrchol v jeho podaní přišel na „Diamantovce“ v Paříži, kde zvládl jeden okruh s ploty za 46.98 a jako druhý atlet v historii zdolal hranici 47 vteřin. Za Youngovým světovým rekordem zaostal o pouhé dvě desetiny.

Samba však nebyl jediným, kdo se k rekordnímu zápisu přiblížil. Jako blesk z čistého nebe se zjevil také Rai Benjamin, který loni na čtvrtce překážek startoval výhradně na americké půdě v rámci univerzitních soutěží. Na červnovém šampionátu NCAA se postaral o skutečnou bombu, když suverénně zvítězil v čase 47.02, čímž si výrazně vylepšil osobní maximum a momentálně figuruje v historických světových tabulkách na děleném třetím místě po boku Edwina Mosese. Rai Benjamin dosáhl svého jedinečného výkonu ještě jako reprezentant Antiguy a Barbudy, ale před několika týdny přestoupil do amerických barev. Oba mladíci mají obrovský potenciál k překonání světového rekordu. V jejich prospěch hraje i věk. Sambovi je pouhých 23 let a Benjamin je ještě o dva roky mladší.

Americký útok na ruský svěťák

Světovou rekordmankou v běhu na 400 metrů překážek žen je Ruska Julia Pečonkinová. Někdejší světová šampionka zaběhla na domácí půdě v Tule čas 52.34 a překonala tak tehdy osm let starý rekord Američanky Kim Battenové o 27 setin. Od té doby se k výkonu Pečonkinové nejvíce přiblížila Jamajčanka Melanie Walkerová při svém vítězství na mistrovství světa v Berlíně 2009, které časomíra ukázala 52.42.

Ze současných závodnic si brousí zuby na rekordní zápis hlavně závodnice ze Spojených států, které by ho rády vrátily do amerického držení. Své možnosti naznačily například na národním šampionátu v roce 2017, který hostilo Sacramento. V nejrychlejším ženském závodě historie se hned tři atletky dostaly pod 53 vteřin. Olympijská vítězka Dalilah Muhammadová se zařadila časem 52.64 na šesté místo historických světových tabulek. Do TOP 10 se dostala se svým výkonem 52.75 i Shamier Littleová.

Možná největší potenciál k překonání historického světového maxima má Sydney McLaughlinová. Teprve osmnáctiletá závodnice v loňském roce posunula v Knoxville hodnotu vlastního juniorského světového rekordu na 52.75, čímž se mezi dospělými zařadila na dělené deváté místo historie po bok Littleové. McLauglinová má navíc vynikající rychlostní předpoklady. V hale překonala časem 50.36 juniorský světový rekord na hladké čtvrtce, pod otevřeným nebem umí na stejně distanci 50.07 a stydět se nemusí ani za svůj osobák na dvoustovce, který je momentálně 22.39. Mnoho expertů tvrdí, že právě ona je předurčena k překonání světového rekordu. Avšak Shamier Littleová (23) ani Dalilah Muhammadová (28) rozhodně nepatří do starého železa a můžou ukázat své možnosti.

Kdo sesadí královnu Jelenu?

Ženská tyčka je ještě poměrně mladou disciplínou, takže by překonání světového rekordu mělo být oproti jiným disciplínám snadnější. Laťka je ovšem nastavena vysoko a na svědomí to nemá nikdo jiný než legenda této disciplíny Jelena Isinbajevová z Ruska. Té se podařilo poprvé překonat světový rekord v roce 2004, když v Bruselu překonala laťku o hodnotě 492 centimetrů a z čela této statistiky sesadila svou krajanku Světlanu Feofanovou. Do historie se zapsala jako první závodnice, která překonala pětimetrovou hranici. Stalo se tak před třinácti lety na mítinku Diamantové ligy v Londýně, když zdolala rovných pět metrů. V té době své disciplíně jasnědominovala. Vyhrála dvě olympiády a radovala se ze tří titulů mistryně světa. Svůj vlastní světový rekord postupně zlepšovala až na současných 506 centimetrů. Tohoto výkonu dosáhla v roce 2009 při finále DL v Curychu.

Pouze dvě další závodnice dokázaly doposud skočit pět metrů. Američance Jennifer Suhrové se to poprvé podařilo v roce 2013, kdy úspěšným skokem na 502 o centimetr překonala halový světový rekord Isinbajevové. O tři roky později ho ještě o centimetr posunula.

Poslední tyčkařkou, která zvládla tuto magickou hranici překonat, byla další zástupkyně americké tyčkařské školy Sandi Morrisová, která při finále Diamantové ligy v Bruselu 2016 skočila rovných pět metrů. Suhrová a Morrisová již poměrně nadějně útočily i na již zmiňovaný venkovní světový rekord a ukázaly tak, že se nejedná o metu nepřekonatelnou.

Zapomínat nesmíme ani na mladičkou Novozélanďanku Elizu McCourtneyovou, která v loňském roce vylepšila hodnotu kontinentálního rekordu na 494 centimetrů, což ji řadí na třetí místo tyčkařských historických světových tabulek pod otevřeným nebem. Nedaleko pětimetrové hranice jsou také Řekyně Katerina Stefanídiová a Kubánka Yarisley Silvaová. Obě mají osobní rekord 491 centimetrů.

Přepíše katarský fenomén historii?

Výškařský světový rekord v kategorii mužů oslavil v loňském roce pětadvacetileté jubileum. Kubánská legenda této disciplíny Javier Sotomayor je držitelem historického maxima dokonce již téměř třicet let. V roce 1988 se totiž ve španělské Salamance úspěšně přenesl přes 243 centimetrů, čímž se dostal v historických statistikách před Švéda Patrika Sjöberga. O rok později pak olympijský vítěz a dvojnásobný mistr světa vylepšil v portorickém San Juanu svůj rekordní zápis na 244. Hodnotu současného světového rekordu stanovil o další čtyři roky později, kdy opět v Salamance skočil 245 centimetrů.

Již čtvrt století jeho nástupci útočí na rekord neúspěšně. Nejblíže k tomu má katarský fenomén Mutaz Essa Barshim, kterému patří s výkonem z Diamantové ligy v Bruselu, kde v roce 2014 skočil 243 centimetrů, druhé místo v historických světových tabulkách. Barshimovi se v průběhu kariéry podařilo celkem jedenáctkrát překonat hranici 240 centimetrů (v tomto ohledu je úspěšnější pouze Sotomayor se sedmnácti zápisy) a na světový rekord útočil už několikrát. Naposled tomu bylo na loňském červencovém mítinku v maďarském Székesféherváru, kde nejprve vyrovnal svůj výkon roku 240 centimetrů a následně si nechal na stojany nastavit 246. Při druhém pokusu na této hodnotě si ale bohužel poranil kotník a plochu opouštěl na nosítkách. Následně ukončil sezónu a podstoupil operaci. Otázkou tedy je, zda se dokáže vrátit na svou špičkovou výkonnost. O motivaci má jistě postaráno. Světový šampionát se v příštím roce koná v jeho domovině a on je jeho tváří.

Určitý potenciál ukázal v minulé sezóně také jednadvacetiletý Rus Danil Lysenko, jenž se stal Barshimovi důstojným soupeřem a v Monaku se stal třináctým výškařem historie, kterému se pod otevřeným nebem podařilo překonat 240 centimetrů.

Silná koulařská generace

Zatím pouze dvěma závodníkům v historii se podařilo poslat svou kouli za 23 metrů. Tím prvním se stal v roce 1988 Němec Ulf Timmermann, jenž zaznamenal 23.06. O dva roky později jeho výkon překonal Američan Randy Barnes, který ve Westwoodu vrhl 23.12, což je dosud platný světový rekord.

V dalších letech tato disciplína poněkud stagnovala, ale v posledních dvou sezónách šla její úroveň rapidně nahoru a je zde hned několik borců, kteří by v budoucnu mohli na světový rekord pomýšlet. Jedním z nich je Novozélanďan Tom Walsh. Světový šampion posunul v loňském roce hodnotu kontinentálního rekordu na 22.67 a zařadil se na šesté místo historických světových tabulek. Pak jsou zde tradičně silní Američané v čele s olympijským rekordmanem Ryanem Crouserem. Jeho osobní rekord z amerického mistrovství v roce 2017 má hodnotu 22.65. Ve stejném roce předvedl jeho reprezentační parťák Joe Kovacs 22.57. Oba patří mezi deset nejlepších koulařů historie. Třetím do party je Darrell Hill, jenž před dvěma lety ozdobil svůj triumf v Diamantové lize osobákem 22.44. Ani jednomu z těchto siláků není ještě třicet let. Jsou tak v ideálním věku. Jsou zde ale i další. V průběhu roku 2018 se podařilo hned sedmi koulařům pokořit hranici 22 metrů. Mezi nimi je k naší radosti i český reprezentant Tomáš Staněk.

Petr Jelínek, foto: ČAS

Vytisknout