přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

11. listopadu 2021, 23:50

Stewartová cílí na maraton v Mnichově

Poté co nevyšla olympiáda, spravila si Moira Stewartová v závěru sezóny chuť. Po běchovické obhajobě přidala 26letá vytrvalkyně cenné osobní rekordy na půlmaratonu a silniční desítce. Nyní vyhlíží cíle pro příští rok, hlavním by měl být maraton na mistrovství Evropy, kde vidí největší šance na úspěch.

Z dvojice mezinárodních startů si svěřenkyně Václav Janouška cení hlavně půlmaratonu v půlce října, kde na trati z Říma do přímořské Ostie pokořila časem 1:10:16 dokonce hodnotu českého rekordu. (Trať ale nevyhovuje pravidlu méně než poloviny vzdálenosti startu a cíle, takže lze výkon uznat třeba „jen“ jako limit pro MS či do rankingu.) Potěšila i silniční desítka, kde tři týdny nato v Lille časem 32:44 pokořila osobák i ve srovnání s dráhou.

Spokojena je s oběma výkony, ale uspokojena nikoli. „Překvapilo mě, že jsem dokázala od šestého kilometru držet tempo sama,“ pochvalovala si. Zároveň se v tom ale skrývá i jistá rezerva. „Myslím, že Moira minimálně může tenhle čas vyrovnat. A bylo by hezké, kdyby zaběhla pod 1:10,“ myslí si její trenér Václav Janoušek. „Na desítce jsem si myslela na čas 32:30, ale i tohle beru,“ řekla k výkonu ve Francii jeho svěřenkyně.

Možná už to byl její poslední start v roce, ledaže se do týdne neumoudří bolavé koleno. Pak by bylo ještě ve hře krosové mistrovství republiky. „Pokud to za týden půjde, zkusíme nějaký ostřejší trénink a podle toho uvidíme,“ říká opatrně k případnému startu ve Valašském Meziříčí.

S trenérem cílí na Mnichov

Ať tak či onak, prioritou zvlněný terén teď ani pro příští rok není. Tou je silnice a start v maratonu na evropském šampionátu. Nikoli na světovém. „Obě akce jsou na dva maratony moc blízko po sobě, a Evropa je větší lákadlo co do umístění,“ vysvětlila, proč volba nepadla na Oregon, ale na Mnichov. Start v bavorské metropoli by jí už navíc nemělo jen tak něco vzít, limit má splněný a s ohledem na případnou možnost startu týmu nehrozí „olympijský scénář“, kdy se čtvrtým časem vypadla ze hry.

Pokud jde o neúčast v Tokiu (Sapporu), přiznává Stewartová, že neví, jestli ji kdy vstřebá. „Co je víc než olympiáda?“ ptala se řečnicky. „Smůla byla ve všem – tolik věcí bylo špatně,“ říkala na adresu maratonu v Praze a spolu s trenérem připomněli příčiny. Především, jak chyběly kilometrovníky pro orientaci s tempem a jak se i kamarádi pomocníci spolehli v úzkých ulicích centra na signál GPS. Mylně, a svou chybu zjistili až po 30 km, kdy už bylo dost pozdě. „Třeba stihnu ještě dvě olympiády, ale člověk neví, co se může stát,“ uvědomuje si běžkyně krátký život profesionální sportovkyně.

Je dobré připomenout, že cíl vlastně Moira splnila, limit totiž zaběhla, ale tři krajanky byly lepší. A přišlo s tím poučení směrem k úrovni zázemí. „Chybami se člověk učí, my se tak posunuli od amaterismu k profesionalismu, rozšířili jsme tým,“ uvedl trenér Janoušek s odkazem na manažera Alfonse Jucka či lékaře Jiřího Dostála. Prvně jmenovaný kupříkladu zajistil nedávné starty v Itálii a Francii, druhý pomohl se zkvalitněním zdravotní stránky přípravy.

Klíčem ke zvládnutí dvoufázové přípravy (ještě nedávno byla druhá fáze výjimečná) s ní související vyšší kilometráže (160 km týdně, k tomu ještě přibylo kolo), je mimo jiné vyšší přísun stravy. „O hlavu a o nohy jsem se nebál, ale o jídlo ano,“ přiznává i Janoušek, co viděl jako úskalí před přestupem na maraton. Stewartová tak proti minulosti přijme až o polovinu víc než dřív. „Už nestačí dát si na oběd rohlík se šunkou a jít pak trénovat,“ uvědomuje si. Zvýšené množství sacharidů dodávají hlavně oblíbené těstoviny, případně rýže, na jednom ze soustředění si ordinovala bulgur s čočkou. „Knedlík moc nemusím, i když bych ho klidně mohla,“ směje se.

Posun v přípravě také dodává Centrum sportu Ministerstva vnitra. „Mám tu zázemí, masáže, rehabilitaci, doktory, fyzio… Mám i plat a díky finanční podpoře můžu víc vycestovat na soustředění,“ pochvaluje si. Keňa jako jiné běžce ji neláká. „Mám z ní respekt. Italské Melago nebo Livigno, to je pro mě výborné prostředí, přes zimu pak portugalské Algarve,“ vypočítává své oblíbené destinace.

Zajímavým aspektem běhání v současnosti jsou „karbonové“ boty. „Nevím, jestli mi pomáhají zrychlit,“ připouští vytrvalkyně s tím, že nemá dokonalé srovnání – hned svůj první půlmaraton šla v těchto botách. „Ale pomáhají tlumit dopady, tělo se díky nim zklidní, nohy jsou odpočaté, mám klidnější dech,“ vysvětluje s tím, že úspora energie se ukázala i na testu u doktora Dostála.

Jak bude přesně vypadat závodní sezóna (mimo ME), nemají ještě Stewartová a její kouč jasno. Mistrovství světa v půlmaratonu chystané v Číně na březen bylo přesunuto do listopadu. Jarní program tak zůstává v mlze – krom startu na MČR v dráhové desítce, na které se chce zlepšit, dokud má ještě věk“. „Je to čerstvá informace,“ říká k odložení MS. „Budeme to muset teprve probrat a rozhodnout se podle toho, co se naskytne, jaká bude situace ve světě, jak na tom budu,“ uvažuje nahlas Moira Stewartová.

Michal Procházka, foto: Ivana Roháčková

Vytisknout