Seriál „120 let“ / Atletické disciplíny kdysi a dnes I.

Seriál „120 let“ / Atletické disciplíny kdysi a dnes I.
Aktuality
pondělí 10. července 2017
Se začátkem „sezóny šampionátů“ pokračujeme v seriálu ke 120 letům tématem atletické disciplíny. Kdy které vznikaly? V čem se soutěžilo na prvních závodech? Jak se proměňovaly disciplíny na olympijských hrách? To vše plus třeba některé aspekty kolem vývoje „technik“ najdete ve dvou kapitolách, které jsme pro vás přichystali.

Vytrvalostní chůze či běh? Sprint na sto kroků, yardů či metrů? Skok z místa či s rozběhem? Hod jednou rukou či oběma? Anebo třeba také vzpírání, zápas? Ba dokonce i taková bizarnost jako běh trojnohý, kdy dva borce spolu běželi svázanýma nohama. To vše byla před sto dvaceti lety atletika. Pojďme se však podívat, jak se rodily disciplíny, které dnes považujeme za olympijské nebo jinak řečeno „mistrovské“.

Kde se vzaly „olympijské disciplíny“

Prvotní inspirací byla jak známo antika: Regulérně se ve starověku soutěžilo v pětiboji-pentatlonu, který obsahoval skok do dálky, hod oštěp, hod diskem, sprint na jeden stadion (cca 190 metrů) a zápas. K nim si moderní doba přidala maraton jako vzpomínku či připomínku (údajného) výkonu posla, dále kouli inspirovanou metáním kamene při trojské válce, ale třeba také trojskok. Ten sice není konkrétně doložen, ale prameny hovoří o skocích o délce 15 metrů, což vedlo k úvaze o „víceskoku“ – mimochodem na prvních OH se ještě skákal po jedné noze a nikoli nynější „hop-step-jump“.

Centrem rozvoje před vznikem novodobých olympijských her se pak staly především Britské ostrovy. To poznáme třeba na váze náčiní – 7,26 kg (koule a kladivo) odpovídá 16 librám. Nebo na běžeckých disciplínách odvozených od jedné anglické míle (1609 metrů) – takzvané „půlky“ (800 m) či „čtvrtky“ (400 m). Rovněž první překážkové závody se uskutečnily za Lamanšským kanálem, téměř před dvěma sty lety. Tyčka se vedle východní Anglie používala i v provincii Frísko v Nizozemí, ovšem původně k překonávání přírodních překážek. Kladivo zase vzniklo poté, co Angličané v 15. století zakázaly držet zbraně Skotům, kteří se tak cvičili v metání snadno dostupného nářadí – historické soutěže se tu konají dodnes.

Jak to vypadalo u nás

Jak už jsme psali i v tomto seriálu, vůbec první doložené závody se v českých zemích uskutečnily ve skoku do dálky – v roce 1867, kdy už se za „malou louží“ atletika čile rozvíjela. Není divu, že se pak průkopníci u nás inspirovali v řadě ohledů ostrovním děním. Postupme však o nějaká tři desetiletí, která charakterizují četné slepé uličky, jako již zmíněný běh trojnohý, a ukažme si disciplíny z propozic „k II. Mezinárodním závodům athletickým“ (viz obrázek). Ty se uskutečnily 22. července 1894 na 228 metrů dlouhé dráze Střeleckého ostrova v Praze za pořadatelství A. C. Královské Vinohrady.  Tehdejších šestnáct disciplín naznačuje, jaký byl obvyklý soutěžní program.

  •           Běhy a chůze jako základ / Běhy tvořily polovinu programu, pokud tedy jako osmou disciplínu započítáme „běhokolky“ (koloběžky), k tomu dva závody v chůzi, tedy 10 z 16. Dnes má olympijský program 47 disciplín, z nichž soutěže na běžeckém ovále plus vytrvalostní mimo stadion dají dohromady 29 – tedy velmi podobný poměr.
  •           Z technik jen skoky / Závodilo se ve dvou disciplínách s využitím odrazu, skok do dálky a do výšky, a obě se tehdy konaly s rozběhem, což se mimochodem stalo standardem až po první světové válce.
  •           Silové disciplíny – dnes dva jiné sporty / Do atletiky se tehdy počítaly sporty, které se z ní později vydělily. Z těch silových – označovaných jako těžká atletika – byly na Střeleckém ostrově programu dvě: závody ve vzpírání břemen a také řecko-římský zápas.
  •           Koloběh i motocykl / Nejenže se účastníci poměřovali na již zmíněné běhokolce (na 1 anglickou míli), ale také v „závodě o mistrovství na motocyklu“.
  •           Amaterismus vs. profesionalismus / Pro takzvané profesionály, kteří brali finanční odměnu za závody, byla vypsána jedna disciplína, vzpírání břemen. Z dnešního pohledu je striktní lpění na amatérismu při vrcholných soutěžích – alespoň v atletice – víceméně přežitek, tehdy ale šlo o věc, kvůli které klub Slavia formálně raději nepůsobil na přípravách prvních stanov ČAAU. Kdo totiž vzal peněžní odměnu, přestával být amatérem a nemohl například ani startovat na olympiádě. Toto pravidlo platilo ještě v 80. letech minulého století, teprve tehdy začal MOV povolovat „profíkům“ start pod pěti kruhy.
  •           Cena útěchy / Jestli něco bezvadně naplňuje definici „ceny útěchy“ je to 16. disciplína dne: „Závod v běhu na ½ angl. míle pouze pro ony závodníky, kteří při závodech dne 22. července 1894 startovali a žádné ceny nedobyli. Vklad žádný. Prvému a druhému čestný odznak.“
  •           Imperiální míry / Všechny závody vypsané na vzdálenost jsou určovány podle anglosaských měr – míle (1609 m) a yardu (91,4 cm). Ačkoli jde už sice v současnosti o víceméně raritní disciplíny (krom 1 míle), čtvrtka míle (402,25 m) – tedy o nějaký ty dva metry kratší – je dnes i standardní míra velikosti stadionu.

(Více již brzy v druhém díle.)
Závěrem připomínáme, že si stále ještě můžete objednat unikátní publikaci „120 let“, z níž mimo jiné čerpáme při těchto exkurzech do minulosti. V knize najdete nejen zajímavé informace, ale především spoustu jedinečných, mnohdy ještě nepublikovaných fotografií a reprodukcí.

Zdroje: 120 let české atletiky, Sto let královny

Michal Procházka, repro: 120 let české atletiky a Zlatá kniha atletiky

Fotogalerie