Sajdok byl spokojený i zklamaný zároveň
Svěřenec Ludvíka Svobody se za své vystoupení na první velké světové akci rozhodně stydět nemusí. Dostal se do semifinále závodu na 60 metrů překážek a výkonem 7,74 sekundy zaostal za svým maximem z nedávného domácího šampionátu o čtyři setiny. Ve svém semifinálovém běhu skončil pátý.
"S tím, že jsem se dostal až do semifinále, jsem spokojen. Trošku mě mrzí, že jsem si neudělal osobák," řekl novinářům dvaadvacetiletý závodník Dukly Praha. "Při závodě jsem se cítil špičkově, je jasné, že na svém prvním mistrovství světa nemůžu hned vyhrát," usmíval se. "
Osobního trenéra v Moskvě neměl, ale podporu ze strany českého týmu cítil obrovskou. "Chtěl bych jim hrozně moc poděkovat, pořád za mnou chodili, ptali se, jestli něco nepotřebuju. Zásluhu má především doktor Sikora a masér Křížek." Hlavní dík ale patří otci Stanislava Sajdoka. "Táta je skvělej, vždycky mě dokáže hodně podpořit. Jsem moc rád, že tu se mnou byl a pomohl mi. Takový chvíle už se nemusejí opakovat.." svěřil se. "A ještě jednu poznámku si neodpustím, chtěl bych také poděkovat i těm, co mi nevěřili a měli pesimistické řeči. Protože to mě zdravě naštvalo. Chtěl jsem ji dokázat, že se dostanu dál než z toho rozběhu, jak mi prorokovali."
Ze soupeřů strach neměl. "Já vím, že jsou to špičkový borci. Ale koukám do budoucna, oni jsou starší, mají na to, aby běhali rychlejc." Když potkali před závodem Američana Trammella, otec ho přesvědčoval, aby se společně vyfotili. "Ale řekl jsem mu, ať neblázní, že přeci nebudu ukazovat svou slabost, za několik let může být všechno jinak."
Sajdok je jediný z českých reprezentantů s výjimkou Šebrleho, který prošel sítem kvalifikace. "Rozhodně sem nejeli na výlet, každej z nich se snažil, ale někdy se prostě nedaří, nelamte nad nimi hůl," řekl na adresu ostatních českých závodníků. "Život jde dál, mají před sebou ještě hodně závodů. Jsou to všichni skvělý závodníci a každý den se prostě nedaří."
Karolína Farská, ČTK