Ptáčníkové se rozrostla tréninková skupina

„Já osobně jsem s tím maximálně spokojená,“ pochvaluje si vítězka letošní světové univerziády Jiřina Ptáčníková. „Loni jsem všechnu přípravu odchodila sama, v partě je mnohem větší sranda.“ Na soustředění, které proběhlo u vodní nádrže Hracholusky nedaleko Plzně, nebyla skupina kompletní, absolvovala je tyčkařská sekce. Do ní přibyli Adam Ptáček a Lukáš Bechyně, disciplínu chce nově zkusit také dosud dálkařka Petra Štěpánková. Tato čtveřice má nyní stejné trenérské vedení jako Ptáčníková, fyzickou přípravu – právě třeba v Hracholuskách – má na starosti František Ptáčník, na techniku dohlíží Nikolaj Goroškov.

Výškařskou část skupiny tvoří Iva Straková, Oldřiška Marešová a David Kovalský, pro něž zase fyzičku chystá Goroškov a techniku jako dříve Jaroslav Kovář. „Je to trochu komplikované, ale všichni s tím souhlasili, takže to asi bylo nejlepší řešení. Třeba pan Nejdl ale úplně neodešel, teď v začátku na to ještě dohlíží, aby měli jeho bývalí svěřenci přechod trochu pozvolnější,“ komentuje šachy na Olympu Ptáčníková.

V desítce „Atleta“, kaňka zapomenuta
Aktuálně nejlepší česká tyčkařka byla zvolena v anketě Atlet roku do desítky. „Pro mě to bylo příjemné překvapení, že jsem se do ní dostala. Konkurence mladých i dospělých, kteří získali letos medaile byla docela velká. Určitě mě to potěšilo, řekla bych, že budu někde mezi sedmým a desátým místem,“ odhadla svůj konečný výsledek. „Hlavně se těším, jestli uvidím zase Petra zpívat,“ usmála se. Její přítel Petr Svoboda v nejlepší desítce jako medailista z HME a finalista MS pochopitelně nechybí. Ptáčníková si pozici mezi elitou vybojovala zejména právě prvenstvím na univerziádě. Na halovém ME ani světovém šampionátu se jí postoupit do finále nepodařilo.

„Nejvíc mě to mrzelo, když jsem odcházela ze stadionu, i nějaké slzičky proběhly. Před sezonou jsem si stanovila cíle: medaili z univerziády a účast na MS, a obojí jsem splnila. Limit na finále byl vysoko, předvedla jsem solidních 440. Navíc vznikly komplikace, jako že mi nedorazily tyče a natáhla jsem si předtím sval,“ kroutí hlavou s tím, že s odstupem času ji relativní nezdar v Berlíně mrzí spíš méně.

Vydařená hala loni nastartovala Ptáčníkovou k titulu z univerziády - foto z Mítinku světových rekordmanů: J. Kucharčík

Delší rozběh, vyšší skoky
Příprava na novou sezonu už je v plném proudu. „Měla jsem začínat stejně jako loni na horách, ale protože napadl sníh, nechtěli jsem riskovat nějaké výrony a podobně. Proto jsme zůstali tady u Plzně, je to alespoň změna oproti tréninku v Praze, i když to není nijak vysoko.“ Krom této nucené změny se už nyní Ptáčníková zaměřuje více na rychlostní vytrvalost, a také ji čeká prodloužení rozběhu. „Objemy naběháváme více ve dvoustovkách než pětistovkách. Letos na závodech jsem byla snad jediná, kdo se rozebíhal na čtrnáct kroků, ostatní holky většinou na šestnáct nebo osmnáct. Potřebuju prodloužit rozběh, abych si mohla vzít tvrdší tyče. A skákat výš,“ usměje se. V hale by tak ráda atakovala rekord 465 cm Kateřiny Baďurové a na obou vrcholech sezony by si splnila cíl postupem do finále. „Konkurence není mezi Evropou a světem moc rozdílná,“ míní Ptáčníková.