přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

29. listopadu 2018, 16:51

Na sraz olympioniků z Mexika dorazili i atleti

Unikátního setkání olympioniků po padesáti letech z Grenoblu a Mexika 1968 se před týdnem zúčastnilo 13 medailistů i zlatý střelec Jan Kůrka, nebo atletičtí finalisté Jaroslava Valentová, Mária Mračnová a Jozef Plachý.

Třináct majitelů cenných kovů a celkem 62 pamětníků her se minulý čtvrtek odpoledne sešlo v kinosále České televize v Praze, aby zavzpomínali na obě olympiády z roku 1968. Nechyběl ani poslední žijící šampion Jan Kůrka. Na zimních hrách ve francouzském Grenoblu tehdejší výprava získala 4 medaile, včetně té nejzářivější skokana na lyžích Jiřího Rašky, poté jejich kolegové na letních – konaných až v říjnovém termínu v mexické metropoli – 13 cenných kovů. O jednu ze sedmi zlatých se zasloužila výškařka Miloslava Rezková, která se setkání o půlstoletí později nemohla zúčastnit, stejně jako bronzový diskař Ludvík Daněk, neboť ani jeden již nejsou mezi námi.

Ti, kteří však mohli a dorazili, nelitovali. Setkání oživily dva 50 let staré černobílé televizní dokumenty shrnující tehdejší úspěchy českých olympioniků. „Tady se raduji, ale je vidět, že jsem vysílen,“ pousmál se na dobovými záběry z oslav v šatně Jan Havel, člen stříbrného hokejového týmu. „Teklo tam šampaňské, ale po pěti minutách nám to trenéři zatrhli, protože jsme měli ještě zápas před sebou,“ vzpomínal. „Před zápasem s Rusy jsme tehdy trochu zdržovali a tím jsme je rozhodili,“ připomněl památné vítězství nad odvěkým soupeřem další z opor tehdejšího týmu Jan Klapáč.

Na setkání přišlo osobně i pět členek tehdy šestičlenného družstva gymnastek, které skončilo stříbrné. „Snad se na nás Věra (Čáslavská) kouká, sešly jsme se tady (jinak) všechny a je moc škoda, že tu nemůže být s námi,“ pamatovala Bohumila Řimnáčová-Řešátková na jednu z největších hvězd celých her, která v Mexiku vybojovala čtyři zlaté medaile.

Na střílení s brýlemi s pěti dioptriemi vzpomínal sportovní střelec Jan Kůrka, jediný žijící zlatý medailista. „Brýle a dioptrie problém nebyl, ale ta rána do ramene a levého ucha, to bylo horší. Občas mi to dokonce ty brýle rozbilo. Spotřeboval jsem tam pět brýlí za sezónu,“ prozradil s úsměvem Kůrka, na setkání nejobletovanější muž.

Na setkání nechyběli ani tři členové bronzového týmu volejbalistů Antonín Procházka, Zdeněk Grössl a Josef Smolka.

Anebo obě zbývající československé finalistky skoku do výšky, Jaroslava Valentová a Mária Mračnová. „Byly jsme tři a skončily první, čtvrtá a šestá, to je unikát,“ zdůraznila prvně jmenovaná, v Mexiku jedinou postupnou výšku (2 cm) od medaile. „Bohužel Milenka Rezková se dnešního setkání nedožila, ale jsem ráda, že dorazila Mária,“ dodala. „Občas si s Jarkou píšu a jsem moc ráda, že jsem se s ní mohla potkat,“ reagovala Mračnová. „My se vlastně neviděly od mistrovství Evropy v Aténách (1969)!“ zapátrala v paměti bronzová z tohoto ME. Její kariéra vydržela z celé trojice nejdéle, šesté místo z Mexika vylepšila v Montrealu 1976 na čtvrté a startovala ještě i na ME v Praze dva roky nato.

Každý z medailistů obdržel při slavnosti z rukou předsedy ČOV Jiřího Kejvala speciálně vyrobenou pamětní medailí z dílny designové a sklářské společnosti Lasvit, oficiálního dodavatele Českého olympijského týmu. Na medaili je vyobrazen rok 1968, místa konání her i olympijské kruhy. Společnost Lasvit se věnuje především návrhům a výrobě zakázkových světelných instalací, kolekcí svítidel, dekorativního, užitného skla či umělecké předměty.

ČOV a M. Procházka

Vytisknout