přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

13. srpna 2020, 13:48

Malíková: Do půlky se mi zatím nechce

Jedním z vrcholů mistrovství České republiky mužů a žen bylo finále závodu žen na 400 metrů, kde se stala překvapivou šampionkou Barbora Malíková, která v napínavém finiši předběhla favorizovanou Ladu Vondrovou a svůj triumf navíc ozdobila novým českým juniorským rekordem. Jaké jsou její dojmy z mistrovského víkendu? Čím si ozdobila své mistrovské tretry a jaké jsou její plány do budoucna?

Závod na 400 metrů žen sliboval v rámci MČR velmi zajímavou podívanou, a přesto, že je Barbora bronzovou medailistkou z loňského MEJ v Boras, hlavní favoritkou byl někdo jiný. Lada Vondrová v průběhu celé sezóny prokazovala famózní formu. V domácích podmínkách byla napříč všemi distancemi, na kterých startovala téměř neporazitelná a nejdominantnější byla samozřejmě na hladké čtvrtce. Však si na ní letos vylepšila osobní rekord až na 51.35, což ji řadí na čtvrté místo letošních světových tabulek.

O další posunutí kariérního maxima se pokusila za parného počasí již v sobotním rozběhu. To se jí nakonec nepodařilo, přesto proběhla cílem v kvalitním čase 51.69. Malíková šla oproti tomu rozběh na jistotu, aby pošetřila síly do finále, a to se jí nakonec také vyplatilo. Do boje o cenné kovy výrazně rychleji vyběhla Vondrová. V cílové rovince jí ovšem začaly trochu docházet síly, čehož využila Malíková a skvělým finišem si doběhla pro mistrovský titul v novém juniorském národním rekordu 51.65. Ze svého loňského rekordního zápisu z Boras ukrojila 72 setin. „Chtěla jsem běžet pod 52 vteřin. Nikde jsem to předtím neříkala nahlas, protože nemám ráda zbytečně velký tlak. Hodně mi pomohlo, že jsem měla v závodě Ladu, ale také Terku Petržilkovou a Martinu Hofmanovou. U všech tří jsem věděla, jak to rozbíhají a podle toho mohla zvolit taktiku. Druhá polovina trati se mi pak běžela strašně dobře a když jsem viděla, že Ladě trošku docházejí síly, tak jsem ještě zabrala. Poté, co jsem proběhla cílem, bylo pro mě velké překvapení, jaký čas se na výsledkové tabuli objevil,“ vzpomíná.

Její výkon ocenila i trenérka Jana Gellnerová, pro kterou však vítězný čas nebyl až tak obrovským překvapením. „Přípravu jsme původně směřovaly směrem k mistrovství světa juniorů v keňském Nairobi, které ovšem bylo nakonec posunuto. Tím pádem se pro nás stalo vrcholem mistrovství České republiky a myslím, že Barča to zvládla na výbornou. Můj trénink je systematický a podle ukazatelů jsem věřila, že by mohla mít na podobný výkon,“ dodává.

Barbora ráda také vymýšlí originální způsoby, jak zvýraznit na závodech svou image. Na MEJ v Boras změnila pro každé z tří soutěžních kol účes. Tentokrát si ozdobila své vítězné tretry, které si pomalovala muchomůrkami. „Už několik let jsem měla své závodní ponožky. Nejprve na nich byl jednorožec, pak Sonic nebo Pikachu. Postupem času ale začalo nosit podobné ponožky stále více lidí, tak jsem si řekla, že nepůjdu s davem a vymyslím něco jiného. Ty muchomůrky mají původ ve hře Super Mario, kde mu dodávají rychlost, tak jsem si řekla, že by ji mohly dodat i mně,“ zdůvodňuje zdobení svých treter.

Rychlý čas z MČR otevřel Malíkové dveře i na elitní zahraniční mítinky. Tento šance však letos nejspíš nechce využít. „Rozhodli jsme se, že v této sezóně nebudeme startovat v zahraničí,“ shodují se s trenérkou. Manažer Jan Koukal však jedním dechem dodává, že v případě zájmu by se jistě nějaký kvalitní mítink v zahraničí našel. „Pokud by Barča s trenérkou své rozhodnutí přehodnotily, spolupracujeme s Alfonzem Juckem, který by jistě nějaký zahraniční start zajistil.“

Jak sama Barbora přiznává, ráda si čas od času od tlaku, který je na ní vyvíjen, odpočine. I proto prý nadále závodí v první národní lize místo extraligové soutěže. „Mám to rozdělené na dva druhy závodů. Na ty, kde mám nastaveno, že musím něco předvést a dát do toho všechno a na ty, kterými se bavím a někdy je z toho také pěkný výkon. V tom mi právě vyhovuje národní liga,“ vysvětluje, proč nezávodí v naší nejvyšší soutěži.

Jako plus vidí i fakt, že se olympijské hry v Tokiu posunuly o jeden rok. V úvodu sezóny totiž ani nevěřila, že by se mohla ostrému limitu pro start pod pěti kruhy vůbec přiblížit. „Říkala jsem si, že olympiáda je až moc velký cíl, který bych si neměla dávat, protože mi scházela celá vteřina do limitu, což je na čtvrtce hodně. Hlavním cílem bylo mistrovství světa v Keni. Čas z mistrovství republiky mi teď ukázal, že bych na limit mohla útočit a myslím, že je nakonec celkem fajn, že se olympiáda posunula, protože mladým sportovcům se tak zvýšila šance, aby se na ni kvalifikovali,“ uvádí.

Trenérka Jana Gellnerová však věří, že se její svěřenkyně mohla kvalifikovat na olympiádu i v letošním roce. „Myslím si, že Barča měla letos šanci se na olympiádu kvalifikovat pro smíšenou štafetu na 4x400 metrů, ale věřím, že by dokázala zaběhnout limit i na hladké čtvrtce.“


Máme tak nyní dvě mladé a nadějné čtvrtkařky, které by nás příští rok v Tokiu mohly reprezentovat v individuálním závodě. Barbora sice není typem závodnice, která by dopodrobna mapovala soupeřky, ale rovnocennou sokyni v domácí konkurenci samozřejmě vítá. „Když běžím s Ladou, tak mi to samozřejmě pomůže. Víc mě motivuje ze sebe dostat všechno a je fajn mít v české konkurenci někoho, kdo běhá na stejné úrovni. Dřív tomu tak nebylo, protože Zuzka Hejnová hladkou čtvrtku téměř neběhala a ostatní holky byly pomalejší,“ pochvaluje si současný stav.

Ač zatím sbírala všechny své mezinárodní i domácí úspěchy na čtyřstovce, Jana Gellnerová vidí potenciál své svěřenkyně na dvojnásobné distanci. Aby ne, však je také s časem 2:03.51 českou dorosteneckou rekordmankou na této trati. Tehdy se navíc jednalo o sólo závod. „Barča to nerada slyší, ale já vidím její potenciál právě na půlce. Jen si na to potřebuje ještě časem nastavit hlavu. Pak z ní bude špičková půlkařka,“ Barbora věří, že se jí přechod na delší distanci díky svým výkonům podařilo o něco odložit. „Zatím se mi do toho moc nechce. Doufám, že když jsem letos zaběhla takový čas na čtvrtce, tak se přechod na osmistovku na nějakou tu sezónu ještě posune.“

Své atletické budoucnosti zatím nechává volný průběh, což se týká i potencionálního odchodu na některou z univerzit ve Spojených státech amerických. „Nabídky už jsem dostala. Myslím, že je super, jak se tam dá zkombinovat studium s tréninkem, ale teď jdu teprve do čtvrťáku a vzhledem k tomu, jaká je a bude situace, tak tomu ještě nechávám čas,“ mírní spekulace o svém odchodu do zámoří.

Petr Jelínek, foto: Sportegy/ Hofmanstudio

Vytisknout