Kevin Mayer a jeho příběh za fotografií

Kevin Mayer a jeho příběh za fotografií
Aktuality
středa 19. prosince 2018
Hvězdný francouzský desetibojař Kevin Mayer v září ustavil v Talence novou hodnotu možností ve své disciplíně na 9126 bodů. Pro web IAAF prozradil, co vše se skrývá za snímkem zachycujícím radostnou chvíli po rekordním závodě.

„Tenhle spontánní okamžik z oslav dokonale vystihuje, jak jsem se po překonání světového rekordu cítil,“ tvrdí rodák ze stotisícového Argenteuil (předměstí Paříže). „Bylo to velmi těžké vrátit se k tréninku po zklamání ze srpnového mistrovství Evropy,“ připomíná selhání hned v druhé disciplíně dálce, kde nezapsal jediný měřený pokus.

„Nesmírně mě frustrovalo, co se stalo v Berlíně. Ale poháněla mě touha předvést se (v září) v Talence a vyhrát zde pro svou zemi. Bylo to totiž dlouho, co mítink Decastar vyhrál naposledy Francouz,“ zdůraznil motivaci navíc. Naposledy z Mayerových krajanů vyhrál Laurent Hernu před patnácti lety

„Před soutěží se hodně mluvilo o překonání světového rekordu a já čelil hodně velkému tlaku. Samozřejmě jsem věděl, že rekord udělat můžu, ale desetiboj není jako stovka – všech deset disciplín musí být pro překonání světového rekordu perfektních a já si spíš myslel, že mě od tohoto cíle dělí ještě tak jeden nebo dva roky,“ přibližuje své předzávodní myšlenky.

„Klíčovou disciplínou na cestě ke světovému rekordu byl skok do výšky. Necítil jsem se příliš jistý, když jsem do ní vstupoval, protože jsem cítil silnou bolest v kotníku. Jenže mně se povedlo na třetí pokus překonat 199, 202 i 205 centimetrů, což mě neuvěřitelně nakoplo,“ popisuje úřadující mistr světa zlomový moment.

„Vzpomínám si, v jakém stavu jsem se probudil na druhý den soutěže. Bolest se mi rozlezla všude po těle. Myslím si, že energie, kterou vydáte v desetiboji na devět tisíc bodů, je mnohem víc než na osm tisíc, a asi i proto jsem cítil tolik bolesti.“

„Před stodesítkou překážek jsem se ani nerozcvičil, a při tyčce a oštěpu jsem se cítil extrémně unavený. Dalším faktorem, který je třeba vzít v úvahu, je, že časový pořad Decastaru se liší od desetibojů na šampionátech, kde si po tyčce nebo kouli můžete dopřát čtyři nebo i pět hodin odpočinku. Při Decastaru je mezi disciplínami nejvýše jedna nebo dvě hodiny.“ (Mimochodem srovnejme, jak naopak Kateřině Cachové delší pauzy na velkých soutěžích nevyhovují, a podobně mluvil i předminulý rekordman Roman Šebrle.)

„Nejsilnější emoce jsem prožíval po oštěpu. Byl jsem ve strašném fyzickém stavu, přesto jsem hodil osobák 71.90 m – nedokážu si vysvětlit, jak jsem to dokázal,“ kroutí hlavou nad výsledkem předposlední disciplíny. „Před patnáctistovkou mě bolela každičká část těla, ale věděl jsem, že když se nerozpadnu, světový rekord bude můj.“

„Běžet na světový rekord bylo, jako bych nebyl v daném okamžiku přítomen; byl jsem v oblacích nebo snad dokonce na měsíci. Překonat světový rekord před svou rodinou a přáteli a před 15 tisíci diváky na domácí půdě pak bylo něco naprosto mimořádného.“

„Druhý den mi volal Ashton Eaton, bývalý držitel světového rekordu. Ashton byl pro mě vždy vynikajícím příkladem desetibojaře. Je to skvělý chlap, řekl mi, „jak pyšný“ na mě je, což pro mě bylo velmi emotivní.“

IAAF, mip

Fotogalerie