přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

10. října 2019, 12:21

Katarské vrcholy - 2. část

Uplynulý světový šampionát v Dauhá byl plný jedinečných výkonů a dramatických duelů. Které disciplíny byly skutečnými klenoty tohoto globálního atletického svátku?

Nová královna na sedmibojařském trůnu

Od roku 2016 dominovala světovým vícebojům Belgičanka Nafissatou Thiamová. Postupně jí však vyrůstala zdatná konkurentka v podobě Britky Katariny Johnson-Thompsonové. Již na loňském evropském šampionátu v Berlíně byl jejich souboj vyrovnaný a totéž se očekávalo i letos v Dauhá. Vše bylo ale trochu jinak. Thompsonová jasně dominovala, zatímco Thiamová se trápila s bolavým loktem a byla s velkým odstupem stříbrná.

Katarina Johnson-Thompsonová zahájila mistrovský sedmiboj v Dauhá na výbornou, když časem 13.09 zaběhla nový osobní rekord na stovce překážek. Výškařský duel s Thiamovou pak obě ozdobily novým vícebojařským maximem šampionátu v této disciplíně, které má nyní díky nim hodnotu 195 centimetrů. Výrazného vylepšení osobního maxima dosáhla Thompsonová také v její neoblíbené kouli, kde zaznamenala 13.86. První soutěžní den pak uzavřela vynikajícím časem na dvoustovce, kterou prolétla za 23.08.

Na pozitivní vlně se pak vezla i v průběhu druhého dne. Nejprve potvrdila pověst vynikající dálkařky, když brala skvělé body za 677 centimetrů, což by jí bohatě stačilo na postup do finále i mezi specialistkami, následně si hodila nový osobák v oštěpu, který se jí zapíchl na 43.93 a své dvoudenní snažení zakončila na osmistovce v dalším kariérním maximu 2:07.26. Její vítězný součet byl pak skvostný, když posbírala celkem 6981 bodů, čímž se zařadila na šesté místo historických světových tabulek. Britský národní rekord své legendární krajanky Jessicy Ennis-Hillové vylepšila o 26 bodů a usedla na světový sedmibojařský trůn.

Výškařská galapředstavení

Mužská výška nepatřila v průběhu letošní sezóny k nejelitnějším disciplínám. Přesto pozornost katarského publika směrovala zejména do výškařského sektoru, kde se měla představit hlavní domácí hvězda a tvář šampionátu Mutaz Essa Barshim. Nad jeho formou ovšem visel otazník. Muž, který v minulých letech dominoval světové výšce a několikrát útočil na světový rekord, absolvoval v minulém roce operaci kotníku a následně předváděl nevýrazné výkony, což potvrdil i jeho poslední start před MS, kdy ve finále Diamantové ligy skončil desátý ve výkonu 220. Přesto nebylo třeba propadat panice. V průběhu sezóny se nedařilo ani ostatním výškařům a hodnota 230 centimetrů pro ně byla mnohdy jen velmi těžko překonatelná.

Na mistrovství světa bylo ale vše úplně jinak. V Dauhá přišlo výškařské obrození a Barshim stál v jeho čele. Do mistrovské soutěže vstupoval v pozici leadera světových tabulek Bělorus Maxim Nědosekov, který byl v čele této statistiky s výkonem 235 centimetrů. Na mistroství světa mu ovšem ani úspěšný první skok na 233 centimetrech nezajistil medaili a skončil čtvrtý. Úspěšným obhájce titulu se stal před bouřlivým domácím publikem a samotným emírem Mutaz Essa Barshim, jen posunul hodnotu nejlepšího světového výkonu roku až na 237 centimetrů a v dramatickém duelu si poradil s ruskou dvojicí Mikhail Akimenko (stříbro) a Ilja Ivaňuk (bronz). Oba ruští nezávislí závodníci si skočili nový osobní rekord 235 centimetrů.

Oproti mužům, se v soutěži žen špičkové výkony očekávaly, a to zejména z důvodu startu ruské suverénky Marie Lasickeneové. Ta před dvěma lety získala svůj druhý titul mistryně a tehdy jí výrazně potrápila Ukrajinka Julia Levčenková. Také v Dauhá měla novou ukrajinskou vyzyvatelku. Byla jí teprve osmnáctiletá juniorská světová rekordmanka Jaroslava Mahučiková. Lasickeneové zajistil zisk třetí zlaté medaile z MS až lepší zápis, když zdolala 204 centimetrů hned napoprvé. Mahučiková tuto hodnotu pokořila napotřetí, nicméně v jejím podání se jednalo o dvojnásobné vylepšení vlastního juniorského historického světového maxima. Podobný scénář se pak odehrál i v souboji o bronz, když Američanka Vashti Cunninghamová i Ukrajinka Julia Levčenková skočily shodně rovné dva metry. Cunninghamové se to podařilo napoprvé, a proto se mohla radovat z bronzu. Finále výškařek tak mělo špičkovou kvalitu.

Přes tradiční rivaly ke čtvrtému titulu

Někteří atleti jsou ve svých disciplínách skutečnými pojmy a závodícími legendami. To platí například i o americkém trojskokanovi Christianu Taylorovi a polském kladiváři Pawlovi Fajdekovi. Oba v Dauhá přidali již svůj čtvrtý titul mistra světa.

Pro Christiana Taylora byl největší překážkou k zisku čtvrtého světového zlata jeho tradiční soupeř a také kamarád Will Claye, se kterým se utkává již od střední školy a mnohokrát byly jejich vzájemné souboje ozdobou světových šampionátů, olympijských her a nespočtu atletických mítinků. Na velkých mezinárodních akcích byl až na jednu výjimku vždy úspěšnější Taylor, když bral zlaté medaile na olympijských hrách v Londýně 2012 a Riu de Janeiru 2016 i na světových šampionátech v Tegu 2011 a Londýně 2017. Ve všech těchto případech se před ním musel Claye sklonit a spokojit se se stříbrnou medailí. Taylor pak získal ještě zlato na mistrovství světa v Pekingu 2015.

Na letošním MS chtěl Claye toto prokletí prolomit a papírové předpoklady ho k tomu opravňovaly. V průběhu sezóny dvakrát překonal osmnáctimetrovou hranici a do světového šampionátu vstupoval jako leader letošních světových tabulek, když v Long Beach doskákal na 18.14, čímž se zařadil na třetí místo historických světových tabulek právě za Taylora a světového rekordmana Brita Jonathana Edwardse. Ovšem co se týká vzájemných soubojů v roce 2019, byl úspěšnější Taylor, který svého krajan porazil například i ve finále Diamantové ligy v Bruselu.

Samotný finálový závod v katarské metropoli pak opět vyzněl lépe pro Taylora, který ukázal, že se na vrchol sezóny umí perfektně připravit. Ve správný moment si vylepšil své sezónní maximum na 17.92 a stal se počtvrté trojskokanským mistrem světa. Claye na jeho výkon totiž nedokázal odpovědět a za 17.74 bral další stříbro.

Také kladivář Pawel Fajdek na světových šampionátech dominuje své disciplíně. Před Dauhá ovládl tři mistrovství světa v řadě, když vystoupal na nejvyšší stupínek na MS v Moskvě 2013, Pekingu 2015 i Londýně 2017. V posledních dvou sezónách mu ale byl stále vyrovnanějším soupeřem jeho reprezentační kolega Wojciech Nowicki, který ho loni na mistrovství Evropy v Berlíně dokonce dokázal porazit. Také letos nezůstal Nowicki oproti Fajdekovi pozadu a byl autorem letošního nejlepšího světového výkonu 81.74. Ve vzájemných soubojích byl ale úspěšnější Fajdek.

Na očekávaný vyrovnaný duel v rámci mistrovství světa nakonec vůbec nedošlo. Fajdek byl z celého startovního pole jasně nejlepší, když se jako jediný dostal za osmdesát metrů a pohodlně si dokráčel pro svůj čtvrtý titul mistra světa za 80.50. Původně čtvrtý Nowicki mohl pak být po protestu polské výpravy proti Maďarovi Bence Halászovi rád i za dělený bronz.

Petr Jelínek, foto: ČAS - Aleš Gräf

Vytisknout