Homoláč po návratu z Keni pokračuje v objemu

Homoláč po návratu z Keni pokračuje v objemu
Aktuality
pondělí 13. dubna 2020
Jiří Homoláč byl jedním z mála atletů, kterým se podařilo na jaře absolvovat plnohodnotný tréninkový kemp v zahraničí. Již tradičně se vydal do keňského Itenu. Po svém návratu nám prozradil, jak soustředění v této nesnadné době probíhalo.

Jirko, kolikrát jste již absolvoval tréninkový kemp v Keni?

V Keni jsem byl na soustředění posedmé. V podstatě to už je takový můj druhý domov. Loni jsem tam strávil dohromady téměř půl roku.

Letos na jaře jste tam strávil od ledna dva měsíce. Jak jste sledoval situaci ohledně koronaviru?

Když jsme v polovině ledna odlétali do Keni, tak se to ještě nikde moc neřešilo, ale nedlouho poté, co se o tom začalo hodně psát, tak se touto tématikou začaly zabývat i keňské zprávy. Samozřejmě jsem sledoval vývoj i prostřednictvím českých médií.

Jak vypadala situace v Keni v době, kdy jste tam ještě setrvával?

První signál, kdy jsem vycítil, že to nebude dobré, přišel, když zrušili tokijský maraton pro veřejný závod. Poté začaly odpadat další závody. V Itenu se to začalo mezi běžci stále více řešit. Ovšem první zaznamenaný případ v Keni byl až v polovině března, tedy pár dní před tím, než jsme si přebookovali letenky, abychom se ještě dostali do Evropy. Do té doby žádná velká omezení nepanovala a bylo to celkem v pohodě. Pak ovšem věci nabraly rychlý spád.

Jak se k tomu stavěli místní obyvatelé?

Řekl bych, že to té doby, než byl v zemi zaznamenán první případ, tak se o tom jen mluvilo. Pak jsem se dozvěděl, že kdybych do Keni vrátil po půlmaratonu v Praze, tak by si už paní domácí moc nepřála, abych se tam opět nastěhoval. Když jsme běželi kolem dětí, tak křičely „Corona, Corona“. Někteří dospělí lidé si zakrývali ústa a otáčeli se, to už začalo být trošku nepříjemné.

Určitě jste se na toto téma bavil i s dalšími běžci, kteří se připravovali v Itenu. Byl třeba rozdíl v přístup domácích a zahraničních atletů?

Po zjištění prvních případu dostali Keňané zákaz na měsíc vycestovat na závody a ze dne na den přestali naplno trénovat. S tím, jak se rušilo stále více závodů, tak stoupala nervozita i u ostatních běžců.

Jak těžké bylo se dostat zpět do České republiky?

Osobně jsem ještě chtěl vydržet v Keni o několik dní déle, podle toho, jak se bude situace dál vyvíjet. Kluci ale navrhli, že by se rádi vrátili co nejdříve domů. Rušilo se hodně letů. Naštěstí nám šla přebookovat letenka. Bylo to hodně narychlo. Během pár hodin jsme se sbalili a druhý den odletěli. Asi bychom to zvládli i v původním termínu, ale bylo by to nejspíš dost nervózní a problematičtější.

Stihl jste i ve zkráceném termínu odtrénovat, co bylo v plánu?

Celé soustředění jsem absolvoval naprosto bez problémů. Splnil jsem vše naplánované a časy ukazovaly na životní formu. Jen tomu chyběl závod, kde bych to potvrdil. Ovšem forma je a zase bude, takže se z toho nějak nehroutím.

V jaké fázi přípravy se teď nacházíte?

Vrchol jsem měl mít 3. května na maratonu v Praze. Ten se nekoná, ale nechci vypadnout z tempa, tak jsme se s trenérem domluvili, že budu pokračovat v přípravě a uvidíme, kdy se objeví nějaké závody. Stále pokračuji ve vysokém objemu, kdy naběhám 180-200 kilometrů týdně. Třikrát za týden běhám tempové tréninky od těch patnáctkových až po maratonské, které postupně prodlužujeme a zkvalitňujeme. Takto se budu udržovat celý duben a květen. Snad budou nějaké závody od druhé poloviny června. Pak bych mohl kvalitně vyběhnout téměř na jakoukoliv trať. Pokud to bude vypadat, že až do podzimu závody nebudou, dám si týden až deset dní volno a začnu novou přípravu směrem k podzimu.

Jak se vám daří v omezeném režimu trénovat?

Bydlím na vesnici, takže nemám žádný problém trénovat v přírodě. V okolí mám roviny i kopce, takže naprosto ideální. Samozřejmě nasáklý šátek přes pusu při těžkém tréninku není fajn, ale i to se dá přežít.

Berete posunutí olympiády v Tokiu jako pozitivní?

Odložení olympiády mi jako maratonci možná trošku pomohlo, ale věřím, že i letos bych byl skvěle připraven na pokus o limit. Uvidíme, jak se celá situace vyvine a vše se sejde.

Petr Jelínek, foto: ČAS - Aleš Gräf

Fotogalerie