Holuša čelí novým výzvám
Jakube, v Austrálii jste na soustředění poprvé. Kde vidíte
přednosti této destinace k tréninku?
V Austrálii jsem poprvé. Je pravda, že to není zrovna kousek, ale
odcestovali jsme sem hlavně proto, že jsme chtěli vyzkoušet něco nového.
Tradiční místa jako jsou Potchefstroom, Tenerife nebo Monte Gordo, kde se dá
v lednu skvěle trénovat, známe už dost. Ve Falls Greek panuje perfektní
počasí. Je zde ideální nadmořská výška 1600-1900 metrů nad mořem. Výhodou je
spousta cest, které jsou převážně na šotolinovém podkladu. Jako velké plus
považuji i to, že můžeme sledovat, jak trénují místní běžci z Melbourne
Track Clubu, kterých je tady snad padesát a každý den je možné se k nim
připojit na trénink. Tak velkou tréninkovou skupinu takové výkonnosti
v Evropě nenajdeme, což je super. Malým mínusem je dlouhá cesta od nás do
Austrálie a také desetihodinový časový posun, ale já osobně jsem se s tím
srovnal během tří dnů a věřím, že po návratu do Čech to bude podobné. Falls
Creek je malá lyžařská vesnička. Téměř nic tady není. Jsou zde jen apartmány,
jeden obchod a pár restaurací. Je to jediné místo v Austrálii, kde se dá
lyžovat. Momentálně ale není sezóna, takže ceny jsou třetinové. Přes léto zde
trénují hlavně běžci a cyklisti. Posilovna i regenerace jsou na odpovídající
úrovni.
V čem se váš trénink změnil oproti dřívějšku? Jsou v něm
nějaké prvky, které jste dosud neznal?
Základ zůstal stejný. Pracujeme ve velké kilometráži, což mi vyhovuje.
Samozřejmě jsou tréninkové jednotky jiné. Celkově je vše více profesionální.
Jejich skupina funguje jako tým a dobře namazaný stroj, který má jasný plán,
cíl i vizi. Obrovskou změnou pro mě je zavedení doplňkového tréninku, který
jsem předtím vůbec nedělal, ať už se jedná o běžeckou sílu v posilovně
posilování středu těla, strečink a různá kompenzační cvičení. Tohle probíhá
každý den jako třetí fáze a vždy společně a pod trenérovým dohledem. Ten vše
řídí. Tohle vidím jako velice profesionální a nezbytné v dnešní době a pro
mě je to obrovské plus. Bude mi třicet a jsem přesvědčen, že je to nezbytná
součást tréninku. Doposud jsem nic z toho nedělal vůbec. Trenér to
nevyžadoval a co si budeme říkat, když je člověk sám, tak zleniví a taková
cvičení se mu po dvou těžkých fázích nechce samotnému dělat. Takže mi přibylo
tak pět až sedm hodin týdně doplňkových cvičení. Věnujeme se i mentálnímu
tréninku. Největší změnou je pak trénink v silné skupině, která je dle
mého názoru nejsilnější v Evropě. Trénují tvrději a intenzivněji a já si
to užívám, což je k nezaplacení.
Čím vás Austrálie
zaujala jako země?
Je to úplně jiný svět. Všechno je daleko. Člověk musí plánovat. Není to jako
v Evropě, kde je benzínová pumpa každých třicet kilometrů. Tady ve Falls
Creek je jeden malý obchod a větší je pětačtyřicet minut jízdy autem. Zaujala
mě neskutečně krásná příroda a asi nejvíc jsem překvapený z místních lidí.
Jsou neuvěřitelně přátelští, se vším pomohou a jsou moc mílí a vstřícní.
Jaké máte vztahy s Marcinem Lewandowskim? Jste kamarádi, ale přeci
jen také tradiční rivalové.
S Marcinem jsme super kamarádi. Známe se už deset let od olympiády
v Pekingu. Máme nadstandardní přátelský vztah. Otevřeně jsme spolu mluvili
už na podzim. Víme, že oba chceme vyhrávat a vozit medaile a že budeme soupeřit
mezi sebou. To je realita. Jednou bude lepší on a jednou zase já. Závod je něco
jiného než trénink. Tam už rozhodují maličkosti. Jak se kdo vyspal, co snědl,
v jakém je stresu atd. V tréninku jsme jeden tým, jsme absolutní
profíci a víme, co chceme, což je hodně důležité. Uvědomujeme si, že se spojili
dva neobyčejní běžci a chceme toho naplno využít a navzájem se dotáhnout
k ještě tvrdší a efektivnější práci tak, abychom byli schopni porážet
africké běžce, běhali co nejrychleji a vozili medaile. Proto jsme se do toho
všichni dali a jsme přesvědčení, že to není nic nemožného.
Probíhá na tréninku
například nějaké hecování?
Nenazval bych to úplně hecováním. Spíš je to společná snaha o co nejlepší
trénink. Navzájem si pomáháme. Já jsem silnější vytrvalostně, tak tahám delší
úseky. Marcin je zase rychlejší, tak tahá úseky kratší. Trenér nás hlídá, aby
daný trénink neuletěl někam, kam nechce. Už tak je to na hraně a musíme myslet
na další dny. Uvidíme, jak proběhne poslední týden v Melbourne. Tam už
budeme běhat rychle na dráze, tak se třeba trochu otestujeme.
Kolik členů má vaše
skupina?
Vždy nás jezdí zhruba deset, ale je to proměnlivé. Záleží na finančních
možnostech a destinaci, kam se jede. Pevný základ jsem já, Marcin Lewandowski,
Angelika Chicocka a Olga Lyachová. Ještě s námi trénuje jeden Polák a dále
se připojují nějací Švédové či Norové. Je to taková mezinárodní skupina.
Co vás čeká po
návratu z Austrálie?
Po návratu z Austrálie mám čtyři dny na vzpamatování a již 3. února
zahájím sezónu v Karlsruhe, kde poběžím trojku. Poté se přesunu do Düsseldorfu,
kde poběžím patnáctku. Dále mě čekají Méty a samozřejmě počítám
s mistrovstvím republiky. Určitě také poběžím v Glasgowě týden před
HMS.
S jakým cílem
pojedete na halový světový šampionát do Birminghamu?
Vše bude záležet, jak se mi bude dařit. Přeci jen si zvykám na nového trenéra a
nový systém, ale věřím, že splním limit a pokud budu ve formě, tak mohu být
nebezpečný. V hale umím běhat. Mé cíle budou vysoko, ale nepředbíhejme. Po
prvních závodech se uvidí. Po zkušenosti z loňska si s halou hlavu
nelámu. Beru ji jako doplněk a otestování výkonnosti. Hlavním cílem je letní
mistrovství Evropy v Berlíně.
