Farah hlásí dočasný návrat na dráhu
Mohamed Farah je skutečnou závodící legendou. Je sice rodákem ze somálského Mogadiša, ale již od mládežnických kategorií úspěšně reprezentoval Velkou Británii. V letech 2011 až 2017 byl skutečným králem vytrvalostních tratí na dráze. Na olympijských hrách v Londýně se mu podařilo něco neskutečného, když před domácím publikem vybojoval zlaté medaile na pětce i desítce. O čtyři roky později pak svůj běžecký double v brazilském Riu de Janeiru zopakoval.
Jeho souboje s etiopskými a keňskými soupeři na velkých mezinárodních akcích byly vždy ozdobou a Farah vítězil zejména díky vynikajícímu finiši. Jinak tomu nebylo ani na světových šampionátech, na kterých získal po třech zlatých medailích na tratích 5000 i 10 000 metrů. K tomu má ve svém držení ještě dvě stříbra. Sečteno a podtrženo, v období let 2011-2017 nezvítězil na globálních vrcholech pouze dvakrát z dvanácti startů a nejhůře skončil druhý. To je vskutku jedinečná a jen těžko napodobitelná bilance. V evropských poměrech byl pak naprosto bezkonkurenční a se svými soupeři si pohrával, jako kočka s myší. Výsledkem je pět titulů evropského šampiona na pětce i desítce.
Na dráze již všechny úspěchy posbíral, a tak ho to postupem času stále více táhlo k silničním závodům, které se pro něj staly novou výzvou. Své možnosti naznačil již v roce 2015, kdy si jen tak mimochodem odskočil z dráhy k půlmaratonu a výsledkem bylo zlepšení tehdejšího evropského rekordu, když v portugalském Lisabonu proběhl cílem v čase 59:32. O rok později si doběhl pro bronz na půlmaratonském světovém šampionátu v Cardiffu.
Jeho zatím poslední velkou mezinárodní akcí na dráze pak bylo mistrovství světa v Londýně. S dráhovou atletikou se chtěl rozloučit před domácím publikem a na stadionu, kde získal své první dva olympijské tituly. Rozlučka to byla v jeho podání velkolepá, když zvítězil v závodě na 10 000 metrů a bral stříbro na poloviční trati.
Pak už své veškeré síly zaměřil na silniční běhy a úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Hned na jaře následujícího roku doběhl na londýnském maratonu třetí v kvalitním čase 2:06:21. A hned při svém druhém maratonském startu o několik měsíců později dokázal v Chicagu zvítězil v novém evropském rekordu 2:05:11, což je výkon, kterým se držel na čele kontinentálních historických statistik až do začátku prosince tohoto roku, kdy ho ve Valencii překonal Turek Kaan Kigen Özbilen, jenž posunul hodnotu evropského rekordu na 2:04:16.
V letošním roce Farah nastoupil do dvou maratonu. V Londýně byl pátý v čase 2:05:39 a v Chicagu finišoval jako osmý za 2:09:58. V tu dobu již koketoval s myšlenkou, že by se na jednu sezónu přeci jen mohl vrátit na dráhu. Rád by totiž získal třetí olympijské zlato na trati 10 000 metrů. „Bylo skutečně vzrušující závodit poslední dva roky v maratonu. Vyhrát v Chicagu a zaběhnout evropský rekord bylo neskutečným zážitkem. Trénink byl úplně odlišný, než na co jsem byl řadu let zvyklý. Přesto jsem se rozhodl, že bych se rád pro příští sezónu vrátil na dráhu, abych mohl na olympijských hrách závodit na trati 10 000 metrů. Věřím, že jsem příliš neztratil ze své rychlosti. Budu teď opravdu tvrdě trénovat a uvidíme, co dokážu,“ nechal se slyšet.
Právě trénink rychlosti bude pro Faraha zásadní, pokud chce uspět proti mladým africkým vyzyvatelům v čele s úřadujícím světovým šampionem Joshuou Cheptegeiem z Ugandy, který Faraha potrápil již na mistrovství světa v Londýně 2017, kde doběhl na desítce druhý a letos v Dauhá na stejné distanci na světový trůn usedl. Pak je zde zástup etiopských mladíku jako jsou Selemon Barega nebo Yomif Kejelcha či keňský bronzový medailista z posledního MS Rhonex Kipruto.
Mohamed Farah v březnu příštího roku oslaví již své 37. narozeniny a pokud na olympijských hrách v Tokiu uspěje, mohl by se stát nejstarším medailistou či dokonce olympijským šampionem v historii her na trati 10 000 metrů. Doposud tento primát drží Etiopan Miruts Yifter, jenž ovládl desítku na olympijských hrách v Moskvě v roce 1980. V tu dobu mu bylo 36 let a 2 měsíce. Nejstarším olympijským medailistou je pak další Etiopan Mamo Wolde, který bral stříbro na desítce při hrách v Mexiku 1968 ve věku 36 let a 4 měsíce.
