přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

24. března 2021, 16:55

Crouser: Chci se nadále zlepšovat

Jen málokdo by čekal, že ani ne osmitisícové oregonské městečko s názvem Boring vyprodukuje jednu z největších hvězd současné světové atletiky. Stačí se však podívat na jeho mohutnou 201 centimetrů vysokou postavu a je jasné, že americký koulař Ryan Crouser je předurčen k překonáváním rekordů.

Poprvé o sobě dal výrazněji vědět v roce 2016, kdy zvítězil na olympiádě v Riu de Janeiru v novém olympijském rekordu 22.52 a od té doby předvádí vrhy za dvaadvacetimetrovou metu jak na běžícím pásu. V sezóně 2019 skončil ve vůbec nejkvalitnějším koulařském finále historie na MS v Dauhá na druhém místě výkonem 22.90 a o rok později se dokázal ještě zlepšit na 22.91, s čímž momentálně dělí třetí příčku v historických světových tabulkách se svým přemožitelem z Dauhá a krajanem Joem Kovacsem. Je to ovšem právě Crouser, u kterého se předpovídá, že se stane třetím koulařem historie, jenž pokoří 23 metrů. Vrhy za 22 jsou již v jeho podání standardem. Jen v průběhu loňské venkovní sezóny zapsal 36 vrhů za tuto hranici, což je vícekrát, než to dokázal jakýkoliv jiný koulař během celé kariéry.

Když si jen tak mimochodem po tréninkovém odpočinku odskočil v prosinci minulého roku na závody do Manhattanu, byl z toho výkon 22.58, čímž zaostal jen osm centimetrů za halovým světovým rekordem svého předchůdce Randyho Barnese. Bylo tak víc než jasné, že až ještě trošku přitrénuje, bude Barnesův rekordní zápis 22.66 v reálném ohrožení. „Prosincový závod v Manhattanu byl spíš takovým testem, v jaké formě se nacházím a nečekal jsem, že vrhnu tak daleko. Chtěl jsem si prostě jen pro zábavu zasoutěžit,“ potvrzuje, že se ještě zdaleka nenacházel v top formě.

Hned při svém dalším startu na konci ledna ve Fayetteville pak skutečně halový světový rekord Randyho Barnese z roku 1989 opravdu překonal, když poslal své náčiní do vzdálenosti 22.82. „Podařil se mi hned první pokus. S tím občas mívám problém. Hodně mi to ulevilo. Cítil jsem velký tlak. Zdaleka to však nebyl vrh ideální. Halový světový rekord beru jako odrazový můstek k překonání třiadvacetimetrové hranice a také světového rekordu pod otevřeným nebem,“ má jasno o svých ambicích do nejbližších závodů.

Stabilitu svých špičkových výkonů potvrdil týden po svém rekordním počinu, když se vrátil do Fayetteville a zaznamenal 22.66, což byl vrh rovný bývalému světovému rekordu. K tomu ještě přidal pokusy na 22.65, 22.43 a 22.26. Přesto cítí velké rezervy. „Mám rozhodně co zlepšovat v technice. Na halovou sezónu jsme ani nějak zásadně neladili. Závodil jsem z plného tréninku. Do léta ještě potřebuji zapracovat také na rychlosti, takže jsem z halových výkonů opravdu nadšený,“ uvádí.

Předurčen k vrhačským úspěchům

Kromě nesporného talentu, může Crouser spoléhat také na velmi dobré geny. Pochází totiž z vrhačské rodiny. Jeho otec Mitch uměl diskem 67.22 a jeho koulařský osobák má hodnotu 20.04. Jen těsně mu uniklo místo v olympijském týmu pro hry v Los Angeles 1984. Také jeho strýc Dean byl všestranným vrhačem s osobními rekordy 21.07 v kouli a 65.88 v disku. Další strýc Brian byl pak vynikajícím oštěpařem. Starým typem oštěpu hodil 95.10 a reprezentoval Spojené státy na dvou olympiádách. Jeho děti, tedy Crouserův bratranec a sestřenice pak také sbírají vrhačské úspěchy. Bratranec Sam je dvojnásobným šampionem NCAA v hodu oštěpem s osobákem 83.33 a sestřenice Haley držela tři roky od sezóny 2012 americký juniorský oštěpařský rekord 55.22.

Za jeho jedinečnými úspěchy ovšem nestojí jen silné geny. Už od dob střední školy měl neustálou touhu po zlepšování a zdokonalování. Od doby, kdy vyhrál v roce 2009 koulařský titul na dorosteneckém mistrovství světa, přes překonávání středoškolských rekordů až k olympijskému zlatu v Riu, stále hledal slabiny, které musí odstranit, aby se stal světovou jedničkou.

Zatím posledním zásadním krokem k dalšímu výkonnostnímu progresu bylo rozhodnutí, že se přestěhuje ze San Diega do 2500 kilometrů vzdáleného Fayetteville, aby se mohl připravovat s úspěšným trenérem Mariem Sategnou. „Mám pocit, že se teď nacházím v nejlepším místě pro moji přípravu. Nebyla to jednoduchá změna a musel jsem si chvíli zvykat, ale teď mám pocit, že už jsem zas chytil svůj rytmus a jsem tam, kde jsem chtěl být, pokud jde o můj trénink, stravu i tělesnou hmotnost. Těším se na další zlepšování,“ neztrácí motivaci.

Na halový světový titul stále čeká

Existuje jen několik atletů, kteří překonali halový světový rekord, ale nikdy nevyhráli halové mistrovství světa. Crouser je jedním z nich. Několik měsíců před jeho olympijským triumfem v Riu se konal halový světový šampionát na pro něj domácí půdě v Portlandu. Tehdy se však ve stejném termínu konalo mistrovství NCAA, na kterém měl jako univerzitní student povinnost startovat, a tak neměl možnost na HMS v tomto roce startovat.

V sezóně 2018 se konalo HMS v Birminghamu, a přesto, že měl předtím skvělou formu, musel kvůli zranění halovou sezónu vynechat. Loni pak vyhrál americký halový titul výkonem 22.60 a těšil se, že se na HMS v Nankingu konečně dočká, ale osud tomu chtěl zase jinak. Toto mistrovství bylo kvůli pandemii koronaviru odloženo. Je tak až neskutečné, že i když už je šestým rokem na absolutní špici, na halovém světovém šampionátu ještě nikdy nestartoval. „Mám rád halové závody, protože jsou tam stabilní podmínky. Doufám tedy, že příště už na halovém mistrovství světa chybět nebudu,“ věří v debut na této mezinárodní akci, jejíž další vydání se bude konat již příští rok v Bělehradě. V té době by chtěl do Srbska odcestovat již jako dvojnásobný olympijský vítěz.

Petr Jelínek

Vytisknout