přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

8. listopadu 2020, 09:14

Atletické královny na prahu dalšího roku

Netradiční Atlet roku 2020 je za námi. O své dojmy z natáčení i posledních měsíců se v krátkém rozhovoru podělily oštěpařka Barbora Špotáková a překážkářka Zuzana Hejnová. Dozvíte se také, jaké jsou jejich nejbližší plány a jak vyhlížejí olympijské hry v Tokiu.

Jaké pro vás bylo netradiční natáčení Atleta roku?

Barbora: Bylo to trochu zvláštní. Všichni jsme měli myšlenku, abychom dali lidem určitý optimistický signál, že život jde dál. Byli jsme moc rádi, že se nám podařilo takhle sejít. Kdy si zazpíváte společně s Romanem Šebrlem nebo Jarmilou Kratochvílovou.

Zuzana: Jsme rádi, že se to vůbec mohlo natočit, i když se nejednalo o přímý přenos. Bylo hezké, že se ocenili nejlepší atleti za posledního půl století. Byl to ale zvláštní pocit stát na pódiu, když nikdo nebyl v hledišti.

Jaký před se sebou máte program v nejbližších týdnech?

Barbora: V dnešní době nikdo neví, co bude. O to složitější je plánovat soustředění. Zažívají to všichni sportovci, ale nesmíme se nechat zlomit. Měli bychom jet na soustředění na Kanáry, i když bylo nutné změnit destinaci. Před odjezdem budeme muset podstoupit test, tak doufám, že budeme všichni negativní. V nejhorším se dá trénovat alespoň tady doma.

Zuzana: Přípravu jsme začali standardně na Šumavě, kde vše proběhlo dle plánu. Příští týden se pak chystáme na dvoutýdenní kemp na Tenerife. Snad budeme mít všichni negativní test i po návratu. Před Vánoci bychom pak rádi odcestovali do Jihoafrické republiky, pokud bude ta možnost.

Už máte představu, jak bude vaše příprava vypadat po Novém roce?

Barbora: Každý rok zahajujeme v Nymburku a poté máme zarezervované Portugalsko a Turecko, ale kdo ví, zda se tam bude dát odcestovat.

Zuzana: Věřím, že se nám podaří vrátit do jihoafrického Potchefstroomu, kde to máme rádi. Nic nám tam nechybí. Nyní se čeká na otevření místní univerzity. Pokud to nepůjde, budeme hledat náhradní variantu v Evropě.

Jak se srovnáváte se současnou nelehkou situací posledních měsíců?

Barbora: Je to trochu jiné. Člověk žije víc současností. Příprava se teď nedá plánovat příliš do budoucna, jako tomu bylo každý rok, ale musíme věřit, že to vyjde. Osobně mám výhodu, že jsem sama s trenérem, takže můžeme reagovat na aktuální situaci flexibilněji, než kdybychom měli větší skupinu. Samozřejmě je o něco složitější skloubit trénink v domácími povinnostmi, jelikož mi k běžným starostem přibylo ještě domácí vyučování.

Zuzana: Člověk musí hodně improvizovat. Každý rok jsme měli jasně daný plán, kam pojedeme na soustředění, a ta improvizace je trošku psychicky náročná. Mám to jinak než Bára. Raději trénuji se skupinou než sama.

Přinesla vám koronavirová krize i něco pozitivního?

Barbora: Myslím, že se dá najít hodně pozitivních věcí. Člověk si všeho víc váží a těší se na maličkosti. Posílila se i rodinná soudržnost, a to je k nezaplacení. Snad si lidi uvědomí, že musí dělat více pro své zdraví.

Zuzana: Měla jsem více času dělat věci, kterým se jindy tolik věnovat nemůžu. Hodně času jsem strávila u rodičů a mám taky malého psa, tak je fajn být u toho, jak roste.

Jak myslíte, že budou vypadat olympijské hry v Tokiu?

Bára: Nechci nad tím moc přemýšlet. Pro mě je důležité, abych tam mohla mít partnera. Zase to budou prostě jiné zážitky.

Zuzana: Bude to zajímavé. Jsem ráda, že se mi podařilo zažít standardní olympiádu se vším všudy. Obávám se, že budeme v takové bublině. Upřímně se na takový průběh olympiády moc netěším. Nevím, zda z toho budu mít takovou radost.

Petr Jelínek, foto: ČAS - Aleš Gräf

Vytisknout