10 zázračných dětí – I. díl

10 zázračných dětí – I. díl
Aktuality
sobota 15. prosince 2018
Webové stránky IAAF přicházejí se závěrem roku se seriálem o desítce nadějí mladších 21 let, které už jsou vidět mezi dospělými a v budoucnu mají pohnout světovou atletikou. Zde je první pětice vycházejících hvězd a co na sebe prozradily.
Armand Duplantis (*10. 11. 1999) / Švédsko; skok o tyči

Trenéři: Greg a Helena Duplantisovi; Sociální média: @mondo_duplantis (Instagram), @mondohoss600 (Twitter)

V rodině, kde byl tatík tyčkařem (580) a mamka vícebojařkou (MEJ 1983), se atletice asi nevyhnete, ale pouze nejmladší z třech bratrů u ní vydržel. I Armanda bylo na mále, v nějakých dvanácti se prý dotkl za celé léto výhradně baseballové pálky. Pro atletiku to bylo naštěstí okouzlení dočasné, věkové rekordy s tyčí totiž lámal od sedmi (233 cm), v 13 skočil čtyři a v 15 letech už pět metrů. Definitivní zlom v jeho zaujetí pro „královnu“ bylo titul na MS do 17 let v Cali 2015. „To jsem si řekl, že mám na to překonat světový rekord nebo vyhrát olympiádu,“ uvedl.

Juniorský světový rekord skočil už vloni (575), kdy byl v kategorii teprve prvním rokem, a na MS v Londýně byl devátý. Letos už se jeho hvězda rozzářila naplno: vítězství na domácím diamantovém mítinku ve Stockholmu, zlato na MS“19“ v Tampere, a nad tím vším zlato na Evropě v Berlíně, kde juniorský svěťák posunul už na 605 cm. Tuto úroveň zdolal teprve jako šestý tyčkař v historii, suverénně nejmladší ze všech. Venku skočil výše jen Sergej Bubka, v hale ještě Hooker a Lavillenie. Není divu, že jej zvolila mužskou vycházející hvězdou IAAF i EAA (zde spolu J. Ingebrigstenem).

Co o něm možná ještě nevíte… / …dovede daleko skočit (712) a rychle sprintovat – stovku lehce nad povolenou hranici dal za 10.57). Ostatně, kdyby si mohl vybrat superschopnost, byla by to prý rychlost. * …dokázal už porazit Lavillenieho či Kendrickse. Podle úřadujícího mistra světa dovede skvěle napodobovat techniku druhých, ale „v závodě si vše dělá podle sebe, nikoho nekopíruje“.* …má dvojí občanství, narodil se v „otcových USA“, ale reprezentuje „matčino Švédsko“. Prý aby na něj byla hrdá a taky aby znovu dodal zvuk atletice ve Švédsku. * Tři slova, které jej podle něj vystihují: soutěživost, jedinečnost, vážnost (ve smyslu bere věci vážně). *

Sydney McLaughlinová (*7. 8. 1999) / USA; 400 m překážek

Trenérka: Joanna Hayesová; Sociální média: @sydneymclaughlin16 (Instagram), @GoSydGo (Twitter), @SydneyMcLaughlinUSA (Facebook)

Čekejte nečekané, tak by se dala parafrázovat dosavadní kariéra letošní ženské vycházející hvězdy (dle IAAF). McLaughlinová udivuje rekordy a jen jejich důkladný výčet by zabral pár odstavců. Když to shrneme, oficiální juniorské světové rekordy drží ve třech disciplínách, k tomu má jeden nejlepší dorostenecký výkon a dalších devět braných podle dle věku (ve 14, 15, 16, 17 a 18). A ačkoli by si jako superschopnost vybrala létání, vděčně se vyjadřuje o svých nejbližších. „Rodiče mi pomáhají zvládat všechno, jako jsou vnější očekávání, i očekávání, která si na sebe kladu,“ říká.

Sydney má všechny předpoklady vyrůst z hvězdičky v (super)star. Její rodiče byli atleti, taťka semifinalista 400 m při olympijských „trials“ v roce 1984 (OR 45.30), mamka provozovala atletiku na střední, bratr má stříbro z MSJ v Bydhošti na 400 m př (OR 49.10). Donedávna trénovala ve skupině Edricka Floreal s esy jako Omar McLeod, Kendra Harrisonová či Kori Carterová, nově přesedlala Joanně Hayesové, olympijské šampionce z Atén 2004. Už ve 14 měla (dospělácké!) krátké překážky za 13.34, a dlouhé za 55.63, lépe než za kolik vyhrála juniorka MS 2014, kde ona ještě nemohla kvůli nízkému věku startovat. Titul na dorosteneckém „světě“ rok na to v Cali příliš nepřekvapil, větší šok byl, když se předloni jako nejmladší atletka od roku 1972 kvalifikovala olympiádu (v Riu skončila v semifinále). Juniorský světový rekord na 400 m překážek srazila na famózních 52.75, což je jen 41 setin od rekordu absolutního o 1.65 vteřiny od nejbližší vrstevnice. A z 11 juniorských časů historie jí patří 10…

Co o ní možná ještě nevíte… / …kdyby nebyla atletkou, v pohodě by se uživila v cirkusu, zvládá totiž žonglování s kuželkami, jízdu na jednokolce, ba dokonce oboje současně. * …když v jí bylo teprve 17, zaběhla světový rekord „19“ na šampionátu USA, navzdory skvělému času 53.82 skončila až šestá a nedostala se na MS dospělých do Londýna. * …v roce 2018 má v moci nejrychlejší časy v šesti disciplínách: 200 m (22.68h a 22.39), 300 m (36.12), 400 m (50.36h a 50.07) a 400 m př. (52.75). Jo a ještě zaběhla s větrem 100 m za 11.07. * …je spoludržitelkou světového rekordu v kombinované dlouhé štafetě (10:40.31), čtvrtku v ní zvládla za 52.32. *…neobejde se bez sladkostí.

Selemon Barega (*20. 1. 2000) / Etiopie; 3000, 5000 m

Trenér: Hussein Shibo; Sociální média: @selemonbarega (Instagram), @SelemonBarega (Twitter)

Devatenáct mu bude teprve za měsíc, ale už teď má výkonnostně hodně blízko k legendárním krajanům. Už v 16 vyhrál pětku na předloňském juniorském mistrovství světa v Bydhošti, podobně samozřejmě zvládl trojku v dorostenecké kategorii na loňském MS v Nairobi. To už měl 5000 m zaběhnutých pod 13 minut, přičemž svým výkonem z Lausanne (jen těsně prohrál s krajanem Edrise) přesvědčil natolik, že byl nominován na dospělácký svět v Londýně. Skončil tam na pátém místě. Docela slušný nástup na scénu kluka, jehož rodiče moc nechtěli, aby běhal, ale hlavně aby chodil do školy. „Teď jsou spokojení,“ usmívá se. Teď už se prý slušně činí i Selemonův 16letý bratr Mikias a hlavně, v oblasti, kde se dříve moc nesportovalo, Barega inspiroval spoustu dalších k běhání.

Není divu, po loňském vtrhnutí na scénu pokračoval dále i letos. A to přestože kromě stříbra z trojky na halovém MS nezvládl ani jednu pětku na letních vrcholech, na juniorském světě i africkém šampionátu skončil shodně čtvrtý, prý na něj dolehla odpovědnost národního dresu. Ze zklamání se ale oklepal ve velkém stylu, ovládl finále Diamantové ligy v Bruselu, osobák si vylepšil o 12 vteřin a hlavně, s časem 12:43.02 jsou před ním v historii už jen tři velikáni: Kenenisa Bekele, Haile Gebrselassie a Daniel Komen, všichni svého času světoví rekordmani. Jestli to tak půjde dál, úplně klidně může idoly ze svých začátků (samozřejmě hlavně oba Etiopany) brzy překonat.

Co o něm možná ještě nevíte… / …na silnici se zatím nehrne, nejdřív po olympiádě v Tokiu. Ostatně, v tu dobu mu bude stále teprve 20. * …lituje, že Gebrselassie odstoupil z vedení etiopského svazu. „O atletice ví vše,“ tvrdí jeho obdivovatel Barega. * … je oblíbené jídlo je kitfo, samozřejmě tradiční etiopské, skládá se z mletého syrového hovězího, marinovaná v mitmitě (směsice koření na bázi chilli) a klobbehu (přepuštěné máslo naplněné bylinkami a kořením). * …po incident v Lausanne k tréninkovému parťákovi Kejelchovi, který jej v cílové zatáčce zatáhl za trenýrky (a připravil jej o vítězství), necítí zášť. „Jsme stále kámoši,“ dušuje se Barega. * …před závody neposlouchá hudbu, ale osobní modlitbu. Patří k protestantům, jako asi pětina Etiopanů.

Briana Williamsová (*21. 3. 2002) / Jamajka; 100, 200 m

Trenér: Ato Boldon; Sociální média: @briana.nichole (Instagram), @brianastarr21 (Twitter), @BrianaWilliamsJAM (Facebook)

Sedm atletů už získalo na MS juniorů double na 100 a 200 metrů, mezi nimi i její kouč Ato Boldon, ale tahle Jamajčanka narozená a žijící na Floridě je z nich se svými 16 lety a 4 měsíci suverénně nejmladší. Už před rokem debutovala bronzem na stovce při Carifta Games v Curaçau (Willemstad) a úspěšnou středoškolskou sezónu na pevnině završila při jamajském šampionátu dvěma stříbry (osobáky 11.30 and 23.57) mezi dorostenkami věkem jako teprve „žákyně“. A ještě než letos v březnu oslavila 16. narozeniny, zaběhla nejrychlejší čas historie mezi 15letými na stovce: 11.13 (1.7m/s). Na mládežnických karibských hra byl po roce již za hvězdu: s obrovským náskokem ovládla oba sprinty, 100 m v rekordu šampionátu 11.27 a s odstupem 0.41, 200 m v osobáku 23.11 a o 0.64. A taky byla rychlejší než vítězné juniorky…

Není divu, že už se pak na jaře nebála měření sil s dospělými. Na Racers Grand Prix doběhla třetí za 11.26, jen 0.16 za Shelly-Ann Fraser-Pryceovou, dva týdny nato při národním mistrovství dospělých byla pátá v čase 11.21, dvě desetiny za Elaine Thompsonovou, obě velké šampionky, které od dětství sledovala. „Mezi svými“ (i když stále vlastně staršími) při MS juniorů v Tampere využila na stovce zaváhání Američanky Twanishy Terryové a triumfovala za 11.16, na dvojnásobné trati si poradila s jmenovkyní z USA Lauren Rain Williamsovou v národním „19“ rekordu a rekordu šampionátu 22.50. Juniorkou bude ještě další tři roky, ona však – nikterak překvapivě – pomýšlí již na dospělé soutěže. „Na Dauhá myslím každý den,“ říká a pokud jde o olympiádu tam by chtěla být nejmladší finalistkou a do budoucna ji jednou – jak jinak – vyhrát. Není divu, že přesně ví za kolik dní je Tokio: „596,“ má přesně spočítané.

Co o ní možná ještě nevíte… / … tréninkoví parťáci jí přezdívají Palačinko, neboť je má tolik ráda. Ráda si ale pochutná také na suši, které může mít kdykoli během dne kromě snídaně. „Se sójovkou a zázvorem navíc,“ dodává. * …geny i dres má po mámě. Zatímco z otcovy strany byste sportovní geny hledali marně, matka hrávala pozemní hokej, její příbuzní (evropský) fotbal. A taky reprezentuje Jamajku, ačkoli žije v USA a „domů“ se dostane pětkrát, šestkrát za rok. A jak se rodiče potkali? On k ní přišel na zubní hygienu… * …před závody si dlouze pospí a pak se naladí hudbou, žádnou zvláštní ale nemá. * …mobilní telefon nepustí z ruky, kvůli focení. Ale prý ne jen selfíčka, myslí to prý vážně, takže i nejen sebe, ale třeba i přírodu. Nicméně Instagram na prvním místě mezi sociálními sítěmi rozhodně je. * …z filmů ráda Hledá se Nemo nebo (v ČR méně známého) Strašpytlíka. Naopak nemusí Harryho Pottera, prý je moc děsivý. * …jako superschopnost by brala teleportaci, aby mohl být hned u svých příbuzných rozesetých po Jamajce.

Juan Miguel Echevarria (*11. 8. 1998) / Kuba; skok daleký

Trenér: Daniel Osorio; Sociální média: @juanmiguelechevarri (Instagram), @juanmiguel.echevarria.3 (Facebook)

Zatímco v mládežnických soutěžích vždy zůstal kousek od medaile, mezi dospělými už má světové halové zlato a let do vzdálenosti, jaký před ním dosáhli jen velikáni jeho disciplíny, Powell, Lewis, Beamon a Emmijan. Za proměnou mladíka, který nedokázal prodat svůj um v pravou chvíli, v soustředěného borce nejspíš stojí i krutá rána osudu. V loňském roce mu zemřela matka, a jak sám říká, až tím se z něj stal „opravdový Echevarria“. „Byla pro mě vším. Někdy jsem nebyl připraven makat, někdy se mi nechtělo vstávat na trénink. To ona mě vždy povzbuzovala, motivovala. To díky ní jsem tím, čím jsem. Opravdu věřím, že má radost ze všeho, co jsem (zatím) dokázal.“

V 15 letech Echevarria skočil 747, rok nato už přes osm metrů – 805, stalo se 15. května 2015, místem byla Havana a v dorostenecké kategorii se tím vyšvihl na pátou pozici historie. V létě pak ale na MS v Cali neuspěl, na čtvrtém místě mu chybělo k medaili 7 cm. Předloni dolétl (s větrem) na 815 cm, ale na juniorském „světě“ opět na cenný kov nedosáhl, jako pátý od něj zůstal decimetr. Loni, stále ještě jako junior, už dostal osobní rekord na 828 cm, což jej zařadilo na 7. místo dlouhodobých tabulek kategorie. A především už se kvalifikoval na MS dospělých do Londýna. Jenže… zase zůstal kousek od úspěchu, od finále jej dělilo 5 cm.

Sezóna 2018 to však byl obrovský průlom. Na HMS v Birminghamu, pár měsíců před dvacetinami, způsobil senzaci, když v osobním rekordu 846 předčil čerstvého šampiona zvenku Manyongu. Pod otevřeným nebem pak své možnosti posouval dál: Řím 853, Ostrava 866 a Bad Langensalza 868. V mezičase však ukázal něco, co nebylo k vidění takřka čtvrtstoletí: Ve Stockholm dolétl, s větrem v zádech jen lehce nad povolenou hranici (2,1 m/s) na 883, dále skočil před ním naposledy – čtyři roky předtím, než se Echevarria narodil – rekordman Powell (895), toho však poháněl ještě silnější vítr (3,9). Kvůli menšímu zranění sezónu musel předčasně ukončit, ale není divu, že debaty o světovém rekordu v souvislosti s jeho jménem jsou už stejně v plném proudu…

Co o něm možná ještě nevíte… / …ve 12 se zaměřil na horizontální skoky, ale trojskok mu prý nikdy nešel. Možná proto je dobrý kamarád s jinou kubánskou hvězdičkou Jordanem Diazem, jenž září právě v trojskoku. * …míval problémy se při soutěžích soustředit, teď prý používá trik: jakmile přijde na závod, zapne se do jiného módu. * …ne, neměl na stěně nápis „9 metrů“, v hlavě má ale jen být lepší a lepší díky nápravě i malých chybiček. A podobně bere své idoly, proti nimž závodí: ne jako soupeře, ale své „učitele“. * …světové rekordy by rozhodně nemazal, bere je jako motivaci. * …nesmutní, že se jeho 883 kvůli větru nepočítá. „Každý by rád skočil takhle daleko.“ * Atleti podle něj nejsou docenění, mnozí, hlavně mimo sport, si neuvědomují, kolik úsilí je za každým výkonem.

Michal Procházka, foto: IAAF

Fotogalerie