Tomáš Janků

7. srpna 2008
Cesta do Pekingu byla rozdělena na dvě části, Praha Istanbul a poté do Pekingu. První nebyla časově tak náročná a i 6 hodin trávených na letišti v Istanbulu bylo díky salonku Tureckých aerolinií příjemných. Horší už bylo 9 hodin na palubě do Číny, ale s tím už musel každý počítat a prostě to přežít.
Krátce po poledni jsme konečně přistáli a byli jsme plni očekávání. A rozhodně jsme měli co očekávat. Obrovské prostorné a moderní letiště nás přivítalo spolu s maximálním množstvím organizátorů, kteří se nám snažili všemožně pomoci. Menší zádrhel s tyčemi a už jsme v autobuse. Viditelný smog bez zápachu, ale hlavně všudy přítomná vlhkost, nám dávají trochu zabrat, ale s tím jsme přeci počítali. Cestou zíráme na úplně novou infrastrukturu, množství zeleně a naprostou čistotu. Rychlá cesta byla nečekaně přerušena zásahem Rudy Götze, který si necelou minutku od vesnice vynutil malou toaletní zastávku na stanovišti policie, za což obdržel aplaus celé výpravy.
Ani bezpečnostní procedury, které jsou na velmi vysoké úrovni, nás příliš nezdržely a nic nám nebrání v cestě do vesnice a do našich dočasných domovů. Vše pro nás již bylo připravené a tak bereme tašky našich čínských pomocníků a mažeme na pokoje a do sprch. Někteří z nás se převlékají a jdou si dát malý fartlek spojený s prvním průzkumem vesnice. Poté nás čeká večeře ve společné jídelně, která je velká asi jako naše atletická hala na Olympu a kde si můžete dopřát z několika druhů kuchyní. Pak následuje nezbytná instalace lokální počítačové sítě pro "pařmeny" a po jejím odzkoušení ve stylu Medal a Counter strike jdeme na kutě. Ještě stihneme s Petrem Stehlíkem a Lukášem Melichem vyhlásit vítěze dne, kterým se s malým náskokem před na policii močícím Rudou Götzem stal Víťa Veselý, který stihl ztratit svou akreditaci, a jdeme na kutě.

8. srpna 2008
Dopoledne jde většina z nás na první trénink na rozehřátí, zkoumáme možnosti vesnice a způsob dopravy na sportoviště, ale díky opravdu výborné organizaci jak našich, tak čínských organizátorů, nám to nedává nijak velkou práci. Vítáme se s dalšími kamarády, kteří přijeli již dříve. V bezprostřední blízkosti našeho domu je mezinárodní zóna, posilovna, společenské centrum, kde jsme s Katkou potkali mezi jinými tenistu Nadala, bazén i kilometrový běžecký ovál.
Odpoledne je ve znamení odpočinku, případně tréninku, ale hlavně ve znamení příprav na zahájení. Účast je dobrovolná, každý zvažuje své pro a proti. Slavnostní zahájení je krásný a neopakovatelný zážitek, ale také velice náročný a dlouhý a proto je na každém, aby zvážil před závodem svou účast. My jsme zůstali a vše sledovali v televizi a závěrečný ohňostroj z balkonu našeho pokoje.

9. srpna 2008
Při snídaní probíráme s ostatními včerejší zahájení. Se všemi přípravami 5hodinová akce, v horku a vysoké vlhkosti. Mám pocit, že jsme udělali dobře. Určitě velkolepá a monstrózní akce, na kterou nejde zapomenout, ale vzhledem ke krátké době po Katčině operaci, bylo lepší zůstat ve vesnici a sbírat síly. Nakonec jsme zjistili, že jsme viděli víc, než kdybychom byli na stadioně, zejména fantastický ohňostroj, který rozzářil nebe včetně olympijské vesnice.
Dnes nás čekají první pořádné tréninky, které většinou připravujeme ve stejný čas jako máme kvalifikace, Katka ráno a já večer.

10. srpna 2008
Katka vstává brzy ráno a jede na trénink. Jako jediná ze skupiny má kvalifikaci ráno, a tak jezdí na trénink sama jen s trenérem. Já si můžu přispat. Na trénink pojedu až kolem páté. Jde to velice dobře načasovat, protože, alespoň u nás, odvedli organizátoři super práci a vše funguje do detailu. Hodně se těším na zítra, jedu si zaskákat na rozcvičovací stadion, který je pár metrů od Ptačího hnízda. Jsem zvědavý na povrch, který by měl být stejný jako na hlavním stadionu.
Dá se trénovat trochu i přímo tady ve vesnici, jak jsem psal dříve, já dnes půjdu do posilovny, která je tady opravdu hodně velká. Večer mne pak čeká půlhodinka s fyzioterapeutem Standou Táborem a doktorem Sikorou, kteří tady bojují s posledními následky mých trochu bolavých achilovek. Už to vypadá hodně dobře.
Večer s klukama dáme pár kol Medala a Countra a pak spát, ať jsme ok na zítra.

11. srpna 2008
Den proběhl v běžné rutině. Katka ráno na tréninku dělala nějaké průpravy s tyčí a rychlost, ne moc, zítra jde také skákat a potřebuje být hodně odpočinutá. Je to opravdu důležitý trénink, protože toho letos moc ještě v tréninku nenaskákala. Potřebuje každý skok, aby měla v kvalifikaci alespoň v rámci možností jistotu. Já a Jarda Bába jsme se vypravili na rozcvičovák a musím říct, jak se říká v jedné pohádce "to svět neviděl". Poprvé vidím na vlastní oči Ptačí hnízdo. Krása, opravdu krása. V místech, kde stojí, bývala dříve jen vesnice a lesy. Dnes je to úžasné sportoviště zasazené do umělé krajiny, lagun a jezírek, to vše obklopené obrovskými polytechnickými stavbami. Myslím, že tato olympiáda je zlomová, že žádná jiná země, kromě snad arabských států, již nebude mít možnost OH v tomto měřítku uskutečnit.
Trénink probíhal dobře, Jarda i já jsme skákali vysoko, oba jsme ale ještě trochu zatažení, věřím, že při kvalifikaci to bude ještě lepší. Povrch je hodně rychlý, přitom měkký. Musím se hodně hlídat, abych ho zvládl technicky a nebláznil jako poslední závody.

15. srpna 2008
Dnes jsem se poprvé rozhodl, podívat se také na jiné sportoviště. Minulé čtyři dni proběhly v podstatě stejně, v tréninkovém duchu. Ráno se člověk rozkouká a dopoledne se snaží vyplnit nějakou činností, která mu zkrátí čekání na trénink. Někdo kouká na filmy, regeneruje v náručí masérů nebo fyzioterapeutů, čte si nebo se chodí koukat na jiné sporty. Hlavně jsme omezili i hraní her na počítači, abychom se zbytečně nestresovali a šetřili adrenalin na závody. Je pravda, že někteří to museli udělat nuceně, protože se jim zhroutily počítače.
Mám o den jiný trénink než Katka, protože závodíme den po sobě a navíc ona ráno a já večer, takže se vidíme jen na oběd, odpoledne před mým tréninkem a poté večer. Trénink se mi daří, jsem na tom dobře, stejně jako Katka, ale vzhledem k závodům je to jen nutný předpoklad. To, jestli to ten konkrétní den vyjde a budeme moci to, co jsme natrénovali, prodat, uvidíme až v den D. Katka má trochu strach, není vyskákaná a to ji hodně stresuje, nechce zklamat. Já o tom zatím moc nepřemýšlím. Ať je to, jak je to, vždy to bude jen sport a my jen lidi. Nikdo do soutěže nepůjde s tím, že na to kašle. Hranice mezi úspěchem a prohrou je moc tenká a zvláště na olympijských hrách.
Ráno se tedy s tátou a trenérem vydáváme na mně nejbližší sport, a to brokovou střelbu, konkrétně na Jendu Sychru, mého kamaráda a navíc také dukláka.  Jeho disciplínou je skeet. Ještě letmo mrknu na  nástěnku ve vestibulu, jestli se neurodil nějaký další pěkný výsledek a pádíme na autobusák. Dnes sice začíná atletika, ale tam si nemůžu dovolit jít, nikdy to nedělám před svou vlastní soutěží, chci poprvé vidět vnitřek stadiónu, až tam budu soutěžit. 
Olympijská střelnice je cca 30 min od vesnice a je to opravdu krásný komplex, moderní a velice prostorný. Skeetových střelnic je tu pět nebo šest a na každé probíhají líté boje. Honzu dnes čekají tři kola a podle jeho slov je to vzhledem k okolí velice náročné. V tréninku se mu moc nedařilo, ale první dvě kola odstřílel výborně. Ve třetím ho ale zradilo štěstí a pokazil. Jsem zvědav, jak to zvládne další den.
Večer jdu s Katkou na jídlo a snažíme se jít brzy spát. Výsledky dnešního dne v atletice nejsou moc povzbudivé, odstoupila Denisa Ščerbová, Lukáš Melich, Martina Šestáková ani Petr Stehlík neprošli do finále, Lukáš Milo skončil v rozběhu a jediným světélkem dnes byla Věrka Cechlová, které stačil jeden hod na postup. Pevně věřím, že to zítra vyjde.

16. srpna 2008
Dnes je pro mne moc smutný den. Katky sen končí. Když ji před šesti měsíci transplantovali vaz, věřil jsem, že se do Pekingu probojuje. Byl to zázrak, když to vyšlo. Dnes se všechna Katčina dřina a píle i víra v dobrý výkon rozplynula. Vím, že tomu dala maximum, žila jen tréninkem a léčbou. Ale všichni víme, že sport není spravedlivý, někdy prostě sportovci nevrátí ani desetinu toho, co on dá jemu. Nikdo se nejede olympiády „jen” zúčastnit. Všichni bojujeme, ale někdy to prostě a jednoduše nevyjde.
Přesto se jede dál. Odpoledne jdu natrénink, rozcvičit se a udělat něco málo tonizace. Zítra večer je můj den D. Poslední olympiáda v mém životě. Poslední kvalifikace. Budu se rvát a jak to dopadne, ví jen sportovní bůh. Ale ať to dopadne jakkoliv, je to jen sport a život půjde dál :-).

17. srpna 2008
Kvalifikace vyšla víc než dobře. Na postup stačilo 229 a dokonce 225 na první pokus. Přesto ji nezvládli někteří favorite jako Donald Thomas, Linus Thornblad nebo Kiriakos Ioannou. Právě tím se ukázalo, jak je kvalifikace výškařů zrádná a nevyzpytatelná. Pro mne vždy psychicky náročnější než finále. Prošel i Jarda, což je super, budeme tam dva, větší šance na medaili pro Českou republiku. Doufám, že budeme vidět.
Skončili jsme pozdě. Do postele jsem se dostal tak kolem druhé ráno, ale dnes jsme docela svěží. Od MČR mne troche trápí spodky lýtek, ale o to se postará Standa Tábor nebo Pavlík Kolář.

18. srpna 2008
Trochu jsem si pospal, došel jsem s Katkou na snídaňový obídek. Potom ještě trochu polehávám, dám si krátkou masáž a nějaký příjemný film. Na pátou jsem dohodnutý s trenérem, že se pojedeme rozcvičit a trochu natonizovat. Rozcvičení jsem čekal horší, cítím se docela odpočinutý a v posilce to také docela jde. Pěkně jsem se zpotil  tak snad jsem to připravil na zítra dobře. Po návratu jdu rovnou do jídelny, ale večeře musí být opravdu střídmá. Váha už sice klesla na mou obvyklou, ale ještě to chci trochu stáhnout. Dávám si čerstvou zeleninku a výborné čínské těstoviny.

19. srpna 2008
Den finále. Sakra sakra, je to tady. Nezbývá, než na to nemyslet a nějak přečkat ten den. Kupodivu to jde rychle a najednou balím. Tretry, dres, bundu, tepláky, nabuzováky, energetické tyčinky, ionťáky, podkovu od našich koní pro štěstí, tape kdyby něco, přehrávač na rozcvičovák……..tak snad vše.
Na rozcvičováku pak jde vše ráz na ráz, namazat teplou od Standy, rozklus, záchod (poslední deka ven), izometrické rozcvičení, rovinky, rozšvihat a najednou stojím v call roomu.
Tak už to jde rychle. Rozhodčí zkontrolují jestli máme vše podle pravidel (zase se smějí naší podkově pro štěstí) a jdeme na plac. Ničeho si moc nevšímám a snažím se co nejrychleji naměřit rozběh, abych se mohl co nejdřív rozeskákat. Nebude na to moc času. Skáču rány, lítá to vysoko. Jsem fakt spokojený a tak to balím, sundám tretry, obuju maratonky a udržuju se v teple, čekám na zahájení soutěže.
Opravdu skáčeme s Jardou na krev, do 229 mám čistý zápis, ale 29 dávám na druhý. Není to úplně ok, cítím, že to trochu koním, ale i tak jdu na 32. Nebyl to špatný pokus, dalo by se, ale už by to nic neřešilo a při tomto tempu skákání ubývají síly a kazí se pak i technika. Začínáme s Jardou riskovat, všechno nebo nic, jinak to nejde. Po neúspěšných pokusech na 32 jdeme na 34. Já zkouším oba, ale neúspěšně, Jarda jen jeden, druhý si nechává na 236.
Byl to opravdu jeho nejlepší skok po operaci kotníku. Chybělo málo a………ale to je výška, od úspěch a neúspěchu (pokud 6 a 7 místo lze tak nazvat) vás dělí tenká hranice. V Aténách ji Jarda překročil, já v Goteborgu, ale tady se to nepodařilo. Bojovali jsme, spokojený nejsme, chtěli jsme medaili, ale odcházíme ze stadionu se ctí a vztyčenou hlavou.

23. srpna 2008
Uplynulé dny proběhly hodně hekticky. Teď už máme čas i právo si trochu užít OH i po jiných stránkách. Všichni jsme příjemně naladěni dalšími výkony, hlavně samozřejmě Bárou. Je to super, krásný závod a hlavně velký boj. Je to další krásný den pro Českou republiku.
Někdo nevyhraje nikdy, někdo občas, někdo často, ale nikdo nemůže vyhrávat stále. Pokud jste zvyklý vyhrávat, je hodně těžké přijmout prohru. A tady se také pozná sportovec. Velmi si vážím Romana Šebrleho, jakým bojovným postojem přijat porážku, ale i všech ostatních, kteří sem přijeli bojovat a ne si jen zazávodit.
Tyto dny proběhly ve znamení rozhovoru s novináři, někteří tráví čas odpočinkem, jiní návštěvou památek či známých čínských tržišť. Je to tady opravdu někdy legrace. Smlouvání o cenách až na desetinu původní nabídky se stalo hitem, stejně tak vysvětlování taxikářům, kde že vlastně leží ta olympijská vesnice. Večery jsou ve znamení návštěv v olympijském domě, kde se setkáváme všichni napříč sportovními disciplínami a probíráme, co se dá. Padne nějaké pivko či víno, nějaký taneček na čínské diskotéce také proběhl :-). Dnes nás čeká finále skoku do výšky žen a finále oštěpu.  Poslední čeští zástupci v atletice. Jaký to bude sportovní den???

Tomáš Janků

Vytisknout