Mimo dráhu

 

Miniseriál článků hledající letošní atletické hrdiny završujeme šestým dílem věnovaným závodění v (půl)maratonech, krosu, vrchu a chůzi. Hledání králů a královen není v tomto případě zrovna snadnou záležitostí. Půlmaraton letos postrádal světový šampionát, v maratonu je zase MS jen jedním z vrcholů sezony, a tak záleží spíše na gustu čtenáře, jaký pohled je mu bližší. V krosu a vrchu je naopak světový šampionát kritériem jediným, což zase pro pokrytí celé sezony tolik neznamená. Z tohoto pohledu se v předešlých týdnech hodnoceným disciplínám nejvíce blíže chůze, u které asi málokoho překvapí, že se to mezi adepty na pomyslný trůn hemží vyslanci Ruského království, pardon, federace.

ŽENY

Půlmaraton: „Poprvé do Keni“
Poloviční královská běžecká vzdálenost sice neměla letos svůj šampionát a oproti ostatním disciplínám trochu postrádá svůj dlouhodobý seriál, přesto ji v tomto seriálu nelze opomenout. Světový rekord přinesla Mary Keitanyová „poprvé do keňských rukou“. Uvozovky jsou na místě, neboť její předchůdkyně Kiplagatová se narodila rovněž v Keni, ale dosavadní maximum zaběhla již v nizozemských barvách.

Keitanyová svou spolurodačku smáznula o více než půl minuty a její čas 65:50 z Ras Al Khaimah je prvním ratifikovaným pod 66. Podtrhuji ratifikovaným, neboť už jsme před několika lety zaznamenali dva ještě rychlejší výkony, Britky Radcliffeové z Newcastlu (65:40) a další Keňanky Chepkemeiové z Lisabonu (65:44), ovšem na tratích „z kopce“, což pravidla IAAF pro uznání rekordů nepovolují.

Těžko odhadovat, jak dlouho se Keitanyová udrží na čele historické listiny, půlmaraton přeci jen zůstává pro špičkové běžce jen výjimečně konečnou stanicí, naopak velmi často přestupní pro „celou“ trať. Pár sezon se jí držela i Keitanyová, ale pošilhávání po kompletním maratonu se dost možná promění po letošním skvělém čase na této trati v „trvalejší vztah“.

Maraton: Keňská hegemonie a dvojnásobný triumf Šobuchovové
Šance prosadit se na královské trati byly pro běžkyně mimo východní Afriku v posledních letech rozhodně spíše mezi ženami. Letošní sezona to potvrzuje i vyvrací. Mistrovství světa v Tegu naprosto opanovaly Keňanky, které v čele s Ednou Kiplagatovou kompletně obsadily stupně vítězů. Ve tabulkách sezony však Kiplagatovou najdeme až na čtvrtém místě a třeba v Londýně doběhla až třetí (2:20:46).

Porazila ji nejen Mary Keitanyová, která se časem 2:19:19 stala čtvrtou nejrychlejší maratonkyní všech dob, ale i Lilja Šobuchovová. Zkušené Rusce se nejvíce dařilo v Chicagu, kde se v historických statistikách vyšvihla dokonce na druhou příčku za rekordmanku Radcliffeovou. Britka se po zraněních představila na slušné úrovni v Berlíně, ovšem mezi absolutní špičku se zatím zcela nevrátila. To Šobuchovové se povedl ještě i triumf v dvouletém seriálu velkých maratonu, za nějž si vysloužila příjemnou sumu půl milionu amerických dolarů.

V historických statistikách mají nadále převahu mimoevropské běžkyně v čele s Radcliffeovou, doprovázené Šobuchovovou, Nogučiovou, Mikitenkovou či Kastorovou. Ovšem převaha keňsko-etiopského bloku v nejlepší dvacítce časů letošní sezony bije do očí a zdá se, že je jen otázkou relativně krátkého času, kdy se útoky na hranici výjimečných, tedy 2:20, stanou běžnějšími a v nejbližší době nelze vyloučit ani útok na samotný světový rekord.

Kros: Nic nového pod sluncem I.
Hodnocení krosové sezony se chtě nechtě musí odvíjet od světového šampionátu. Ty se v posledních letech pravidelně dělí na dva závody: „Keňa versus Etiopie“ a „kdo ze zbytku světa“. Hlavní souboj ve španělské Punta Umbrii jednoznačně patřil Keňankám, jimž patřila první dvě místa s šampionkou Vivian Cheruiyotovou a jejichž čtvrtý a poslední započítávaný článek do týmu skončil sedmý. Jakýmsi dělítkem mezi v Africe narozenými byla na třináctém místě poslední (šestá!) z Keňanek.

Spravedlivě je však třeba dodat, že velikou čest hanlivě označenému „zbytku“ udělala Shalane Flanaganová. Kromě toho, že dovedla k obhajobě bronzu tým USA, navíc si stejný kov pověsila na krk i v individuálním hodnocení. Z evropských běžkyň zazářila v březnu ještě ani ne dvacetiletá Britka Purdueová na čtrnácté příčce, která navíc dorazila s pouhým minutovým odstupem za vítězkou. Následovala ji s menším odstupem Irka Brittonová, která si pak v prosinci podmanila evropský trůn ve Velenje.

Vrch: Česká radost
Pokud jde o běhy do vrchu, podobně jako v krosu je asi nejspolehlivějším měřítkem mistrovství světa. Podstatný rozdíl lze však vysledovat ze startovních listin – pro africké země toto pojetí běhu zatím není lákavé a výjimky se objevují spíše mezi muži. A tak se mohla šampionkou v albánské Tiraně stát vcelku neohroženě Američanka Kasie Enmanová. Italky si přivlastnily týmové zlato, přestože si individuálně nesáhly na cenný kov. Blíže k němu měla čtvrtá Pavla Schorná, která dovezla v družstvu spolu s kolegyněmi Sekyrovou a Metelkovou stříbrné medaile.

Chůze 20 km: Rusky a ty druhé
Chodecké vody pravidelně čeří superrychlé časy z přelomu února a března z Ruska. Dosud však měli zdejší pořadatelé potíže splnit náležitosti pro ratifikaci rekordů, a tak do letošního roku platilo jako světové maximum na dvacítce čas Olympiady Ivanovové z MS v Helsinkách 2005, přestože v historické listině bylo už před začátkem sezony hned třináct lepších výkonů. Sama Ivanovová stojí na čele „seznamu neuznaných“ s hodnotou o 49 vteřin lepší.

To se změnilo po závodě v Adleru 26. 2. Souboj Věry Sokolovové a Anisji Kirdjapkinové smrsknul počet neuznaných časů lepších rekordu na dva a časový rozdíl na 18 sekund. Ze zápisu 1:25:08 a jemu příslušné tučné odměny se mohla radovat v červnu teprve 24letá Sokolovová, naopak smutnou hrdinkou je druhá jmenovaná, ještě o dva roky mladší soupeřka, prohrála totiž o pouhou vteřinu.

Při mistrovství světa obě krajanky zastínila držitelka druhého nejlepšího času všech dob (předloni v Adleru 1:24:56) Olga Kaniskinová. Pro titul si 26letá Ruska došla vzhledem k podmínkám v průměrném čase, avšak s relativně pohodlným odstupem před nejbližší soupeřkou, Číňankou Liou Chung, která bezpochyby symbolizuje nástup Říše středu. S bronzem se pak musela spokojit poražená z rekordního souboje Kirdjapkinová, hůře – mimo top ten – však dopadla Sokolovová.

O vítězkách v chodecké challengi se rozhodovalo při finálovém závodě na poloviční, desetikilometrové trati. Zopakovalo se tu pořadí na čelných dvou pozicích a Kaniskinová si tak podmanila i druhý letošní trůn. Jedinou narušitelkou rusko-čínských chodeckých vod, která je však spíš výjimkou potvrzující pravidlo, se stala na třetím místě Němka Seegerová.

MUŽI

Půlmaraton: Klid před bouří?
Na první pohled se mezi vytrvalci na poloviční maratonské trati nic nedělo, neboť světový rekord nepadl. Podrobnější pohled ukazuje mnohem barvitější situaci v této disciplíně. Přibyly tři časy pod hranici 59 vteřin, čímž jejich celkový počet narostl o třetinu na tucet.

Navíc se jejich autoři zařadili ve statistikách i hodně vysoko: Keňané Mathew Kisorio a Sammy Kitwara, kteří svedli souboj ve Filadelfii, se stali třetím a čtvrtým nejrychlejším půlmaratoncem všech dob, a současný fenomén disciplíny, Eritrejec Zersenay Tadese, se vlastnímu světovému rekordu přiblížil na sedm vteřin a zařadil se časem 58:30 na druhé místo historie.

Tadese se po nepříliš vydařeném loňském debutu na maratonu – běžel „jen“ 2:12:03 – vrátil ke kratším vzdálenostem. Na dráhové desítce v Tegu skončil sice čtvrtý, ale na poloviční královské trati vskutku zazářil. V příštím roce na ní bude opět MS, ale olympiáda s maratonem může být větším lákadlem. Možná ale 29letý Eritrejec zvolí desítku jako v Tegu a pak by půlmaratonský šampionát zvládl (snáze) také. Jeho rozhodnutí však docela určitě ovlivní vývoj této trati.

Maraton: Sezona sezon
Mužskému maratonu by slušelo samostatné téma týdne (tři jsme mu koneckonců letos už vedle spousty dalších článků věnovali), takže se pokusím zachytit opravdu to nejdůležitější. Statistici letos zaznamenali čtyři časy lepší než dosavadní světový rekord, byť dva na trati, na níž zápisy do této kolonky nejde učinit. Ovšem i dva výkony lepší světového rekordu jsou něčím výjimečným, a tak si bezpochyby královská běžecká trať letos zaslouží letošní označení krále mezi disciplínami.

První veliký rozruch vyvolal Bostonský maraton, jehož trať je právě tou, která nevyhovuje pravidlům IAAF pro uznání rekordu: zejména přílišný sklon trati a velká vzdálenost startu a cíle. Geoffrey Mutai a v závěsu za ním Moses Mosop zaútočili dokonce na hranici 2 hodin 3 minut, prvně jmenovanému Keňanovi chyběly dvě vteřiny, jeho krajanovi šest. O fantastické kvalitě závodu svědčí i to, že Američan Hall běžící v nejrychlejším čase svého kontinentu všech dob 2:04:58 se nevešel na stupně vítězů, o 5 s jej předstihl Etiopan Gebremariam.

Mistrovský maraton byl proti tomu slovy klasika „nuda, nuda, šeď, šeď“, titul si totiž přivlastnil Keňan Abel Kirui s ohromujícím dvouapůlminutovým náskokem. Dalších pět pozic patřilo Afričanům, z toho třem jeho dalším krajanům, což není překvapení, naopak důkaz, že medailové časy Evropanů, resp. Mimoafričanů jsou ty tam. Vrcholem byly (rozhodně úctyhodné) výkony sedmého Japonce Horibaty a osmého Itala Pertileho. Přestože Kirui vyhrál jednoznačně a nenechal za sebou zrovna slabé soupeře, o mnohém vypovídá, že se časem 2:07:38 řadí až do páté desítky letošních maratonců!

Sezona 2011 totiž přinesla třináct výkonů pod hranici 2:06 – a to nepočítáme čtyři časy z Bostonu. A vše vyvrcholilo na podzim, v němž nejprve na konci září v Berlíně vymazal Patrick Makau z čela historických statistik etiopskou legendu Gebresselasieho. V rodné Keni tou „loupeží“ odvěkým rivalům pochopitelně vyvolal nadšení, málem se však sám na pozici rekordmana neohřál, o měsíc později na něj totiž tvrdě zaútočil kolega Wilson Kipsang. Další ze záplavy Keňanů zůstal od Makauova časů 2:03:38 pouhé čtyři vteřiny!

Až třetí je v letošních statistikách (po redukci Bostonu) Emmanuel Mutai s 2:04:40 – snad netřeba připomínat, že jde o Keňana. Jmenovce bostonského rychlíka to ale nemusí příliš mrzet. Přestože v posledním souboji o tučnou prémii na maratonských majorech právě s Geoffreyem Mutaiem prohrál, uhájil před ním prvenství v dvouletém seriálu a tížit jej tak může nanejvýš bankovní konto, kam přibyl půlmilion dolarů.

Pokud jde tedy o volbu letošního krále, není snad obtížnější disciplíny. Pro někoho jsou to autoři nej časů G. Mutai a Mosop, pro jiného rekordman Makau či mistr světa Kirui, a zcela mimo nebude ani ten, kdo si pro sebe zvolí vítěze WMM E. Mutaie. Inu, vyberte si.

Kros: Nic nového pod sluncem II.
Není důvod opakovat úvod, který by byl prakticky stejný jako ten v případě žen. Snad jen s tím rozdílem, že mezi muži byla nadvláda rodáků z černého kontinentu na MS v Puntě Umbrii ještě výraznější: Prvním Mimoafričanem, který dorazil do cíle, se stal Australan Mottram, načínal ovšem až třetí desítku pořadí! Také v týmech je situace z tohoto pohledu tristní, na šestém místě sice figuruje Bahrajn, jeho kádr však tvoří „nakoupení“ borci z východní Afriky a až o další dvě místa zpět najdeme domácí Španěly.

Suverénně nejlepší družstvo přivezli na jih Evropy Keňané, když se jejich kompletní šestice vešla do elitní desítky. Domů však odjeli bez individuálního titulu, když trojice Tanui, Chepkok, Kisorio prohrála finiš s Etiopanem Imanem Mergou. Ten po krosovém MS navázal poměrně úspěšně i na dráhovém šampionátu v Tegu, kde bral nejprve bronz na desítce a poté o stejný kov přišel na pětce kvůli diskvalifikaci. Na této trati si tak spravil chuť ziskem diamantové trofeje.

Vrch: Americká individualita, italský tým
Mezi titulek poměrně jasně naznačuje, o čem zde bude řeč. Úvodem snad jen doplnění, že vrchy zůstávají zatím pro africké běžce, jak by řekl latiník, „tabula rasa“. Ti, kteří letos byli k vidění na MS v Albánii, se ukázali spíše jako běžci tzv. na zkušenou. Mistrem světa se stal reprezentant USA s příznačným jménem Max King. Kraloval skutečně s přehledem, na Turka Arslana, úspěšného v rámci evropských šampionátů, získal v cíli 35 vteřin. Bronzový Ital Dematteis nemusel příliš smutnit, své krajany dovedl k suverénnímu triumfu v hodnocení družstev před Turky a Francouzy.

Chůze 20 a 50 km: (Téměř) nedobytné Rusko
Na rozdíl od chodkyň se mužské elita zdržela mimořádných časů, a to na obou tratích. Výjimku tvoří nemistrovská padesátka na dráze, v níž si podmanil světový rekord časem 3:35:27.2 Francouz Yohan Diniz. Na silnici se mu nikdo ani nepřiblížil, i lídr tabulek Rus Sergej Bakulin byl o tři minuty pomalejší. V Tegu si ovšem Bakulin došel pro titul mistra světa před krajanem Nižegorodovem a Australanem Tallentem, zatímco Dinizovo snažení skončilo diskvalifikací.

Tři nejrychlejší dvacítky roku zašli Číňané v čele s Wang Čenem, všechny zbylé „trůny“ však zůstaly Rusům, resp. Rusovi. Valerij Borčin si na MS poradil zejména s kolegou z reprezentace Kanajkinem a Kolumbijcem Lópezem, při finále chodecké challenge jej pak na poloviční trati nejvíce pozlobili Číňané, především lídr tabulek na 20 km a čtvrtý z Tegu Wang Čen, ale i třetí v pořadí Čchu Ja-fej. Střetávání Ruska a Číny (plus několika dalších individualit jako je třeba i  Slovák Tóth) je nezpochybnitelným trendem, který patrně bude pokračovat i v další letech.

---
V tomto roce to však je poslední hodnotící text ze škatulky „královny a králové. Příslušné dvě ankety naleznete jako vždy v pravém menu, vyhodnocení té minulé i všech ostatních v rubrice Zaostřeno na. V příštím tématu týdne se můžete těšit na celoroční souhrn toho, o čem jsme psali na atletika.cz.

Vytisknout