Hladký sprint

Závěr roku patří hodnocením nejen v nejrůznějších anketách, ale i v rozličných ročenkách či souhrnech. Se svou troškou do mlýna přicházíme v posledních letech i z redakce atletika.cz v rubrice „Jaké byly“. A ani tentokrát bychom „milovníky zpětného pohledu“ neradi ochudili, jen jsme sérii článků cíleně posunuli malinko více k hledání top jmen v jednotlivých disciplínách, jak ostatně napovídá titulek. Výběr krále či královny je pochopitelně věc do značné míry subjektivní a i proto dáváme prostor v anketě vám, čtenářům. V hodnotící minisérii začínáme hladkými sprinty do čtyřstovky a pár slov věnujeme i štafetám. Začínáme individuálními disciplínami a nejprve ženami.

100: Jeterová „zraje jako víno“
Pro volbu královny nejkratšího sprintu, zanedlouho již 32leté Američanky, hovoří všechny pádné argumenty. Carmelita Jeterová nejenže získala přesvědčivě světový titul, ale i obhájila prvenství v Diamantové lize, kde ovládla čtyři mítinky (z pěti startů). Na čele tabulek se vyjímá její čas 10.70, sice s ideální podporou 2.0 m/s, ale štěstí zkrátka přeje nejlepším.

Ovšem i širší pohled na statistiku hraje pro Jeterovou, mezi top 10 výsledky sezony zaznamenala čtyři. O jeden výkon méně patří její největší soupeřce, Veronice Campbell-Brownové, která ji jako jediná dokázala letos na stovce porazit. Příští rok se máme v jejich souboji nač těšit, vždyť pro Američanku to bude pravděpodobně poslední šance na olympijský triumf, a také Jamajčance už bude v době londýnských her třicet let.

200: VCB nebo opět Jeterová?
A právě zmíněnou „VCB“, jak zní i jí samotnou používaná zkratka, bychom snad mohli označit jako vládkyni na dvojnásobné vzdálenosti, vždyť argument titulu mistryně světa je jen těžko zpochybnitelný. Jenže opravdová královna poměřuje formu s nejlepšími i mimo vrchol sezony. A VCB se na dvoustovce neobjevila ani na jednom mítinku IAAF, čímž mj. Jeterové usnadnila cestu k triumfu v prestižním seriálu a Američanka tak získala výjimečný diamantový double.

I trochu kvůli větrné nepřízni v Tegu se pak Campbell-Brownová nedostala ani na vrchol tabulek. Na druhou stranu na jejich čele není ani její soupeřka, které jinak patří v nejlepší desítce opět čtyři časy. Jeterová totiž na šampionátu USA podlehla Shalondě Solomonové, jejíchž 22.15 (+1.0 m/s) už později nikdo nepřekonal. Na MS se však neprosadila ani na stupně vítězů, a tak trochu potvrdila zvláštnost stadionu v Eugene (často s neregulérní větrnou podporou).

A přidáme ještě jméno korunní princezny: Kimberlyn Duncanová. Čtvrtá žena letošní sezony (22.24, s větrem dokonce 22.18) sice chyběla v Tegu, ale vzhledem k tomu, že letos v srpnu oslavila dvacetiny, je jen otázkou času, kdy se jí podaří nabrat zkušenosti, aby se dokázala probít přes americkou kvalifikaci.

400: Africká kometa Montshová
28letá reprezentantka jihoafrické Botswany už se nějaký ten pátek pohybuje po světových oválech, jejím vrcholem však dosud byla osmá místa na olympiádě v Pekingu a MS v Berlíně. Letos vzala Amantle Montshová útokem absolutní elitu. Úvodní dva diamantové mítinky se sice musela sklonit před Allyson Felixovou, která prestižní seriál vloni opanovala na 400 i 200 metrech, pak už se však s jedinou výjimkou skloňovalo jméno Montshové.

Všechny své další starty vyhrála, včetně čtyřech, v nichž se soutěžilo o diamanty. Osudově šťastný souboj pak svedla se svou prvotní přemožitelkou Felixovou, když uspěla v dramatickém finiši ve finále mistrovství světa. K dokonalosti jejího kralování v sezoně tak snad chybí jen vstup tabulkové „výsluní“, který se i přes vynikající národní rekord 49.56 a celkem tři časy v top 10 (a dokonce 7 v top 20) nekonal. Ještě o 21 setin dál se dostala na domácí půdě v Čeboksarech Ruska Anastasia Kapačinská, která své obří zlepšení osobáku (o 62 setin), dokázala v Tegu za Montshovou s Felixovou zúročit v bronz.

100: Tři jamajští králové
Před obtížnou volbou stáli především volitelé světového atleta roku, když se do nejužší nominace dostala jak stávající (Bolt), tak vycházející hvězda (Blake) mužského sprintu, na druhou stranu poměřovali oba ještě s ohledem na další disciplíny. Naše odpovědnost je podstatně menší, pravda je však taková, že letos stovka jednoznačného krále skutečně nemá, vždyť u všech třech hlavních adeptů z Jamajky (nejmenovali jsme zatím Powella) najdeme jedno pořádné ale.

Asafa Powell vyhrál tři diamantové mítinky, což mu stačilo na celkové prvenství. (Jamajčané – vedle Powella i Bolt či Blake – ovládli všech deset stovek uspořádaných při mítincích DL.) Jenže své „prokletí“ vrcholných akcí (zanedlouho) 29letý sprinter a bývalý světový rekordman nezlomil ani letos, pro zranění v Tegu vůbec nestartoval. A zkuste hádat, kdo jediný Powella letos v sezoně porazil. (Správná odpověď: Bolt a Blake)

Stále teprve 25letý Usain Bolt, pokud odstartoval, nepoznal hořkost porážky. Co na tom, že ne jednou to bylo velmi těsně? Mnohem podstatnější je z celkového pohledu na letošní rok jeho výpadek při finále mistrovství světa. I přes obrovský tlak, který na něj byl vyvíjen, však reagoval sportovně – na dráze i mimo ni. Že měl špičkovou formu i na stovce, prokázal na závěr sezony nejrychlejším časem roku 9.76 (+1.3 m/s).

Novou tváří na sprinterském výsluní je Yohan Blake, Boltův tréninkový parťák. V prosinci 22letého sprintera by před sezonou asi málokdo tipoval na mistra světa. Netřeba snižovat kvality nejmladšího šampiona na stovce, nicméně výpadky favorizovanějších Gaye, Powella a nakonec i samotného Bolta mu přeci jen cestu poněkud „umetly“. Blake však, přestože starty zrovna nešetřil, prohrál na stovce ve finálových závodech pouze dvakrát, s Powellem na domácím šampionátu a s Baileym ve Štrasburku. Vysokou výkonnost si udržel do konce sezony, jak všichni dobře víme, nejen na kratším sprintu.

200: Boltova parketa, Blakeova paráda, Dixův diamantový reparát
Také na dvoustovce letos vykrystalizovaly tři osobnosti, které se pohromadě v závodě ani jednou nesešly. A tak tedy postupně proberme jejich „rybníčky“. Začněme odzadu.

U 25letého Američana by se podle výkonnosti zdála dvoustovka jako jasná preference. Walter Dix však svou univerzálnost prokazuje i na poloviční trati – ostatně letošním šampionem USA je na obou tratích a před sezonou měl z obou bronzy z olympiády v Pekingu. Letos k nim přidal stříbra za Blakem a Boltem a nakonec se dočkal i prvenství – v Diamantové lize. Už loni jej měl na dosah – stačilo odstartovat při finálovém mítinku – jenže se před ním zranil, čímž nesplnil klíčovou podmínku. O dvě desetiny si vylepšil osobák, čímž se zařadil na čtvrté místo všech dob.

Ve stejném závodě v Bruselu šokoval atletický svět Yohan Blake časem 19.26. Čerstvý šampion na stovce měl do té doby osobní rekord sice velmi kvalitní, přesto o plné půl vteřiny pomalejší a třeba v Ostravě na Zlaté tretře prohrál s Marvinem Andersonem. Po zářijovém finále Diamantové ligy se však vyšvihl v historických statistikách hned za Bolta a před Michaela Johnsona, o jehož svěťáku se ještě před třemi lety hovořilo jako o stěží překonatelném.

A konečně hvězda hvězd, Atlet roku 2011 (a před tím i 2008 a 2009), Usain Bolt. Není třeba popisovat dvě obrazovky o tom, jak zvládl v Tegu svou nezáviděníhodnou roli po nezdaru na stovce. Stačí jedno slovo: bravurně. A dodatek: Pátý čas všech dob, třetí zlato při vrcholné akci a třetí medaile z mistrovství světa na této trati v řadě. Fanoušek se může příští rok jen těšit na střetnutí Bolta s Blakem na 100 i 200 metrů – letos se totiž nekonalo. A možná přijde i Dix.

400: Mladíček z Grenady
Přívalová vlna z karibských ostrovů přinesla pro čtvrtku v září teprve devatenáctiletého Kirani Jamese. A ten zapíchl pestrobarevnou vlajku své domoviny pořádně vysoko, dokonce tak, že jej IAAF zvolila za svou vycházející hvězdu. Ve finálových bězích letos nepoznal hořkost porážky a při premiéře na mistrovství světa si to namířil na nejvyšší stupínek.

Pořádně jej při tom potrápil vracející se (kuriozní) dopingový hříšník LaShawn Merritt, ale byl to překvapivě olympijský šampion, kdo nakonec na cílové pásce podlehl. Američana mohl mrzet nejrychlejší rozběhový čas na MS všech dob 44.35, kterým zůstal i na čele letošních statistik, ovšem titul mu pochopitelně nepřinesl.

Vzhledem k pozdnímu nástupu do sezony Merritt už nemohl sebrat diamantový titul Jamesovi, Grenaďan však při finále v Curychu nedovolil ani dílčí odplatu a k triumfu přidal i osobní rekord, o setinu za Merrittovým výkonem roku. Rozdíl mezi tímto duem a ostatním soupeři je markantní i podle statistik. Jamesovi patří tři nejlepší časy z pěti, Merrittovi zbylé dva.

4x100: Rekordní Jamajčané a silnější Američanky
V případě štafet je prakticky jediným smysluplným měřítkem vrchol sezony, který zásadním způsobem určí i tabulky daného roku. V umění zvládnout technicky nesnadnou a ne vždy dokonale secvičenou součást této disciplíny – předávku – vynikly mezi ženami tak trochu překvapivě Američanky, mezi muži přímo zazářili Jamajčané.

Tři finalistky z individuální stovky v případě Jamajčanek dokladují, že tento fakt sám o sobě není zárukou úspěchu. Z rozběhové ztráty sice ostrovanky něco málo umazaly, čtveřice USA Knightová, Felixová, Myersová, Jeterová však také přidala minimálně jeden rychlostní stupeň a složila osmý nejrychlejší čas všech dob 41.56. I výkon jejich soupeřek 41.70 zaslouží uznání, jednak jde o národní rekord a také se zařadil mezi top 20 historie disciplíny.

Oslabeni o Powella, a přesto skvělí – takoví byli Jamajčané vedení čerstvými mistry světa Blakem a Boltem doplnění o Cartera a Fratera. V rozběhu bez Bolta si dovolili prohrát s kolegy z Karibiku – Trinidadem a Tobagem, ve finále už si mohla finišující superstar po světovém rekordu 37.04 své soupeře i prohlédnout, nejbližší Francouzi (všechna čest) dorazili do cíle o vteřinu později. Američané dokonce závod vůbec nedokončili.

4x400: Nadvláda USA pokračuje
Zatímco v krátkých štafetách dokáží Američanům směl konkurovat Jamajčané, v těch čtvrtkařských „hvězdy a pruhy“ dlouhodobě dominují. Ovšem zadarmo to tentokrát rozhodně neměli. Kvartetu Richards-Rossová, Felixová, Beardová, McCororyová dýchaly na záda Jamajčanky a na dohled byly i Rusky.

Kuriozní situace nastala mezi muži, když nejrychlejších třech časů dosáhly rozběhové týmy. A tak ne o něco hvězdnějšímu finálovému obsazení, ale čtveřici Nixon, Torrance, Berry, Merritt patří čelo statistik sezony. Zmínku zaslouží i stříbro Jihoafričanů, jimž k postupu pomáhal Oscar Pistorius, a jako první handicapovaný získal medaili mezi zdravými atlety.

V anketě pro tento týden se ptáme, kdo je podle vás letošním králem či královnou mezi sprintery – napříč hladkými tratěmi. (viz pravé menu)

 

Vytisknout