Téma týdne

Týmový duch v individuálním sportu aneb ME družstev

17. června 2010, 16:02

Slovo „tým“ ve významu „party, která táhne za jeden provaz“ zaslechneme v tomto týdnu častěji, než jsme v atletice běžně zvyklí. Víkend s mistrovstvím Evropy k úvaze na toto téma přímo vybízí. V pravidelné rubrice na atletika.cz se zdánlivě odkloníme ze zaběhlých kolejí tím, že „Téma týdne“ propojíme s odjezdem českých atletů do dějiště druhé nejvyšší ligy ME, Budapešti.

Silná tradice v Evropě a zejména v Česku
Atletika je sportem individuálním a velká část sportovců, kteří si ji vybrali za svou, na ní oceňují právě to, že soutěží sami za sebe. Jinak řečeno, když se jim „zadaří“, mají z toho největší radost oni sami, a naopak když něco pokazí, mohou spílat především sobě. Přesto se u mnohých v atletickém hnutí projevuje vůle prožívat úspěchy i nezdary společně.

V Československu a nyní České republice trvá tradice takovýchto soutěží na klubové úrovni nepřetržitě více než padesát let. Tedy déle, než se třeba utkávají národní reprezentace v (původním) Evropském poháru, na počátku pojmenovaném po autorovi myšlenky Bruno Zaulim. (O historii EP, nynějším ME družstev, čtěte více ve starším Tématu týdne zde.)

Smysl: síla atletiky v dané zemi
Že má takové střetávání smysl, asi pochybuje jen málokdo: země lze po vystoupení na „individuálních“ šampionátech poměřovat podle nepříliš objektivních kritérií – medailových zisků, a o něco lepším bodovým hodnocením za umístění do osmičky. Na ně stačí pár výjimečných jedinců a země se ocitne na atletickém výsluní. Nebo naopak disponuje řadou výborných reprezentantů, ale na úplnou elitu nemají, anebo prostě soutěž „aktuálně“ nevyjde.

Pro představu stačí zůstat doma. Krystalickým příkladem budiž česká výprava na venkovním světovém šampionátu v Ósace vs. na halovém MS v Dauhá: Z první akce se přivezla tři medaile, z toho dokonce dvě zlaté, díky kterým se vyšvihla na šesté místo, zatímco v pořadí do 8. místa skončila výprava čtrnáctá. Letos se z Kataru vrátila bez cenného kovu – tedy mimo medailové pořadí – zato pokud jde o bodové ohodnocení do osmého místa, ocitla se na jedenáctém místě a dokonce na pátém v Evropě.

A právě o síle atletiky v zemi nejlépe vypovídá soutěž družstev. Dráhová atletika v celé své šíři disciplín, jejichž nejlepší zástupci poměřují svou připravenost. Sprinty, běhy, skoky, vrhy a hody a v neposlední řadě štafety, týmový závod v tom pravém smyslu. Jednou za rok tak každá evropská atletika projde ostrým testem. Také to není objektivní, rozhoduje momentální situace, často zasáhnou zranění, svou roli sehrává vzývaná a spílaná štěstěna a tak dále – ale takový už je sportovní život. Koho by zajímalo utkání, v němž vše dopadne podle papírových – nebo z atletického pohledu lépe řečeno – tabulkových, předpokladů?

Ženy a muži společně, klíčový „týmový duch“
Nynější model kontinentálního šampionátu družstev dále podporuje týmovou ideu tím, že velmi snadno spojuje dohromady do jednoho družstva muže i ženy. To je nevídaná věc i v kontextu dalších sportů, čtenář mě snad opraví, ale společně hrají obě pohlaví ze známějších soutěžních sportů snad jen korfbal. Takže nezbývá než se pokusit i o smíšenou štafetu, o které už se také hovořilo. Jako vše, i tento model má to pro samotná družstva i svá úskalí, tím hlavním je otázka, zda se podaří vytvořit týmového ducha.
„Tahle soutěž není o tom, že by na ní měl člověk riskovat, pokoušet se o osobní rekord nebo limit,“ tvrdí šéftrenér ČAS Tomáš Dvořák a k jeho hlasu se přidává velmi obdobnými slovy i tvář celého družstva a současná největší česká hvězda Barbora Špotáková: „Zdálo se mi, že loni někteří zbytečně riskovali. Nemůžete honit osobáky a hrát vabank.“ Oba – Dvořák i Špotáková – to považují právě za příčinu loňského sestupu z elitní superligy.

„Porazit co nejvíce soupeřů“
Hlasy z letošního týmu však zní vesměs optimisticky. „Jedu tam s tím porazit co nejvíce soupeřů,“ říká výškař Jaroslav Bába, který sám ještě nemá jistou účast pro individuální mistrovství Evropy v Barceloně. „Ale jsem klidný, věřím, že limit padne, už v New Yorku jsem jen lehce shodil druhý pokus 230.“ Bylo to však právě loňské týmové ME v Leirii, které Bábu nastartovalo, když zde splnil ostrý limit pro světový šampionát. Dokázal získat cenné body pro tým, neboť se vybičoval k maximálnímu výkonu.

Nelze někomu přikázat, aby se na soutěž těšil. Když ale vidíte radost z možnosti reprezentovat na ME družstev u aktuálně nejlepšího atleta země, zdá se skoro nemožné, že by alespoň část kolegů pro tým nenadchl. „Moc dobře si vzpomínám na svou první účast v Evropském poháru,“ vybaví si oštěpařská rekordmanka Špotáková. „V roce 2002 vypadly, snad pro zranění, Nikola (Brejchová) i Jarmila (Klimešová). Já se tehdy vrátila z USA, sama jsem nebyla fit, ale zazávodila jsem v pohodě,“ vzpomíná. „Moc ráda na „družstva“ jezdím a závod i teď beru hodně vážně. Rozhodně ne jako teď na Julisce, kde jsem si myslela, že hodím 65 metrů a budu to mít v kapse. To je nejhorší, co se může stát,“ posypala si popel za porážku na Odložilově memoriálu od Jihoafričanky Viljoenové.

Velké bodové zisky se pochopitelně čekají od hlavních opor, zkušených závodníků a závodnic. Pro ty mladší jsou to cenné ostruhy, které tu mohou načerpat. „Určitě jsem sebevědomější než loni,“ tvrdí 22letý běžec Jakub Holuša, který loni příliš nezvládl osmistovku, ke které si letos přidá ještě i dvojnásobnou vzdálenost. „Byla to zčásti moje chyba, zčásti smůla,“ ví dnes. „Chci se na obou tratích umístit co nejlépe, pokud možno vyhrát.“

Vlak jako tmelící prvek favoritů z ČR
Věřme, že o víkendu takto bude přistupovat ke svým závodům většina týmu a že se skutečně podaří „ducha“ vytvořit. I delší společná cesta vlakem namísto kratšího letu by k tomu měla pomoci. „Už při příchodu na nástupiště jsem to cítil, když jsem potkával naše atlety, jak se na čas proměňuje individuální sport na týmový,“ je přesvědčen vedoucí výpravy do Budapešti a předseda svazu Libor Varhaník.

Český tým je v maďarské metropoli favoritem na prvenství, postup mezi elitu si zajistí ještě třetí země v pořadí. Boje na stadionu Ference Puskáse (dříve známém jako Népstadion) začnou v sobotu 19. ve čtyři hodiny, v neděli 20. pak deset minut před třetí. „Jedeme tam postoupit,“ říkají jednohlasně všichni oslovení s tím, že jinou variantu než návrat do superligy si ani nepřipouští a za rok chtějí závodit spolu s elitním tuctem zemí ve Stockholmu.

Další informace k ME družstev v Zaostřeno na.

Michal Procházka
Vytisknout

Kalendář událostí