Téma týdne

Světová nej pod světovou střechou

4. března 2008, 15:43

Minulý týden jsme se v této rubrice zabývali nej halových MS z českého pohledu. Tentokrát se podíváme na šampionáty pod střechou optikou rozšířenou na celý atletický svět. A jedním dechem upozorňujeme na změnu, která přichází od tohoto týdne. Záměrně jsme se zpozdili jsme se s vydáním „tématu“ vzhledem k časovému tlaku, který pravidelně vzniká a bude vznikat o víkendu. Od nynějška s ním proto budeme přicházet pravidelně vždy ve středu (místo v pondělí).

Nejčastější hostitelskou zemí HMS je Španělsko. Po Seville (1991) a Barceloně (1995) přichází tento týden dotřetice Valencie, město ležící na cestě mezi metropolemi Andalusie a Katalánska, předešlými pořadateli. Když si odmyslíme nulté „vydání“ (Světové halové hry) a připočteme ještě Lisabon (2001) patří organizátorům z Pyrenejského poloostrova třetina z tuctu všech halových bitev o světové medaile. Docela zvláštní, když si uvědomíme, že by se zde mohly pořádat závody vcelku bez problémů pod otevřeným nebem i nyní, přitom v severských zemích byly komplikace s počasím i v létě. Výraznou stopu má z pořadatelských zemí také Maďarsko, dvakrát přidělila IAAF pořádání zatím jedinému městu – Budapešti. (Paříž měla na starosti Světové halové hry 1985 a HMS 1997).
Halová sezóna, i ta světová, patří do Evropy. Potvrzuje to skutečnost, že nejčastěji se pořádání HMS zhostily země starého kontinentu. Lépe řečeno, pouze třikrát zavítali evropští atleti mimo svou nejbližší oblast. Dvakrát cestovali za velkou louži do Indianapolisu (1987) a Toronta (1993), naposledy pak na Dálný Východ do japonského Maebaši (1999).

Nejvíce účastí na šampionátech nasbírali kubánský výškař Javier Sotomayor a mozambická půlkařka Maria Mutolaová. Od roku 1985 do 2001 chyběl Sotomayor jedinkrát (97), a tak má na kontě 8 startů, které proměnil v úctyhodnou sbírku čtyři zlatých a jednoho stříbra a bronzu. To Mutolaová má dokonce nepřerušenou řadu od první účasti v roce 1993 a nebýt Ludmily Formanové, patří jí i neuvěřitelný „plný“ počet osmi zlatých medailí. Takhle má na kontě „jen“ sedm zlatých plus jedno stříbro z Maebaši (99). Je však velice pravděpodobné, že se o víkendu osamostatní i na čele v počtech startů, nechybí totiž v nominaci na Valencii a je horkou favoritkou i na zisk dalšího nejcennějšího kovu.
Sedmkrát se na HMS objevili tři atleti a čtyři atletky, domácí koulař Manuel Martínez podle všeho dožene Sotomayora, je koneckonců i jednou z tváří v dresu Španělska na oficiálním videu šampionátu. Naopak na svém, tedy 7 účastech zůstanou kubánský dálkař Iván Pedroso a španělský překážkář Carlos Sala, stejně jako dvě kubánské překážkářky Aliuska Lopézová (později ve španělském dresu) a Liliana Allenová (ta zase startovala za Mexiko), ale také Violeta Szekelyová Becleaová, rumunská středotraťařka (800m/1500m/3000m) a americká koulařka Connie-Price Smithová.


Maria Mutolaová, nejúspěšnější atletka halových světových šampionátů. Foto: graf.cz

Nejvíce světových rekordů padlo na šampionátu v Seville (1991), a to osm, pokud započítáme všechna tři zlepšení Inesy Kravecová v trojskoku až na 14.44 m. Ale i šestice „nových“ zápisů nemá konkurenci. Půltucet rekordů byl vytvořen i před pěti roky v Budapešti, také zde je ale započítáno trojí zlepšení v trojskoku, tehdy posouvala Taťána Lebeděvová až na 15.36.
Naopak všechny rekordy přežily šampionáty v Lisabonu, a také předloni v Moskvě. Jediný svěťák padl na 0. ročníku v Paříži (85) a v Barceloně (95).

Nejčastěji pokořovaným výkonem byl již zmiňovaný trojskok, celkově osmkrát. Započítáme-li „jen“ výsledné WR po šampionátu, zastavíme se na čísle čtyři a vždy zůstaneme u Rusek. Kromě Sevilly (Kravecová) a Budapešti (Lebeděvová) se tak stalo v Torontu (znovu Kravecová) a Barceloně (Jolanda Čenová). Čtyřikrát se ale měnily tabulky také ve štafetě 4x 400 m. Pouze poprvé se o to postaraly Němky (Sevilla, 91), posléze disciplínu ovládly Rusky a výkon postupně vylepšovaly Paříži (97), Maebaši (99) a naposledy v Budapešti (04).
Mezi muži je situace ještě spletitější. Třikrát se posouval rekord v chůzi (87 – 89 – 91), dokonce zásluhou jednoho muže, Sověta Michaila Ščennikova. Ovšem od roku 93 se tato disciplína na HMS neobjevuje, a tak by měla být za nejčastěji pokořovanou disciplínu označena 800 mužů. Poprvé se tak stalo v Budapešti (89) zásluhou Keňana Paula Erenga. Husarský kousek se pak povedl jeho krajanovi ovšem již v dánských barvách – Wilsonu Kipketerovi v Paříži (97). Již v rozběhu zaběhl světový rekord 1:43.96, a o dva dny později jej ve finále vylepšil na 1:42.67. A to je půlka na velkých šampionátech ve většině případů svázána taktikou. Kipketerův výkon by zasloužil titul nejfamóznější výkon halových šampionátů. Oba časy navíc dosud vévodí tabulkám všech dob, žádný běžec se za 11 let nedostal ani pod 1:44.

Nejdéle platící světový rekord z halového světového šampionátu patří Javieru Sotomayorovi. Při svém prvním triumfu v roce 1989 v Budapešti vyrovnal výkon z předešlého roku – 243 centimetrů. Mezi ženami se drží jediný rekord takto vytvořený, zásluhou již zmiňované Taťány Lebeděvové platí trojskok z Budapešti (04) dlouhý 15.36 metru.

Závěrem se podívejme na samotné rekordy šampionátů a to jak se drží ve větru nových a nových HMS. Od prvního, regulérního ročníku v roce 87 (Indianapolis) se udržela trojice výkonů. CR bude o víkendu zapsáno ve dvou ženských disciplínách: u dálky platí skok dlouhý 710 cm Němky Heike Drechslerové a ve výšce 205 cm Bulharky Štefky Kostadinovové; muže zastupuje východní Němec Ulf Timmermann a jeho vrh koulí 22.24 m.
Předloni v Moskvě všechny rekordy šampionátu odolaly, s výjimkou čtyřstovky, kde přepisovala domácí Olesija Krasnomovecová časem 50.04. Další „nejmladší“ držitelé jsou pak z předposledního HMS v Budapešti. Zde se naopak velmi urodilo, a tak je jich celkem šest: překážkáři Perdita Felicienová (7.75) a Allen Johnson (7.36), trojskokani Taťána Lebeděvová (15.36 – platný WR) a Christian Olsson (17.83 je i vyrovnaný platný WR), tyčkařka Jelena Isinbajevová (486) a ruská ženská štafeta (3:23.88).

Michal Procházka
Vytisknout

Kalendář událostí