Téma týdne

Reportáž, psaná na místě činu

7. července 2008, 20:51

Od Nového roku vás v tématu týdne provázíme obvykle analytickými tématy. To pro tentokrát opustíme a vydáme se trochu jiným směrem. Akcent na aktuální událost však podržíme, nabízíme reportáž z dějiště mistrovství světa juniorů v polské Bydhošti, konkrétně z neděle, kdy přicestovala česká výprava.

Nedělní ráno po domácím šampionátu patřilo dostaveníčku na kbelském vojenském letišti, kde byl pro 35hlavou výpravu nachystán speciál směr severovýchod. Ve stanovených 9:00 byl na místě jen zlomek výpravy, její technický vedoucí Jiří Kreuter ovšem kvitoval, že je přítomen koulař Petr Novotný, který se prý „vždycky někde zamotá“. Před desátou si ale mohl odškrtnout poslední jméno na seznamu a vše bylo připraveno k odletu.

Drobné letištní patálie
Nic nebránilo odbavení, které však bývá někdy stresovou záležitostí. Na útulném kbelském letišťátku k tomu nebyl důvod. Jenže jedna otřepaná reklama praví, že důvod se vždycky najde. „Pomohl“ k tomu Jakub Vadlejch, který odložil svůj pas i občanku do většího zavazadla, které mezitím putovalo do útrob letadla. Ústní slib, že doklady skutečně nenechal doma na stole, musel potvrdit v Polsku ještě na ploše letiště. O něco veselejší příběh napsal krátkovlasý Tomáš Kavka, který se ovšem prokazoval pasem, v jehož fotce nebylo přes kštici takřka vidět do obličeje. Alternativně k tomu prý ale vytahuje i občanku jako třeba v Londýně. V neděli byl voják při kontrole shovívavý a propustil překážkáře i na pas. Autor článku zase nechal zkontrolovaný baťoh bohorovně v místnosti s rentgenem, ochotně jej podala Nikol Ogrodníková.

„Vidím stadion!“
Půlhodinka čekání a mohlo se nasedat. Speciál zhruba pro stovku lidí poloprázdně nejen vypadal, ale zase mohl každý zájemce sedět u okénka. A kdo se třeba strachoval, mohl si sednout po trojici a vzájemně se podporovat. (Případ zvracení nebyl autorem zaznamenán.)
Let byl příjemný a bezproblémový, snad až na několik menších turbulencí, a uběhl jako voda. Zhruba v polovině se podávala bagetka (lehká sýrová), takže se člověk na jedné straně nestačil rozkoukat a na druhé ani usnout a už jsme přelétali nad Bydhoští; Kateřina Rajmová mohla z místa u křídla zahlásit, že vidí stadion umístěný na kraji města. Poté pilot provedl obrat o 180 stupňů a za chvilku jsme už dosedali na polskou půdu. Nechyběl ani vcelku zasloužený potlesk pilotovi i milé posádce.
Na bydhošťském letišti nás uvítal kluk poněkud bezradně postávající s cedulí Nepál. O chvíli později už se o nás starala naše dvojice. Očekávaný klasický autobus vystřídalo lehké zklamání v podobě menšího provedení, které by pojalo českou výpravu leda bez zavazadel, nakonec jelo několik jedinců autem, protože na jejich místech jednoduše seděla bagáž.


Logo a maskot MSJ - koláž: graf.cz

Intermezzo aneb něco málo o Bydhošti
V sídle a největším městě Kujavsko-pomořského vojvodství pobývá 360 000 obyvatel a ještě stovku tisíc navíc, započítáme-li aglomeraci. To řadí Bydhošť (polsky Bydgoszcz, německy Bromberg) na 8. místo v poměrech našeho severního souseda. Leží na řece Brda, která se na východní hranici města vlévá do Visly. Bydhošť sama sebe tituluje jako město na vodě, protože se zde navíc protíná řada dalších umělých kanálů. Historie města sahá do dob, kdy zde byla rybářská usedlost Bydgozcya (latinsky Bydgostia). Ta získala na významu jako pevnost Viselské obchodní stezky, oficiální údaj hovoří o roku 1038. Dalším významným mezníkem je klášter, první zmínka o něm se datuje přesně o 200 let později. Později se město vzhledem ke své poloze stalo terčem pohybu mezi Polskem a Pruskem, resp. Německem, po druhé světové válce definičně připadla našemu severnímu sousedovi.
Kromě níže popsaného atletického stadionu je ve městě ještě plochá dráha pro v Polsku velmi populární motosoutěže, jde o stánek pro 20 000 diváků, a Łuczniczka, aréna pro osm tisíc sloužící především volejbalu a basketbalu. Bydhošť je však také velmi kulturní město, nechybí zde divadlo, regionální muzeum, nová opera, koncertní sál s proslavenou akustikou a k produkci současné populární hudby se využívá výše zmíněná sportovní hala a pláně na předměstí. Velikostí i charakterem snese srovnání s Ostravou, také zde se mohutně renovuje, ostatně i vítkovický stadion je před rekonstrukcí na luxusní arénu.

Hromadění atletů
První cesta vedla na ubytovnu, na což bylo slyšet celou řadu remcavých poznámek od reprezentantů, ještě než jsme ji zahlédli. Kolej „Uniwersitet Technologiczno-Przyrodniczy“ (jedné ze tří místních vysokých škol) však zvenčí evidentně prodělala rekonstrukci a po rozdělení na pokoje se atleti i trenéři mohli přesvědčit, že se nejedná o žádnou tragédii. Pokoje nikterak luxusní, ale čisté a vcelku nové, navíc pro majitele notebooků plus síťového kabelu také se slušně rychlým internetem. Jen výtah oprávněně vzbuzuje úsměvy, jede sice poměrně rychle, ale zavírání někdy nefunguje tak úplně stoprocentně, takže občas musí pomoci někdo zvenčí. (To trochu připomíná klasika Járu Cimrmana a jeho hromadění horníků v dole.) Jinou možností skýtá prázdný výtah s dveřmi nedovřenými – to je pak třeba použít nohy a seběhnout (vyběhnout) z osmého patra, které Češi okupují.


Stadion města Bydhošť a Zdzisława Krzyszkowiaka - foto: graf.cz

Modrá je zkrátka dobrá
Po ubytování a obědě se generalita vydala akreditovat tým, přímo do srdce šampionátu – na městský stadion. Přeskočme otravnou administrativu a nahlédněme do „Stadionu města Bydhošť a Zdzisława Krzyszkowiaka“. Po rekonstrukci vyhlíží opravdu luxusně, kapacita nabyla na 23 000 diváků. Většina z nich by sice musela být pod nekrytými tribunami, aréna však vyhlíží vskutku impozantně. Lesk dodává nepochybně blankytně modrá dráha – vypadá to, jako kdybyste se spíš koupali v moři, než procházeli po tartanu. Monumentalitě přidává zase devět drah, které si tímto (ne)přímo říkají o nějakou ještě větší akci – mistrovství Evropy nebo světa dospělých. Organizátorsky tu zahájili před 9 roky MS do 17 let, teď tedy postoupili o kategorii výš, tak se nechme překvapit.

Pro tuto chvíli…
…snad zbývá jen doplnit informaci o tom, jak se tu stravujeme. Snad jen Tomáš Kavka asi bude jíst celou dobu brambory, protože maso nejí (ne z přesvědčení, prostě ho nemůže pozřít). Formou švédského stolu se rozdává oběd i večeře a výběr je pro všežravce vcelku bohatý. Mimochodem k večeři byly k dispozici jen malé talíře, jako by bylo naznačováno, že na noc už se není třeba vydatně najíst. Doufám, že to do dalších dnů změní, nehodlám běhat třikrát tam a zpět.

Michal Procházka
Vytisknout

Kalendář událostí