Téma týdne

Před osmnáctým dílem půlmaratonského MS

6. října 2009, 14:05

Půlmaratonu jsme se v tématu týdne věnovali ve světovém měřítku již dvakrát. Nejprve okrajově v souvislosti s maratonem a právě před rokem při příležitosti MS. Tehdy jsme se však soustředili na disciplínu jako takovou. Tentokrát se podrobněji podíváme na samotný půlmaratonský světový šampionát, jehož historie se začala psát před sedmnácti lety.

Na úvod je třeba znovu vzpomenout neuváženost, kterou IAAF provedla v před třemi lety. Namísto v půlmaratonu se v roce 2006 závodilo na dvacítce a ideou bylo střídání těchto dvou blízkých tratí vždy po roce. To bylo dodrženo v následující edici a podržel se také nový název „MS v silničním běhu“. Loni se však neběželo 20 km, nýbrž opět 21.0975 a také jméno šampionátu si vrátilo do své hlavičky „půlmaraton“. S přimhouřením oka se tak můžeme vrhnout do víru statistik.

Pořadatelé především z Evropy
Stejně jako v premiérovém roce 1992 zavítá letos MS do Velké Británie, mezi Newcastlem a letošním Birminghamem se pořadatelství zhostilo ještě jedno anglické město, Bristol. Třikrát zatím žádná další země vedle ostrovanů nepořádala, dvakrát však již půlmaratonci bojovali o medaile v Belgii – v obou případech v Bruselu (1993 a 2002), a také v Itálii, v roce 1999 v sicilském Palermu a předloni pak na zcela opačném konci země, na severovýchodu v Udine. (Všechny pořadatele najdete v níže uvedené tabulce.) Už z výčtu nejčastějších organizátorů je patrné, že zatím jednoznačně hraje prim Evropa. Monopol starého kontinentu skončil v roce 2000 mexickým Veracruzem, od té doby stihli pořadatelství napříč  Amerikou ještě Kanaďané v Edmontonu (2005) a loni Brazilci v Riu de Janeiru, dějišti přespříštích olympijských her. Důvěru od IAAF pak dostalo mimo Evropu zatím jen indické Nové Dillí před pěti lety, do Asie by se mělo vrátit MS za rok, do čínského Nan-ningu.

Účastnické počty
Právě dosud jediné mistrovství pořádané v Asii patří k rekordním co do počtu zúčastněných zemí. Nejvíce běžců, 254, se postavilo na start v druhém ročníku MS v Bruselu. Nejméně států, 36, bylo naopak hned při premiéře v roce 1992, závodníků, 148, pak před dvěma lety v Udine. Počet kolem 150 statujících je však standardem posledních let, stejně jako 41 až 43 zemí.

Čtyři trojnásobní mistři
V počtu individuálních titulů se hned čtveřice vytrvalců prosadila na nejvyšší stupeň třikrát. Navíc pouze světová rekordmanka na dvojnásobné trati Paula Radcliffová si dala při svých titulech 2000-3 roční pauzu (2002). Zbylé trio srovnalo všechny své zlaté úspěchy do po sobě jdoucích ročníků, vládu Tegly Lourupeová přerušila právě fenomenální Britka po úspěších Keňanky v letech 1997-1999. Poslední tři mistrovství světa jednoznačně kralovala další rodačka z Keni, Lornah Kiplagatová, která ovšem už rok před svým prvním vítězství (2006) oblékla nizozemský dres. Její série letos pro zranění kolene skončí, a tak se může do absolutního čela vyhoupnout Zersenay Tadese. Zástupce země, která se osamostatnila teprve rok po vzniku půlmaratonského MS, Eritreje, má totiž před Birminghamem stejnou bilanci jako Kiplagatová. Také Tadese vládne od roku 2006, a letos se tak může radovat velmi reálně počtvrté.

V bilanci podle cennosti kovů v individuálním závodě (běží se také v tříčlenných týmech) je zatím před Tadesem a ostatními trojnásobnými mistry Kiplagatová, která rok před prvním titulem vybojovala stříbro. A nizozemská reprezentantka stojí v čele i co do počtu medailí, neboť jinak je maximem číslo tři. Toho dosáhlo několik běžců, pouze Constantina Tomescu-Ditaová a Berhane Adereová zkompletovaly všechny barvy kovů. Zajímavostí je přímo plejáda vytrvalců a vytrvalkyň, kteří posbírali dvě nebo i tři „placky“, ovšem výhradně stejné hodnoty.

Někdy rozhoduje i méně než vteřina
Přestože půlmaratonský šampionát tedy rozhodně není sprinterskou disciplínou, už několikrát rozhodoval o vítězi a poraženém minimální rozdíl. Medailisty, zejména mužské, ale najdeme i případy mezi ženami, nezřídka dělily vteřiny a takovým vrcholem uvedeného je rok 1999, kdy se stupně vítězů „vešly“ do pouhé sekundy. Ve prospěch někdejšího světového rekordmana Paula Tergata rozhodla při shodě s Hendrickem Ramaalou až cílová fotografie. Mezi ženami vteřina určila, ovšem ne vítězku, ale „jen“ stříbro, už zmíněném Lornah Kiplagatové v roce 2005. Stejná vytrvalkyně však hned následující rok při svém prvním triumfu znovu uspěla ve finiši, tentokrát však o vteřiny dvě. Totožný odstup přál také v roce 1993 Conceição Ferreiraové proti Mari Tanigawaové, v témže roce byl také nejmenší, pětivteřinový rozdíl mezi běžkyněmi na bedně. (Mezi muži byl odstup medailistů 5 sekund a méně hned 6x.)

Naopak nejvíce naloženo dostali od vítězného půlmaratonce loni, Tadese unikl stříbrnému Patricku Makau, světovému rekordmanovi, o minutu a 58 s, Ahmad Hassan Abdullah zůstal ještě o 3 vteřiny zpět. Paradoxně takovou velkou propast mezi ženami nenajdeme, vrcholným odstupem šampionky je minuta a 27 sekund Pauly Radcliffové před Berhane Adereovou, a ve stejném roce ztratila nejvíce i bronzová, Benita Johnsonová (1:51).

Rekordmany Kiplagatová a Tadese
A když už jsme u časů, zmiňme také rekordy MS, ty drží už mnohokráte skloňovaní šampioni. Zersenay Tadese i Lornah Kiplagatová je zaběhly předloni v Udine, Eritrejcův 58:59 se řadí na sedmé místo všech dob, 66:25 nizozemské vytrvalkyně je dokonce dosud platným světovým rekordem.

České stopy rekordmanů Peterkové s Pešavou
Nejvýraznější českou stopu mezi muži udělal v roce 1997 Jan Pešava v Košicích, když dokončil na skvělém 16. místě v dosud platném národním rekordu 61:31. Nejčastější český účastník Pavel Faschingbauer při své páté a zatím poslední účasti v roce 2002 uzavřel první padesátku. Ženská historie je ještě o něco lepší díky Aleně Peterkové. Trojnásobná účastnice MS skončila rovněž v českém rekordu 71:02 v Oslo 1994 dokonce na 13. místě. O dva roky předtím zaznamenala ještě ve federálním dresu 17. příčku. Běchovická královna Petra Kamínková si připsala na MS čtyři čárky, a jejím maximem je 28. pozice z Nového Dillí (2004).

Velmi podrobné statistiky najdete zde.

Pořadatelé a účastníci MS v půlmaratonu (MS v silničním běhu)
Rok   Město                Země            Počet účastníků
1992  Newcastle/Tyneside Velká Británie  204 běžců 36 zemí
1993  Brusel    Belgie   254 běžců 49 zemí
1994  Oslo     Norsko   215 běžců 47 zemí
1995  Montbéliard  Francie   247 běžců 54 zemí
1996  Palma de Mallorca  Španělsko  209 běžců 53 zemí
1997  Košice     Slovensko  228 běžců 45 zemí
1998  Curych    Švýcarsko 236 běžců 54 zemí
1999  Palermo   Itálie   193 běžců 48 zemí
2000  Veracruz   Mexiko   182 běžců 52 zemí
2001  Bristol     Velká Británie 202 běžců 52 zemí
2002  Brusel    Belgie   201 běžců 60 zemí
2003  Vilamoura   Portugalsko  171 běžců 49 zemí
2004  Nové Dillí   Indie   152 běžců 55 zemí
2005  Edmonton   Kanada  156 běžců 43 zemí
2006  Debrecín  Maďarsko 160 běžců 42 zemí
2007  Udine   Itálie  148 běžců 41 zemí
2008  Rio de Janeiro   Brazílie   157 běžců 43 zemí

Michal Procházka
Vytisknout

Kalendář událostí