Téma týdne

Peking očima českých olympioniků

25. srpna 2008, 15:16

V tématu týdne tentokrát necháváme psaní na jiných. Po dva týdny by měli tuto stránku aktuálními dojmy z Pekingu plnit dva čestí reprezentanti. Jeden z největších současných talentů české atletiky, čtvrtkařka překážkářka Zuzana Hejnová, si v jednadvaceti letech připsala první čárku do kolonky olympijská účast. Naproti tomu výškař Tomáš Janků je jeden z trojice, která už má díky Číně na kontě třetí zářez. Jak si užívají Peking, můžete sledovat v Tématu týdne, pokud oběma vydrží spisovatelský elán až do cílové rovinky Her. A teď už začínáme, aktuálně Tomáš jako první..
(Pozn.: Kompletní zápisky najdete v rubrice Zaostřeno na...)

23. srpna 2008
Uplynulé dny proběhly hodně hekticky. Teď už máme čas i právo si trochu užít OH i po jiných stránkách. Všichni jsme příjemně naladěni dalšími výkony, hlavně samozřejmě Bárou. Je to super, krásný závod a hlavně velký boj. Je to další krásný den pro Českou republiku.
Někdo nevyhraje nikdy, někdo občas, někdo často, ale nikdo nemůže vyhrávat stále. Pokud jste zvyklý vyhrávat, je hodně těžké přijmout prohru. A tady se také pozná sportovec. Velmi si vážím Romana Šebrleho, jakým bojovným postojem přijat porážku, ale i všech ostatních, kteří sem přijeli bojovat a ne si jen zazávodit.

Tyto dny proběhly ve znamení rozhovoru s novináři, někteří tráví čas odpočinkem, jiní návštěvou památek či známých čínských tržišť. Je to tady opravdu někdy legrace. Smlouvání o cenách až na desetinu původní nabídky se stalo hitem, stejně tak vysvětlování taxikářům, kde že vlastně leží ta olympijská vesnice. Večery jsou ve znamení návštěv v olympijském domě, kde se setkáváme všichni napříč sportovními disciplínami a probíráme, co se dá. Padne nějaké pivko či víno, nějaký taneček na čínské diskotéce také proběhl :-).
Dnes nás čeká finále skoku do výšky žen a finále oštěpu.  Poslední čeští zástupci v atletice. Jaký to bude sportovní den???

19. srpna 2008
Den finále. Sakra sakra, je to tady. Nezbývá, než na to nemyslet a nějak přečkat ten den. Kupodivu to jde rychle a najednou balím. Tretry, dres, bundu, tepláky, nabuzováky, energetické tyčinky, ionťáky, podkovu od našich koní pro štěstí, tape kdyby něco, přehrávač na rozcvičovák……..tak snad vše.

Na rozcvičováku pak jde vše ráz na ráz, namazat teplou od Standy, rozklus, záchod (poslední deka ven), izometrické rozcvičení, rovinky, rozšvihat a najednou stojím v call roomu.
Tak už to jde rychle. Rozhodčí zkontrolují jestli máme vše podle pravidel (zase se smějí naší podkově pro štěstí) a jdeme na plac. Ničeho si moc nevšímám a snažím se co nejrychleji naměřit rozběh, abych se mohl co nejdřív rozeskákat. Nebude na to moc času. Skáču rány, lítá to vysoko. Jsem fakt spokojený a tak to balím, sundám tretry, obuju maratonky a udržuju se v teple, čekám na zahájení soutěže.

Opravdu skáčeme s Jardou na krev, do 229 mám čistý zápis, ale 29 dávám na druhý. Není to úplně ok, cítím, že to trochu koním, ale i tak jdu na 32. Nebyl to špatný pokus, dalo by se, ale už by to nic neřešilo a při tomto tempu skákání ubývají síly a kazí se pak i technika. Začínáme s Jardou riskovat, všechno nebo nic, jinak to nejde. Po neúspěšných pokusech na 32 jdeme na 34. Já zkouším oba, ale neúspěšně, Jarda jen jeden, druhý si nechává na 236.
Byl to opravdu jeho nejlepší skok po operaci kotníku. Chybělo málo a………ale to je výška, od úspěch a neúspěchu (pokud 6 a 7 místo lze tak nazvat) vás dělí tenká hranice. V Aténách ji Jarda překročil, já v Goteborgu, ale tady se to nepodařilo. Bojovali jsme, spokojený nejsme, chtěli jsme medaili, ale odcházíme ze stadionu se ctí a vztyčenou hlavou.

18. srpna 2008
Trochu jsem si pospal, došel jsem s Katkou na snídaňový obídek. Potom ještě trochu polehávám, dám si krátkou masáž a nějaký příjemný film. Na pátou jsem dohodnutý s trenérem, že se pojedeme rozcvičit a trochu natonizovat. Rozcvičení jsem čekal horší, cítím se docela odpočinutý a v posilce to také docela jde. Pěkně jsem se zpotil  tak snad jsem to připravil na zítra dobře. Po návratu jdu rovnou do jídelny, ale večeře musí být opravdu střídmá. Váha už sice klesla na mou obvyklou, ale ještě to chci trochu stáhnout. Dávám si čerstvou zeleninku a výborné čínské těstoviny.

17. srpna 2008
Kvalifikace vyšla víc než dobře. Na postup stačilo 229 a dokonce 225 na první pokus. Přesto ji nezvládli někteří favorite jako Donald Thomas, Linus Thornblad nebo Kiriakos Ioannou. Právě tím se ukázalo, jak je kvalifikace výškařů zrádná a nevyzpytatelná. Pro mne vždy psychicky náročnější než finále. Prošel i Jarda, což je super, budeme tam dva, větší šance na medaili pro Českou republiku. Doufám, že budeme vidět.
Skončili jsme pozdě. Do postele jsem se dostal tak kolem druhé ráno, ale dnes jsme docela svěží. Od MČR mne troche trápí spodky lýtek, ale o to se postará Standa Tábor nebo Pavlík Kolář.

16. srpna 2008
Dnes je pro mne moc smutný den. Katky sen končí. Když ji před šesti měsíci transplantovali vaz, věřil jsem, že se do Pekingu probojuje. Byl to zázrak, když to vyšlo. Dnes se všechna Katčina dřina a píle i víra v dobrý výkon rozplynula. Vím, že tomu dala maximum, žila jen tréninkem a léčbou. Ale všichni víme, že sport není spravedlivý, někdy prostě sportovci nevrátí ani desetinu toho, co on dá jemu. Nikdo se nejede olympiády „jen” zúčastnit. Všichni bojujeme, ale někdy to prostě a jednoduše nevyjde.
Přesto se jede dál. Odpoledne jdu natrénink, rozcvičít se a udělat něco málo tonizace.  Zítra večer je můj den D. Poslední olympiáda v mém životě. Poslední kvalifikace. Budu se rvát a jak to dopadne, ví jen sportovní bůh. Ale ať to dopadne jakkoliv, je to jen sport a život půjde dál :-).

Tomáš Janků


13. srpna 2008
Dnes se celý den nic zvláštního nedělo. Byli jsme trénovat a odpoledne tak nějak proflákali. Odpočívali jsme a nabírali síly. Já jsem naposledy pořádně trénovala (dlouhé překážky) a vypadalo to moc dobře. Už se docela těším na závod. Večer jsme docela brzy zalehly, abychom byly ráno fit.

14. srpna 2008
Vstávali jsem kolem 10 hodin a bez snídaně jsme vyrazili k odjezdu autobusu na Českou ambasádu. Nejprve bylo nahlášeno hodně lidí, ale nakonec jich dost odřeklo z různých důvodů. My, kteří jsem na ambasádu jeli, jsme ale nemohli litovat. Po krátkém proslovu pana premiéra jsme se najedli konečně dobrého českého jídla. Bramborový salát s řízkem a gulášek nás nemohly zklamat. Mňam. Strávili jsme zde ještě asi hodinku a vyrazili zpět do vesnice.

Cestou nás zastihl déšť, takže skoro všichni do našeho sídla utíkali. My jsme objevili chodby v podzemí a tak jsme došli do pokoje skoro suchou nohou. Bohužel celé odpoledne i večer déšť neustál a tak nezbývalo než se zabavit na pokoji. Já jsem nabírala síly spánkem, stejně jako řada dalších. Zítra začíná konečně atletika a do bojů jde hned pěkná řádka našich. Těšíme se a budeme fandit.

Zuzana Hejnová

Vytisknout

Kalendář událostí