Téma týdne

Nový trenér - nová motivace

1. ledna 1900, 00:00

Změna trenéra je složitou záležitostí. V nedávné době se k tomu odhodlalo několik reprezentantů, o přestupech skokanky (dálkařky, trojskokanky) Martiny Šestákové, dříve Darmovzalové k Michal Pogánymu, tykčaře Adama Ptáčka do skupiny Pavla Berana informovala atletika.cz na podzim. Sám se nyní připravuje desetibojař Josef Karas. Trenérka Martina Blažková se od podzima stará o čtvrtkařku Jitku Bartoničkovou a nedávno jsme psali o překážkaři Stanislavu Sajdokovi a jeho přesunu k Tomáši Dvořákovi, kde zkouší víceboj. V textu pro tento týden nesledujeme ani tak "kdo, kam a proč", spíše se snažíme s osobami nejpovolanějšími - trenéry - provést určitou analýzu, co všechno tato situace přináší. Vybrali jsme právě Martinu Blažkovou a Tomáše Dvořáka. Slovo dostanou i jejich svěřenci.

Na úvod ještě dodejme, že se soustředíme na pohled trenérů zejména proto, že zažívají změny častěji než sami závodníci (jak ukazuje i tento článek). Většinou otázka směřuje k samotnému atletovi, přitom trenéři mají vypozorovaný vývoj nového svěřence pod jejich vedením, ale také jeho začlenění do skupiny. A přeci jen mají od věci i trochu odstup než samotný atlet.

Vztah trenéra a závodníka
"Určitě tam musí být trenérské souznění, ale podle mého i lidské," míní trenérka Martina Blažková, jejíž skupinu tvoří výhradně dívky - čtvrtkařky a vícebojařky - a vypočítává důvody pro své tvrzení: "Trenér přeci se svěřencem netráví jen dvě hodiny na tréninku. Když je soustředění, tak i volný čas. Navíc mimoatletické věci jako škola apod. neovlivníte, ale do toho trénování samozřejmě zasahují." Podle Blažkové musí trenér tyto věci sledovat a vhodně je propojovat s tréninkem. "Určitý odstup od soukromí svěřenkyň pochopitelně nechávám, ale zase: když přijde s nějakým problémem, může se na mě s důvěrou obrátit." Také vidí rozdíl mezi ženským a mužským vnímáním, podle Blažkové holky-svěřenkyně více trénink "řeší" - zda ještě jít tenhle úsek navíc apod. Rozdíl platí ale i pro trenérky a trenéry. "Shodli jsme se na tom s Janou Jílkovou (trenérka sprintů pozn. aut.), že mužští trenéři, ale i atleti jsou se vším rychle hotoví."
Trenér Tomáš Dvořák, který naopak vede čistě pánský tým, řekněme "vícebojařsko-překážkářský", slova Martiny Blažkové o trochu jiném vnínání vztahů 'trenér-novic-skupina' nepřímo potvrzuje: "Nejde ani tak o vztah s trenérem, nový člen se zkrátka vlně, na kterou je skupina naladěná, musí přizpůsobit."

Nová skupina - sama o sobě přínos
"Jenom ta změna prostředí, trenéra, skupiny - už to je pro člověka přínos," míní Blažková, "nabourá to totiž stereotyp." Zároveň ale skromně dodává: "Neříkám, že to třeba dělám líp. Ale vím, že oproti nové svěřenkyni mají 'moje holky' náskok v kondici."

Trenér Dvořák Blažkovou doplňuje: "je otevřený dalším přírustkům, ale ví, že nafukovací není. "Ale každý nový atlet je přínosem," shoduje se na dálku s Blažkovou. "Ostatně důkazem velká různorodost mé skupiny," usmívá se. "To, že mají svěřenci v různých disciplínách rozdílnou výkonnost, je hnacím motorem pro všechny," dodává Dvořák.

Hlavní cíl: nárůst výkonosti

"Já jsem se k trénování dostala vlastně tak, že jsem zkusila trénovat Míšu Hejnovou, a hned druhý rok se ji podařilo dostat na olympiádu (nejlepší česká vícebojařka posledních let startovala v Aténách - poz. aut.)," vypráví Blažková, ale přiznává, že je potřeba také štěstí. Talentů u nás zase není moc. Významnou roli současně vidí Blažková v působení podobné úrovně atletek ve skupině. "Zvlášť bežecké věci jsou lepší ve skupině," míní trenérka, "určitá rivalita tu je, ale zase si mohou vzájemně pomoct, nabízí se třeba limit na štafetu do Valencie," poodhaluje další možný přinos zejména čtvrtkařské party.

"To je případ od případu," namítá Dvořák, "záleží, jak je atlet 'stár a zkušen'." U mladého, který se musí učit, to prý může trvat déle, zkušený se může zlepšit rychle. "Každopádně je to hodně individuální. A pokud se hned nedaří, nezbývá než věřit a být trpělivý," dodává.

Nynější trenéři jako závodníci měnící trenéra

Ani Martina Blažková, ani Tomáš Dvořák ve své vlastní kariéře tolik změn trenérů nezažili - tři, resp. dvě. "Nemám žádné traumatizující vzpomínky, někteří si udržovali větší odstup," říká bývalá vícebojařka, ke konci kariéry překážkářka, která začala v Liberci, pokračovala v pražské Slavii a jako trenérka působí v USK. "Ale nechci tím říct, že by odstup byl špatný. Trenér má být autorita," doplňuje Blažková, i když sama prosazuje trochu jiný styl; se svěřenkyněmi si tyká, stejně jako její mužský trenérský kolega. "Cítím se k nim věkově blízko," říká trenérka. Podobné je to i u Dvořáka, ten své přesuny popisuje takto: "Začínal jsem ve Zlíně u zkušeného Standy Siblíka, byť trenéra zejména dorostenců, juniorů. Do Prahy mě táhl právě osoba trenéra Zdeňka Váni, ale i podmínky na Dukle." Dvořák se dostal do silné reprezentační skupiny, což byla podle jeho slov ta největší škola. Poté přešel k trenéru Ludvíku Svobodovi, už předtím ale do tréninku zasahoval a "směřoval" tak ke své nynější práci. "Tímto se všem omlouvám, že nemám ke slovu daleko. Neumím si to zkrátka nechat pro sebe." Poté se zcela osamostatnil a kromě tvoření vlastní skupiny se i připravoval sám.

"Samotrénink"

Jinak ale sebetrénování příliš Dvořák neschvaluje. "Je to hrozně obtížné, psychicky i fyzicky, stavět si trénink, hecovat se... stojí to zkrátka mnohem více energie," uznává, byť sám se poslední roky koučuje. "Sledování svěřenců při tréninku mi, ale otevřelo oči. A i když jsem nebyl zdravotně v pořádku, výkonnost v disciplínách byla výborná." Velmi podobně se vyjadřuje i kolegyně trenérka: "Pro profíka sice dnes udělá hodně manažer, ale přeci jen má trenér na starosti velkou část zázemí." A nesouhlasí ani se 'sóloladěním' v závodním období: "Plno lidí si myslí, že spolu s trenérem natrénují to hlavní, a v době závodů už se nic nedělá, že to zvládnou sami." Za zásadní ovažuje optický odhad trenéra, když se chystá dát nějak speciální trénink v tomto období. "Už třeba při rozcvičení - 'abecedě' - poznám, že dneska to prostě nepůjde." A podává důkaz - o koučování Zuzany Hejnové před českým rekordem v Ósace: "Dohadovali jsme se po skypu, zjišťovala jsem, jak se aklimatizovala a jak se cítí. Se štěstím se nám povedlo trefit takový trénink, že to vyšlo." Objemy podle Blažkové umí dobře naplánovat kdekdo. Ale závodním období, to je třešnička na dortě," uzavírá trenérka Blažková.

Pohled "nových" svěřenců

V úvodu zmiňovaná Jitka Bartoničková, je u nové trenérky spokojená, včetně vztahů ve skupině. "Trénink není diamtrálně odlišný, ostatně i Martina u mého předešlého trenéra Novotného byla," sděluje Bartoničková. "Připrava je pro mě zpeštřená některými novými cviky, které jsem se musela naučit. Především mám ale s kým běhat." Největším přínosem tak pro ni je nová motivace a chuť do práce. "Trénovat samotnou mě nebavilo a sebe sema? Tak to už si vůbec nedovedu představit," usmívá se dvaadvacetiletá atletka.

Překážkář Michal Krejčí trénuje u Dvořáka rok, ale přestože patří mezi zkušenější, příprava mu takto vyhovuje a sám by se trénovat nedokázal. "Spoustu věcí může člověk zvládnout sám: běhání objem i rychlost, posilku. Ale na techniku je potřeba, aby vás někdo viděl," je si jistý Krejčí. Také on zmiňuje pestrost tréninkových plánů, líbí se mu zejména, že je to "zábavnou formou". Krejčí je důkazem tvrzení o poměrně rychlém zlepšení. "Loni v létě jsem vypadl z tréninku kvůli zranění, ale předtím v hale jsem si hned zaběhl osobák," sděluje k tomu Krejčí.

Vytisknout

Kalendář událostí