Téma týdne

Maratonské (ne)rekordy a reportáž z Berlína

30. září 2011, 13:42

V uplynulém týdnu se kolem maratonských rekordů děly věci. Nejprve se rozvířila debata o zrušení výsledků, které ženy dosáhly na silnici ve společném závodě s muži, což se týkalo mj. právě držitelky nejlepšího času historie na královské trati Britky Radcliffové. V neděli se pak konal rychlý maraton v Berlíně, na němž zazářil světovým rekordem Keňan Makau, sama Radcliffová zažila solidní návrat po zdravotních peripetiích. V tématu pro tento týden se vrátíme ještě i k Mutaiovu bostonskému (ne)rekordu, ale především se zaměříme na uplynulou neděli v německé metropoli, kam vyrazila i výprava z PIM. Své postřehy a zážitky zachytil slovem i obrazem jeden z jejích členů Václav Skřivánek.

Mutaiův (ne)rekord
Vraťme se však nejprve do letošního 18. dubna, v němž přišly z Bostonu dvě zprávy. Ta první hlásala, že Geoffrey Mutai zaběhl maraton za 2 hodiny, 3 minuty a 2 vteřiny, takřka a minutu rychleji než kdokoli před ním. Druhá však dodávala, že Keňanův čas z nejstaršího maratonu na světě nemůže být uznán jako rekord, neboť tamní trať nesplňuje kritéria o sklonu trati a vzdálenosti startu od cíle.

Podobně jako na našich Běchovicích se totiž v Bostonu běží „z jednoho místa na druhé“ – konce trati jsou od sebe 38 km, přitom ale nemohou být kvůli možné pomoci větru dál než polovinu délky (tedy více než 21,1 km). Navíce se – namísto „Hrdlořezáku“ a zhruba dvacetimetrového výškového rozdílu mezi startem a cílem – klesá v závodě na východním pobřeží USA takřka o sto metrů. Povoleno je však nanejvýš jedno promile z celkové vzdálenosti (tedy maximálně 42,2 m).

Ne že by pořadatelé v Bostonu nevěděli o svém handikepu, spíš museli k závodu s nejdelší tradicí chtě nechtě přijmout ještě i jiný přívlastek – „velmi pomalý“. Přestože na něj pravidelně přijížděli špičkoví vytrvalci, srovnání časů vítězů oproti Berlínu je výmluvné – v uplynulé dekádě byli šampioni v německém hlavním městě v průměru o tři a půl minuty svižnější. Aktuálně tedy mohou v Bostonu přidat do podtitulu nejrychlejší a až čas teprve ukáže, jak dlouho Mutaiův čas zůstane na výsluní.

Díky daným pravidlům tedy světový rekord Haile Gebrselassieho v dubnu ještě vydržel. Minulou neděli se však přeci jen poroučel do maratonské historie (více viz text níže). V Bostonu nicméně mohli zůstat klidní, Mutaiův čas, ani jeho krajana Mosopa, jenž zůstal na jaře jen o čtyři vteřiny zpět za vítězem, Makau v Berlíně nepřekonal.

Kterak Radcliffová o rekord přišla
To jsou však vcelku příjemné starosti. Horší je, když jste držitelem rekordu a najednou se dozvíte, že jste o něj přišli. Ovšem ne tak, že by vás někdo předběhl nebo byste porušili nějaké regule, ale protože se sama pravidla změnila a hodlají se uplatnit zpětně. A to potkalo Paulu Radcliffovou, světovou maratonskou rekordmanku. IAAF totiž změnila pravidla v tom smyslu, že od 1. ledna 2012 nebudou ženám jako rekordy uznávány časy dosažené ve společném závodě s muži. Což se právě „stalo“ britské vytrvalkyni při jejím rekordním zápisu z roku 2003 v Londýně.

Přesun do kolonky historicky nejlepších výkonů se pochopitelně Radcliffové nelíbí. Jen slabou útěchou je pro ni to, že vynikající čas 2:15:25 nahradí jiný její výsledek ze závodu v britské metropoli, o dva roky mladší a především o 2:17 pomalejší. Ten totiž absolvovala výlučně se ženskými soupeřkami. Radcliffová se tak ocitla v podobné situaci jako Mutai, s tím rozdílem, že Keňan mohl možné potíže s uznáním rekordu alespoň tušit. To Britka přišla o rekord doslova od zeleného stolu.

Do beznaděje však upadat nemusí. Proti kroku světové asociace se vzedmula silná vlna nevole. Nové pravidlo se nelíbí pětici maratonských „majorů“ (WMM), mj. tedy i zmiňovaným Berlínu, Londýnu či Bostonu, ani organizaci AIMS, sdružující na tři stovky velkých silniční závodů. „Situace, kdy nejrychlejší čas není uznáván za rekord, je matoucí a nerespektuje historii našeho sportu. Místo toho hodláme evidovat odděleně výkony ve smíšených i ryze ženských závodech,“ uvedly ve společném prohlášení WMM a AIMS. Jestli se pokusí rozhodnutí IAAF i nějakým způsobem zvrátit, zatím jasné není.
  
A teď konečně ke třetímu příspěvku, slibované reportáži Václava Skřivánka ze závodu, v němž padl světový rekord (foto na konci textu):
Berlínský maraton je od nás nejbližší z maratonů série World Marathon Majors (Berlín, Londýn, Tokio, New York, Boston), ale neláká k návštěvě jen tím. Každý si jej spojuje s prvotřídní kvalitou, nejlepšími časy i vytrvalci. Oprávněně. Největším tahákem letošního ročníku byla účast obou držitelů světových rekordů Gebrselassieho a Radcliffové, pohled pod pokličku organizace a navázání nových kontaktů a propagace závodů v Česku mezi běžci z celého světa. Organizátoři navíc předem avizovali pokus o překonání světového rekordu, který právě na této tratí stanovil před třemi lety trati etiopský „Císař“ Haile Gebrselassie na 2:03:59.

Již od brzkého rána to vypadá na ideální počasí pro elitní běžce – slunný den, lehký svěží vánek a žádné vysoké teploty. Start sledujeme z šedesát metrů vysokého pomníku kousek od startu a máme tak skvělý výhled, včetně panoramatu Berlína. Jako z vrtulníku. Před startem těch nejlepších se ještě na trať vydávají vozíčkáři a handbikeři. V tradičním maratonském čase, devět hodin ráno, se po výstřelu startovní pistole rozbíhají závodníci útočící na světový rekord. Velké množství vypuštěných balonků značí, že společně s elitními vytrvalci je tu více než 40 000 dalších běžců, kteří tu stejnou trať chtějí také poznat a poslední probíhají startovní čárou až nějakých 25 minut po prvních.

Mezi nespornou výhodu berlínské trati, která obkličuje dokola celé centrum, patří široké silnice, hladký povrch a rovinatý profil. Kdo chce vidět start a doběh prvních běžců, nemá moc možností, jak se podívat ještě i na trať a vše stihnout, byť to na mapě vypadá jako kousek. Přesto se vydáváme na pátý kilometr k občerstvovací stanici. Na místě jsme necelou hodinu po startu a množství běžců, kteří udávají rytmus šlapáním na kelímky odhozené na zem, dokazuje, že trať stále praská ve švech. Nejkratší cestou se dostáváme do cíle na tribunu.

V cíli na Strasse des 17. Juni (Ulice 17. června) jsou plné tribuny diváků a moderátor je připravuje na velké povzbuzování a přivítání prvního, jenž se snad stane světovým rekordmanem. Škoda jen, že většina pokynů zazní jen německy i přesto, že jsou zde závodníci se svým doprovodem ze 125 zemí světa a celkově jich je více než polovina.

Zprávy z trati promítané na velkoplošnou obrazovku stále naznačují, že padne světový rekord – ostatně padl také na třicetikilometrovém mezičase (1:27:38). V prostoru za cílem je mnoho televizních kamer a připravených fotoaparátů směřovaných na Brandenburskou bránu, odkud přibíhá keňský maratonce Patrick Makau a už je jasné, že rekord padne. K překvapení všech připravených novinářů však směřuje k vedlejší cílové bráně bez cílové pásky. Organizátoři to ale stíhají a Makau protíná připravenou cílovou pásku ve správně bráně v novém světovém rekordu 2:03:38.

Za cílem se po velmi krátkém odpočinku otáčí a směřuje zpět do cílové rovinky, kterou si s keňskou vlajkou na zádech vychutná ještě jednou celou až k Brandenburské bráně. Po návratu do cíle už jej obklopují zvědaví novináři a na vítězi je znát, že do výkonu dal vše. I přesto působí šťastně. Další běžec, Stephen Kwelio Chemlony, rovněž z Keni, přibíhá se značnou ztrátou 4 minut a 17 vteřin.

V ženách vítězí časem 2:19:44 Florence Kiplagatová, krajanka nejlepších mužů. O pár minut později je za bouřlivých ovací v cíli domácí závodnice Irina Mikitenko, kterou následuje držitelka světového rekordu, 37letá matka dvou dětí, Britka Paula Radcliffová.

Atmosféra berlínského maratonu je nezapomenutelná i pro diváky. Velké prostory dávají možnost postavit tribuny u cíle, moderátor umí skvěle zapojit publikum, které tak povzbuzuje až do posledního běžce. Celý maraton je zorganizován na velmi vysoké úrovni a právem patří do World Marathon Majors a je oceněn se zlatou známkou IAAF (stejně jako Volkswagen Maraton Praha). Z tiskových materiálů se dočítáme, že na organizaci se podílí 5 900 dobrovolníků, což je pro porovnání téměř pětkrát více než v Praze.

Velkou výhodu tu mají organizátoři v prostoru. Strasse des 17. Juni, start i cíl závodu, je široká šestiproudá rovná silnice obklopená parkem Tiergarten s volnou plochou pro celé technické zázemí, které bez větších problémů pojme všech 40 000 běžců. I přes velké možnosti je pohyb diváků (včetně přechodů trati) omezen a nachodí tak několik kilometrů.

Berlínský maraton je tak zážitkem pro všechny zúčastněné. A to nejen v den hlavního závodu. V sobotu se koná mnoho doprovodných akcí – od závodu pro nejmenší s rodiči po in-line marathon. Celkový počet účastníků pak přesahuje 47 tisíc. A světový rekord je jen krásnou tečkou za maratonským víkendem.

Fotoreportáž - Václav Skřivánek

DSC_5909DSC_5973DSC_5979DSC_5981DSC_5983DSC_5989DSC_5993DSC_5996DSC_6004DSC_6011DSC_6013DSC_6019DSC_6034DSC_6044DSC_6048DSC_6049DSC_6059DSC_6070DSC_6075DSC_6093

S přispěním Václava Skřivánka (PIM)

Michal Procházka
Vytisknout

Kalendář událostí