Téma týdne

Jak se rodila olympijská výprava - ženy

28. července 2008, 16:25

Nominace pro OH je od 22.7. definitivně uzavřena. V minulém „Tématu týdne“ jsme si rekapitulovali, jak postupně přibývala jednotlivá jména do mužské soupisky. Nyní přišla řada na pohlednější část populace.
(Pozn.: U atletek, které povýšily olympijské béčko na áčko, uvádíme až výkony, které znamanely nominační definitivu. Použito je zpravodajství na atletika.cz doplněné o krátké shrnutí dalších výkonů - tučně.)

Iva Straková - výška (21. ledna, Hustopeče)
Po prvních ne zcela suverénních výškách, na nichž se srovnávala s povrchem, se Iva Straková rozjela na Hustopečském skákání k velkému výkonu. Zastavila jí až výška 197 cm, což by byl její osobní rekord.  „Na úvod sezony to teda nebylo špatné. Přitom jsem vůbec nevěděla, co mám od prvního závodu čekat. Říkala jsem si, že skočím třeba jen 180 cm nebo že klidně můžu předvést hodně. Naštěstí vyšlo to druhé,“ těšilo sedmadvacetiletou závodnici, kterou přitom v poslední době pobolívalo koleno a pravý hamstring. Bylo to poprvé, co skočila tak výrazný výkon na začátku sezony. „Po 195 cm jsem věřila, že mohu skočit i výš. Jenže jakmile jsem si uvědomila, že jdu na osobák, vypadla jsem z pohody. Bylo to v hlavě, kdybych zopakovala předchozí výkon, skočila bych to.“
O tom, že 195 cm by jí mohlo posunout na olympiádu, se dozvěděla až v hale, kde k ní přišel její kolega z tréninkové skupiny Svatoslav Ton a informaci jí sdělil. Do té doby si myslela, že halové výkony se stejně jako v minulosti do nominací na olympiádu nepočítají. „Musím říct, že mě to povzbudilo. Právě olympiáda je totiž můj hlavní cíl,“ líčila nadmíru spokojená výškařka.
Iva Straková ještě v závěru halové sezony přidala k nominačnímu výkonu další tři centimetry v Čejkovicích a vytvořila si tak nový osobní rekord 198 cm. Ostrý A limit zopakovala i v letní sezoně, a to dokonce dvakrát. 195 cm skočila jak na prvním extraligovém kole v Ostravě, tak posléze na klání světové výškařské elity v Eberstadtu.
 
Romana Dubnova – výška (8. února, Eaubonne)
Dubnova procházela soutěží hladce a kýženou výšku skočila napodruhé. O prvenství se ve francouzském Eaubonne podělila s Ukrajinkou Vitou Palamarovou, třetí byla s taktéž 195 cm, ale horším zápisem, Marina Aitovová z Kazachstánu. "Myslím si, že jsem dnes po technické stránce skákala nejlépe v životě. Měla jsem určitě na víc. Všechny pokusy byly čisté, s rezervou. Při prvním pokusu na 198 cm jsem laťku lehce sundala lýtky. Teď mě to mrzí. Pak jsem se té výšky zlekla, vypadla z rytmu a na další pokusy i rozeskakování jsem už nenašla koncentraci," vzkázala Dubnova přes svého manažera Alfonze Jucka. 
Výkon zaručil Romaně účast na olympiádě a držel ji ve hře i vzhledem k halovému šampionátu ve Valencii. Dostala se po bok Ivě Strakové a dva centimetry za tehdy nejlepší výkon sezony Barbory Lalákové. Situace se nezměnila do republikového šampionátu, kde v boji o druhé nominační místo za Lalákovou vybojovala v přímém a vysoce kvalitním souboji s Dubnovou Iva Straková. Romana se posléze v sezoně hned několikrát nominačnímu výkonu na OH přiblížila, dosud jej ale nevylepšila.

Zuzana Schindlerová - 20 km chůze (9. března, Lugano)
Chodkyně Zuzana Schindlerová splnila ve švýcarském Luganu A limit pro OH, když vyhrála závod na 20 km v čase 1:33:15 a kriteriu vyhověla s rezervou 15 s. „Chodilo se na rovinatém dvoukilometrovém okruhu u jezera. Bylo chladněji, zamračeno a před deštěm. Pro závod ideální počasí. Původně jsme tam vůbec neměli jet, jenomže moje tréninkové výsledky byly na tolik dobré, že se trenér rozhodl, že to zkusíme. Udělali jsme dobře,“ pochvalovala si dvacetiletá závodnice svěřenkyně Ivo Pitáka a dodala: „Vyhrála jsem v podstatě stylem start – cíl. Ze začátku jsem šla společně s Lucií Pelantovou, od pátého kilometru pak už sama. První desítka byla hodně rychlá s mezičasem 45:58. Udělala jsem si drobný „náskok“ vůči limitu, který jsem ovšem postupně ztrácela, až se na 16. km úplně rozplynul. V tu chvíli mi pomohl Lukáš Pazdera, který na mě počkal a tři kilometry do cíle mě v podstatě odtáhl. Dá se říci, že jsem vše dohnala až na posledním půl kilometru, kdy jsem šla už ve velké euforii. Řekla jsem si, že přece tu šanci nemůžu pustit. Hrozně bych si pak nadávala. A ono to vyšlo. Je úžasné vědomí, že mám od 9. března splněno,“ libovala si. Svým časem vylepšila své druhé místo v dlouhodobých národních tabulkách.  Na Barboru Dibelkovou a její výkon z Helsinek vám však stále chybí přes čtyři minuty...“Pochopitelně ještě nepatřím mezi ty nejlepší, ale už se k nim blížím. Co se týče Báry, vypadá to, že zatím docela věrně kopíruji její výsledky, kterých dosahovala v mém věku. Včetně šestého místa z ME do 22 let. Bára je akorát skoro přesně o jeden olympijský cyklus starší.“
Zuzana se posléze k nominačnímu času velmi přiblížila při svém druhém místu v Poděbradech, na Světovém poháru ji o výraznější výkon připravilo onemocnění. 

Barbora Špotáková – oštěp (20. května, Turnov) 
První hod a hned limit. Tímto stylem se prezentovala mistryně světa v oštěpu Barbora Špotáková. Za zhoršujícího se počasí poslala na Memoriálu Ludvíka Daňka své náčiní do vzdálenosti 64.98 m, čímž nejen pohodlně překonala A kriterium 60.50 m, ale také se vyšvihla do čela světových tabulek. „Nijak bych to nepřeceňovala. Hlavní soupeřky ještě nevylezly. Ale každopádně je to o metr lepší výkon než vloni ve stejnou dobu. Všichni včetně mě měli dneska problémy s technikou, to je tím rychlým mondem, na které nejsme po soustředěních zvyklí,“ popsala tehdy specifikum prvního závodu v sezoně.
Barbora ve velkém stylu pokračovala i v dalším průběhu sezony. Krátce po Dankově memoriálu se v Zaragoze vypjala k novému národnímu rekordu 69,15 m, který pak ještě minimálně dvakrát vážně ohrozila. Na Memoriálu Josefa Odložila zaostala necelý půlmetr, při republikovém šampionátu v Táboře těsně přešlápla dokonce „zasedmdesátimetrový“ pokus.
 
Denisa Ščerbová - sedmiboj (31. května - 1. června., Götzis
)
Na limit měla Denisa Ščerbová zaděláno už z prvního dne, kdy měla v porovnání s loňským závodem v Götzisu, v němž vytvořila své předchozí maximum 6017 b, k dobru 56 bodů. V druhém dnu se po dálce 634 cm a oštěpu ze zkráceného rozběhu 34.89 m náskok výrazně ztenčil, nicméně výtečná osmistovka za 2:11.70 dostala svěřenkyni Aleše Dudy přes šestitisícovou hranici o 53 bodů. Osobní rekord otevřel Ščerbové cestu na olympiádu v Pekingu. "Po dálce jsem to už málem balila. Díkybohu se v oštěpu povedlo aspoň těch 34 metrů, i tak byla osmistovka těžká. Na třístovce mi začaly tuhnout nohy, pak jsem využila lehkého větru do zad v cílové rovince a věděla, že musím udržet tempo mezi čtvrtkou a šestistovkou. Do cíle jsem už pak hodně "došla"," popsala pocity z rozhodujících momentů. "Vím, že mám velké rezervy. V oštěpu se musím naučit aspoň 40 m, kouli bych taky mohla vrhat za 13 m, ve výšce si věřím na 180 cm a dvoustovku bych taky ráda rychlejší. Dálku jsem tentokrát pokazila, ale můžu být ráda, že nemám tři přešlapy," vypočetla.
Denisa se posléze postavila na start sedmiboje ještě jednou, a sice při TNT Fortuna mítinku v Kladně, kde své maximum ve víceboji ještě o 51 bodů vylepšila. Pokoušela se též o limit v dálce, 660 cm však nepřekonala, byť jí k tomu nejednou chybělo jen několik málo centimetrů. Technicky však má splněno kritérium z loňského roku a na OH v dálce startovat může. 

Jarmila Klimešová - oštěp (4. června, Kalamata)
Limit Jarmila Klimešová atakovala už při svém prvním závodu v sezoně v Olomouci, kdy po roční přestávce poslala své náčiní opět za 60 m. Výkon 60.26 ji však zajišťoval účast na olympiádě jen do Memoriálu Ludvíka Daňka v Turnově, kde Barbora Špotáková překonala dle očekávání ostré A kriterium a Klimešová byla definitivně postavena před úkol předvést totéž.  Na mítinku v Kalamatě se jí to povedlo v poslední sérii, kdy oštěp doplachtil na metu 61.02 m. Svěřenkyně Marcely Pilařové, tak vyhověla ostrému kriteriu o 52 cm a současně vyhrála soutěž oštěpařek.
Výkon z Kalamaty zůstal letošním maximem Klimešové až do konce nominačního období.

Věra Cechlová – disk (8. června, Eugene)
Diskařka Věra Cechlová hodila při své letošní závodní premiéře 63.10 m, čímž splnila A limit na OH a v americkém Eugene obsadila druhé místo. "Házelo se mi dobře, i když musím říct, že po dlouhé cestě jsem se necítila optimálně," svěřila se přímo z dějiště Cechlová. Nad síly medailistky z MS v Helsinkách byla na mítinku IAAF pouze vedoucí žena tabulek Stephanie Brownová-Traftonová, která poslala svůj disk ještě o 50 cm dále. "Mrzí mě, že jsem prohrála až posledním pokusem. Byl to letos první závod a ještě po dlouhé cestě a bez aklimatizace, takže s výkonem musím být spokojená," dodala svěřenkyně Josefa Šilhavého. Mezi naopak poraženými byly další Američanky Powellová (61.89) a Breischová (61.73).
Dále než v Eugene Věra zatím letos nehodila. Sama říká, že vše směřuje výhradně a pouze na jediný závod, a sice ten olympijský.

Zuzana Hejnová – 400 m př. (12. června, Ostrava)
V závodě na 400 m př. žen na Zlaté tretře zvládla Zuzana Hejnová „zabít dvě mouchy jednou ranou“. Splnila olympijský A limit a jako první Češka v historii srazila svůj čas pod 55 vteřin (54.96). "Vůbec jsem takový výkon nečekala," žasla svěřenkyně Martiny Blažkové, která v závodě doběhla na třetím místě za vítěznou Jamajčankou Walkerovou a Polkou Jěšeňovou. "Věřila jsem v áčkový limit (55.60), ale tohle?" divila se. "Zaběhnout pod 55 byl můj cíl pro celou sezónu," kroutila hlavou. Motivaci jí však zůstává. "Chci postoupit na OH do finále. A na to bude potřeba čas ještě stlačit," zůstávala na zemi Hejnová.
Také Zuzana už rychleji neběžela. Se svým časem je v redukovaných světových tabulkách jedenáctá.


Lucie Škrobáková -100 m př. (4. července, Tábor)
Překážkářka nakročila do nominace už poslední květnový den na prvním kole extraligy v Ostravě, kde překonala olympijské béčko. Definitivu však získala o více než měsíc později na šampionátu v Táboře, kde při svém druhém pokoření národního rekordu během několika hodin stlačila jednak jako první žena v české historii svůj čas pod 13 vteřin a navíc se časem 12.93 dostala do kategorie „neohrozitelných“ vlastníků olympijského A limitu. "Je to super, všechno co jsem chtěla, se mi splnilo," těšilo svěřenkyni trenérky Jany Jílkové.
Škrobáková se ve zbylých 18 dnech do závěru nominace nezlepšila. Nebylo však divu. V tu dobu už měla za sebou vyčerpávající seriál těsně neúspěšných ataků národního maxima Ivety Rudové.
 
Martina Šestáková - trojskok (5. července, Tábor)
Tažení trojskokanky Martiny Šestákové z USK za olympijským limitem se završilo úspěchem. V šesté sérii mistrovského závodu po seriálu těsných zklamání konečně prolomila 14metrovou hranici a výkonem 14.16 za regulérní podpory větru +0.5 m/s splnila nominační kriteria ČAS pro olympijské hry. "Formu jsem měla už od extraligy na Kladně. Je to velká úleva," přiznala svěřenkyně Michala Pogányho. A že napínala diváky po několika nadějných skocích až do konce? "Prvním pokusem to prostě neumím. Ten poslední jsem si chtěla skočit pro radost a řekla jsem si: děj se vůle Boží." A ta jí byla tentokráte nakloněna.
Podobně jako Novotný mezi muži či výše uvedená Škrobáková v případě NR, i Šestáková dosáhla nejlepšího výkonu nedlouho před uzávěrkou nominace po dlouhé řadě těsných zklamání, kdy ke kýženému úspěchu chyběl opravdový kousek. 

Kateřina Baďurová – tyč (12. července, Plzeň)
Vicemistryně světa z Ósaky Kateřina Baďurová při lednovém soustředění na španělském Tenerife nešťastně došlápla při tréninku odrazů, což nevydržel křížový vaz, který se zcela přetrhl. Bylo jasné, že halová sezona je pro ni ztracena a v ohrožení se ocitla i její účast na olympiádě. K prvnímu závodu se odhodlala až ke konci nominačního období, přičemž využila toho, že se měla mezinárodního mítinku v Plzni účastnit jako čestný host, a rozhodla se posunout svoji závodní premiéru v letní sezoně oproti nedávno vyhlášeným plánům o čtyři dny dopředu. A neodradilo ji od toho ani ne zrovna ideální počasí, které v Plzni panovalo.
Pršelo a foukal vítr. Ale já to prostě chtěla zkusit,“ přiznala po závodě, kdy už věděla, že její mise byla úspěšná. Po úspěšném otevření na 402 cm a záchraně na třetí pokus o 20 cm výše, se totiž také napotřetí přenesla přes 435 cm, což je hodnota limitu ČOV/ČAS, s nímž za současné situace může na olympiádu odcestovat. „Technicky to byla hrůza. Každý rozběh byl jiný, každý skok taky. Poprvé jsem šla ze 14 kroků, vůbec jsem nevěděla, jakou tvrdost tyče mám zvolit, ale je to tam a hrozně se mi ulevilo,“ líčila svěřenkyně Boleslava Patery, která se pak ještě třikrát neúspěšně pokoušela o zdolání 440 cm. „Dvakrát jsem proběhla. Nebyla jsem vůbec schopná se zkoncentrovat,“ popsala.
Po závodě u ní vedle příjemných pocitů převládala velká únava. „Fyzicky mě nic nebolí, ale cítím se psychicky vyčerpaná. Byla jsem hrozně nervózní tři dny dopředu. Tolik stresu jsem nezažila snad při všech loňských závodech dohromady. Ale teď jsem pochopitelně moc spokojena, vždyť to není ani půl roku, co jsem se zranila.“
Kateřina k jinému závodu už nenastoupila a do Pekingu odjede jako majitelka olympijského „béčka“.

Lenka Ledvinová – kladivo (12. července, Plzeň)
Na tomtéž závodě jako Baďurová, vklouzla do nominace kladivářka Lenka Ledvinová, když ve třetí sérii poslala své náčiní na 69.03 m, čímž o 77 cm vymazala z rekordní listiny ČR květnový výkon juniorské vicemistryně světa Kateřiny Šafránkové a současně ji předčila v olympijském pořadníku. Obě mají splněný limit ČOV/ČAS, s nímž může na olympiádu odcestovat jen jedna závodnice.
Ledvinová hodila svůj první seniorský národní rekord ve třetí sérii.  "Konečně mi to ulétlo po všech těch závodech, kdy jsem se trefovala do "jedné díry" k 65 metrům. Chtěla jsem hodit ještě dál, ale už mi došly síly. Škoda těch 47 cm," litovala vzdálenosti, které jí dělí od olympijského A limitu, znamenajícího jistotu účasti. "Snad hodím ještě dál nebo budu doufat, že mě Kateřina už nepřehodí," dodala tehdy.
Naplnila se nakonec ta na druhém místě zmíněná možnost.


Dodatek:
Právo startovat na olympiádě si vybojovaly ještě dvě české atletky, v Pekingu se však neobjeví. Tyčkařka Pavla Rybová je v očekávání potomka a výškařce Barboře Lalákové zhatilo premiéru „pod pěti kruhy“ zranění achilovky.

Vytisknout

Kalendář událostí