Téma týdne

Jak se rodila historická výprava II

9. března 2010, 13:02

V druhém dílu miniseriálu Tématu týdne představíme "únorovou" část výpravy na HMS, která představuje dalších šest startů. Za nimi se však vzhledem ke štafetám skrývá hned čtrnáct atletů. Stejně jako minulý týden postupujeme chronologicky a vždy píšeme o výkonu, který jako první rozhodl o nominaci.

60 m př. - Lucie Škrobáková 8.08 (7. 2., Praha-Stromovka)
(...) Lucie Škrobáková zaběhla ve finále běhu na 60 m př. čas 8.08, čímž o dvě setiny vyhověla nominační hranici pro březnové HMS v katarském Dauhá. "Je to určitě trochu úleva, že jsem konečně splnila limit, ale nervóznější než já asi byla trenérka," prohlásila svěřenkyně Jany Jílkové, která limit atakuje od začátku sezony. Blízko k němu měla už v rozběhu, kdy zopakovala svůj nejlepší dosavadní čas v sezoně 8.11, v boji o prvenství na mítinku  pak ubrala tři setiny. "Moc mi nevyšel start, po kterém jsme se trochu šťouchly s Miriam Cupákovou, což nás obě rozhodilo. Pak jsem se ale rozjela a závěr byl super. Teď už aspoň nebudu muset poslouchat věčné dotazy, kdy už ten limit splním, a můžu si běhat jen tak pro radost," dodala s nadsázkou stříbrná medailistka z loňského HME.
A pro radost sobě i nám vylepšila Lucie Škrobáková svoje maximum až na 8.04. Limit 8.10 zdolala nakonec hned šestkrát a podle toho, jak se dokázala připravit loni na HME určitě patří k adeptům finále i na ve světové konkurenci.

Tyč - Pavla Rybová 4.40 (12. 2., Postupim)
(...) Pavla Rybová včera překonala v německé Postupimi 440 centimetrů, čímž vyhověla kritériu ČAS pro start na halovém MS. „Jsem opravdu ráda, že se mi to povedlo. Poprvé jsem zkusila standardní, 16krokový rozběh, vzala jsem si delší tyče,“ pochvalovala si tyčkařka. „Zkoušela jsem pak 445 a bez nějakého velkého nadhodnocení snad můžu říct, že první a třetí pokus byly v podstatě skočené,“ doplnila k závodu Rybová. (...) „Dala jsem si cíl skočit těch 450. A když se povede, ráda bych si z MS odvezla nějaký pěkný výsledek. Ať už se však stane cokoli, po hale definitivně končím,“ prohlásila.
Halové MS bude posledním představením tyčkařky, která zde získala v roce 2001 zlato a stejný výsledek se jí povedl o rok dříve na evropské úrovni. V Dauhá v Pavle Rybové odejde jedna z tváří české atletiky tohoto desetiletí, účast ve finále by byla parádní tečkou.

60 m  př. - Martin Mazáč 7.74 (13. 2., Lipsko)
(...) V Lipsku si již v rozběhu vylepšil na 60 m překážek osobní rekord na 7.75 a postoupil do finále. Tam ještě setinku ukrojil a tím přesně splnil normu IAAF, která podle pravidel ČAS postačuje pro věkovou kategorii do 22 let k účasti na HMS. „Je to super, trenér je nadšený, mít dva překážkáře na mistrovství světa,“ sdělil svěřenec Ludvíka Svobody. (...) „Nějakou rezervu tam ještě mám, ve finále se mi povedl lépe start, v rozběhu jsem zase běžel lépe technicky,“ povídal Mazáč, který zaokrouhlil počet účastníků HMS na deset.
Nejmladší člen výpravy pro HMS pojede do Kataru sbírat zkušenosti a může tak jedině překvapit. To by v jeho případě znamenalo buď vylepšení osobního maxima a(nebo) postup do semifinále.

Štafeta 4x400 m muži, průměr 47.14, v čele s Josefem Prorokem (46.88)
(...) Klíčový závod však začal spíše s rozpaky. „Mítink se táhnul, takže se nám starty posunuly až k jednadvacáté hodině, což je na mě dost pozdě. Navíc kluci, kteří šli přede mnou, jako Ruda Götz, Petr Szetei, Jirka Vojtík, Pavel Jiráň... běhali horší časy, než čekali,“ popsal tehdejší atmosféru Josef Prorok, který měl sám co dělat, aby jí nepodlehl také. „Úplně jsem cítil, jak na mě jde útlum, ale podařilo se mi se zburcovat. Kdy jindy, když ne teď bych se měl pokusit o limit? Věděl jsem už z tréninků, že na čas okolo hranice 47 sekund a možná i pod ní mám. I kdyby nevyšel ten individuální limit, chtěl jsem co nejvíce pomoci štafetě,“ vylíčil své záměry dvaadvacetiletý specialista na 400 m př.
V samotném závodě mu velmi pomohlo soupeření s Dánem Jacobem Riisem, s nímž se už znal z dřívějšího GP Olymp. „Pořád jsem ho cítil za sebou a nemohl proto ani na chvilku polevit. Nakonec jsem ho vytáhl k národnímu rekordu 47.04,“ vylíčil Prorok, který protnul cíl v čase ještě o 16 setin lepším a splnil tak nominační kriterium pro start v individuálním závodě na 400 m. „Propadl jsem euforii. Začal jsem křepčit a se všemi se objímat. Myslím, že to ohromně nabudilo i je. A začalo to lítat – Ríša Svoboda si udělal ohromný osobní rekord, to samé Theodor Jareš a pak i holky. Najednou začaly padat časy jako z jiného světa. Prostě jako bych šťouchnul do vosího hnízda,“ popsal nový náboj svěřenec Patra Novotného.
Výsledky mu dávají za pravdu. Dříve spíše půlkař Richard Svoboda vyhrál hned následující běh v novém osobním maximu 47.63 a o závod později otevřel definitivně cestu štafetě do Dauhá třiadvacetiletý Theodor Jareš, který zlepšil svůj nejlepší letošní čas o plných osm desetin na 47.15, čímž zároveň srazil průměr sezonních maxim nejlepší čtveřice čtvrtkařů v tabulkách pod požadovaných 47.30. „Věřil jsem mu. Nedlouho před závody jsme šli společně test na dvoustovku s výbornými výsledky, a tak jsme oba věděli, že má na podobný čas jako já,“ řekl Prorok o svém parťákovi ze skupiny. Základní cíl se tedy podařilo splnit a štafeta se nominovala.
Finální nominační tajenku odhalilo mistrovství ČR, kde se Jiří Vojtík posunul z role náhradníka - ta zůstala Richardu Svobodovi - a připojil se tak k "vídeňským limitářům" Prorokovi, Jarešovi a Pavlu Jiráňovi, který svůj nejlepší výkon zaběhl rovněž v rakouské metropoli, jen o měsíc dříve. Nesnadným, ale možným cílem pro štafetu bude probít se do šestičlenného finále.

Štafeta 4x400 m ženy, průměr 53.27, v čele se Zuzanou Hejnovou (52.75)
(...) Rozhodující atak limitu přišel ve Vídni v druhém běhu, v němž zvítězila Zuzana Hejnová v nejlepším čase sezony 52.75, což je vedle splněného limitu pro HMS na individuální čtvrtce i její nový osobní rekord, a současně se její kolegyni ze skupiny Martiny Blažkové, další specialistce na překážky Zuzaně Bergrové, podařilo stlačit osobní rekord na také vynikajících 53.37. Už to samo o sobě by v souvislosti s výkony dalších čtvrtkařek pro nominaci štafety stlačilo, účet však ještě vylepšila Jitka Bartoničková, která srazila letošní maximum pod 54 sekund. (...) Denisa Rosolová se sice tentokráte nezlepšila, nicméně její dřívější výkon 53.12 jí zajišťuje účast ve štafetě.
Pro Hejnovou to je vítaná tečka příběhu, který přitom nezačal vůbec dobře. Po návratu ze soustředění v JAR se nemohla najít, navíc záhy onemocněla zánětem hrtanu, což tlum ještě prohloubilo. „Cítila jsem se hrozně. Na soustředění mi to běhalo skvěle, ale tady to vůbec nešlo ani na trénincích, ani pak v závodě. Byla jsem z toho úplně vyřízená. Zlomilo se to až s mezistátním utkáním ve vícebojích, kde jsem se chytla,“ popsala finalistka olympiády na trati 400 m př. Od té doby šla Hejnová výkonnostně nahoru. „Limit jsem chtěla splnit už o víkendu v Lipsku, kde to mám ráda, ale tam mě brzdila soupeřka. Do Vídně jsem původně neměla vůbec jet, ale po této zkušenosti jsem se rozhodla, že by bylo škoda formu nevyužít,“ popsala 23letá atletka vývoj, který předcházel splnění limitu.
Ženská štafeta poběží v Dauhá rovnou finále, a tak může směle pomýšlet na zopakování svého čtvrtého místa z Valenci. Formu mají totiž všechny členky čtveřice lepší jak před dvěma lety.

Tyč - Michal Balner 5.70 (17. 2., Praha-Strahov)
(...) „O 570 se pokouším dva roky od Ósaky,“ radoval se z osobního rekordu účastník MS 2007 Balner, jehož dosavadním absolutním maximem bylo 566 loni z haly (venku OR 565 rovněž z loňska). „Letos jsme začali dříve skákat a projevilo se to, už ve dvou závodech jsem tu výšku jen lehce shazoval. Teď se budu soustředit na to, abych přidal ještě nějaké centimetry. Závodit půjdu na republice, i když to možná pojmeme spíš jako trénink,“ popsal Michal Balner, jehož teď čeká minimálně týden tvrdšího tréninku. Dnes mu nevadily ani potemnělé a stísněné podmínky strahovské haly. „Střídáme tréninky na Stromovce a tady, jsem na to zvyklý. Navíc já nevidím dobře na dálku, takže to stejně dělám vše spíš po paměti,“ glosoval. Po zdolání 570 se Balner pokoušel ještě o laťku o pět centimetrů výš, ani jeden z pokusů, včetně jednoho dodatečného však nebyl „zdařený“.
Michal Balner přidal na MČR ještě 6 cm k osobnímu rekordu a rázem se vyšvihl mezi horké kandidáty finálové účasti, když ho 576 cm zařadilo dokonce na třetí místo světových tabulek. To v ošidné disicplíně, jakou je tyč, nemusí tolik znamenat, ale pro sebevědomí závodníka je to určitě povzbuzení, pro českého fandu zase příslib.

Sedmiboj - Roman Šebrle, pozvánka IAAF
Legenda světového víceboje a jeden z nejlepších světových atletů uplynulého desetiletí se letos ocitl v pozici, kterou z dřívějších dob neznal. Na rozdíl od minulosti totiž Roman Šebrle nemohl očekávat pozvánku na HMS na základě loňské výkonnosti a letos v hale kvůli zranění žádný sedmiboj neabsolvoval. Jeho jedinou cestou, jak se na šampionát do katarského Dauhá dostat, tak byla divoká karta, jíž IAAF uděluje dvěma vícebojařům z osmi, kteří se pak v závodě představí. Dnes se tato možnost naplnila a na sekretariát ČAS dorazila oficiální pozvánka, kterou Šebrle přijal.
Pětatřicetiletý svěřenec Dalibora Kupky tak dostal příležitost rozšířit svoji sbírku pěti medailí, které si v minulosti z HMS přivezl. Nejcennější z nich jsou dvě zlata z let 2001 a 2004, při druhém z vítězství navíc složil v Budapešti 6438 bodů, což je stále platný evropský rekord a druhý nejlepší výkon všech dob po světovém maximu Dana O Briana. Zatím poslední cenný kov z HMS  Šebrle získal před čtyřmi lety v Moskvě, kde obsadil třetí příčku. Předloni ve Valencii mu slibně rozjetý víceboj překazilo svalové zranění.
Zdravotní komplikace se mu nevyhnuly ani letos. Šebrle se sice na halu kvalitně připravil, o čemž svědčí výkony z jeho prvních závodů, jenže následné zranění zmařilo jeho plány startovat na domácím vícebojařském šampionátu a dostat  se do trojice závodníků zvaných na HMS na základě výkonů z halové sezony. Český atletický svaz tedy zažádal o udělení divoké karty, čemuž IAAF vyhověla.
Roman Šebrle zaokrouhlil počet členů výpravy pro Dauhá na 21, uvidíme, zda v tomto případě "oko bere". Ač je vícebojařský šampion a rekordman tentokrát skromný a medaili bere spíš jak zázrak, všichni známe jeho bojovnost, kterou ukázal mj. před rokem v Turíně.

Nejen jemu, ale jistě i všem dalším 20 členům týmu budeme držet od pátku do neděle palce.

Michal Procházka
Vytisknout

Kalendář událostí