Téma týdne

Jak Češi lovili ve světových vodách, díl III.

18. srpna 2011, 12:54

Naši minisérii pátrající v historii českých cenných kovů při mistrovstvích světa završíme uplynulou první dekádou nového tisíciletí. Začala třetími zlatými úspěchy Jana Železného a Tomáše Dvořáka, v jejichž pozici medailových tahounů devadesátých let je postupně vystřídali Roman Šebrle a Barbora Špotáková.

Konec éry Železného a Dvořáka
Na Edmonton v roce 2001 budou vzpomínat v dobrém oba mistři světa, oba dva –desetibojař Dvořák i oštěpař Železný tu navíc získali svůj třetí titul. Těsně pod stupni vítězů zůstala oštěpařka Nikola Tomečková, později Brejchová, která si nemilé čtvrté místo zopakovala i na šampionátu v Ósace 2007 a mezitím také na olympiádě v Aténách 2004.

Desetibojař Tomáš Dvořák v Kanadě uzavřel svůj mistrovský hattrick, předtím se radoval v Aténách 1997 i Seville 1999. Až do nepříliš vydařeného disku, v němž hodil 45.51, dokonce svěřenec Zdeňka Váni útočil na světový rekord. K titulu však dokráčel ve velkém stylu a o dva body překonal 8900 bodů, čímž vytvořil dosud platný rekord šampionátu a i o deset let později stále ještě třetí nejkvalitnější desetiboj všech dob.

Výtečný výkon předvedl také druhý v pořadí Estonec Nool (8815), stříbrná sevillská senzace Macey tentokrát brala bronz, Brit však složil lepší výsledek než na předešlém šampionátu. Dvořákův výsledek podpořil šestým místem Jiří Ryba, čerstvý světový rekordman Roman Šebrle dokončil přes zranění třísel na desátém místě.

Jan Železný v hlavním městě Alberty, nejzápadnější provincie země, navázal na zlaté úspěchy z devadesátých let v Stuttgartu 1993 a na následujícím šampionátu v Göteborgu. V soutěži dokázal zareagovat úvodní na velehod 91.31 Fina Parviainena, když přidal v druhé sérii ještě metr a půl, přesně 92.80. Přesto Železný nebyl úplně spokojen!

„Chtěl jsem tady hodit 95 m, na rychlém mondu jsem se však nevešel na rozběh. Ze zlata mám radost, ale z výkonu jsem trochu zklamaný,“ nechal se slyšet po závodě, jímž završil svou sbírku z MS na bilanci třech zlatých a jedné bronzové. O kvalitě edmontonského finále svědčí i to že ještě Řek Gatsiudis zůstal 5 cm od devadesátky a Američanu Greerovi už rovných 87 na medaili nestačilo.

Nový tahoun: Šebrle
Paříž 2003 už tolik štěstí českým atletům nepřinesla, medailově zůstalo u jediného stříbra desetibojaře Šebrleho. Oba obhájci, Železný i Dvořák přitom skončili shodně na čtvrtém místě. Svého výsledku litoval především prvně jmenovaný, vždyť Rus Makarov potřeboval k titulu hod, jenž by v Edmontonu nestačil ani na nejlepší šestici! Dvořáka sužovala v sezoně zranění, a tak se trefil do svého výkonnostního odhadu skoro na bod. K bronzové medaili, již vybojoval mladík z Kazachstánu Karpov, by potřeboval o 132 více.

Na trůnu jej vystřídal Američan Tom Pappas, jediný přemožitel Romana Šebrleho. Světový rekordman sice získal svou první medaili na MS, stříbrný z olympiády v Sydney 2000 a mistr Evropy 2002 však pochopitelně myslel navíc. „Chtěl jsem vyhrát. Zaspal jsem na startu stovky a v dálce mi nepřálo štěstí. První, skoro osmimetrový pokus jsem nepatrně přešlápl, a pak jsem dvakrát nedošel na prkno,“ vyjmenoval důležité momenty ze svého pohledu. Ještě jeden klíčový přišel druhý den, to když v oštěpu neustál pokus letící k 75 metrům. Na patnáctistovce už měl ztrátu, která se reálně smazat nedala.

Helsinky 2005 budou navždy spojené na jedné straně se špatným počasím, na straně druhé s utěšenou kolekcí českých reprezentantů, o niž se postarali opět stříbrem Šebrle a bronzy tyčkařka Hamáčková a diskařka Cechlová-Pospíšilová. Nejcennější kov ve výbavě na cestě zpět chyběl, stejně jako na předcházejícím šampionátu. Co do množství byl však třemi medailemi srovnán rekord samostatné České republiky ze Sevilly a z federálních časů byla úspěšnější pouze premiéra MS právě zde ve finské metropoli.

Právě desetibojaři si kalich hořkosti povětrnostních podmínek vypili do dna. I proto Roman Šebrle litoval promarněné šance na titul mnohem méně než Paříži. „Nikdy v životě jsem nešel těžší desetiboj. Ze stříbra nejsem zklamaný, spíš jsem rád, že to mám za sebou. Zima byl příšerná,“ zhodnotil výstižně po závodě svěřenec Dalibora Kupky, jehož skupina slavila i bronz Maďara Zsivóczkého. Zlato putovalo opět do rukou reprezentanta USA, tentokrát Briana Claye, Šebrle nastřádal o více než dvě stě bodů méně.

Tyčkařce Pavle Hamáčkové (později Rybové) se do Helsinek dařilo především pod střechami hal – na přelomu tisíciletí dokázala zvítězit v evropské i světové konkurenci. Tentokrát ale prokázala, že umí i za extrémnějších podmínek. S nepříjemným větrem si poradila výborně a bronz získala díky úspěchu na 450 hned napoprvé, před Ruskou Polnovou a Číňankou Kao Šu-jing, kterým se to povedlo až napotřetí. „Je to pro mě po letech zdravotních problému velké zadostiučinění,“ pronesla Hamáčková. Šampionkou se stala ve světovém rekordu 501 Jelena Isinbajevová, stříbro brala za 460 Polka Pyreková.

Finálová soutěž diskařek byla o hodinu a půl odsunuta. „Chtěla jsem házet i v dešti,“ prohlašovala po závodě Věra Cechlová-Pospíšilová. „Když Faumuinaová (skončila čtvrtá – pozn. aut.) odhodila poslední pokus a viděla jsem, že je stržený, tak jsem se začala šíleně radovat,“ přiznala svěřenkyně Josefa Šilhavého po zisku své premiérové velké medaile. Bronz si vybojovala pokusem z páté série 63.19, když elitní osmičku měla zajištěnou již po úvodním pokusu. Zlato brala suverénním stylem Němka Dietzschová (66.56), stříbro Ruska Sadovová o metr před naší reprezentantkou.

Nástup Špotákové
Ósaka 2007 se stala nejúspěšnějším šampionátem od vzniku samostatné České republiky. Co do množství se vyrovnala Seville a Helsinkám, v hodnotě je však oba předčila. Vytoužené zlato se štěstím a odhodláním vydřel desetibojař Šebrle, první velký titul si připsala oštěpařka Špotáková a senzační stříbro vybojovala tyčkařka Baďurová. Ještě o něco blíže medaili než v Edmontonu byla oštěpařka Nikola Brejchová, jíž bronzu tentokrát chybělo sedm decimetrů…

Jinak ale přinesl oštěp, vedle desetiboje nejúspěšnější česká disciplína, velikou radost. Po nezdaru v kvalifikaci v Helsinkách a stříbru na mistrovství Evropy vystoupala Barbora Špotáková na nejvyšší stupínek. Finále otevřela českým rekordem 66.40, největší favoritka Obergföllová se však přibližovala, v druhé sérii s 65.26. „Rozhodně jsem nechtěla, aby to dopadlo jako vloni v Göteborgu, kde jsem se prvním hodem nechala ukolíbat a nakonec jsem skončila druhá,“ prohlásila Špotáková.

K titulu se dobrala svěřenkyně Rudolfa Černého hodem z třetí série 67.07. Úvodní pokus by nestačil, neboť Němka se zlepšila v poslední sérii na 66.46, její kolegyně Neriusová připravila Brejchovou o medaili čtvrtým hodem jen o 4 cm kratším (66.42).

Olympijský i evropský šampion, halový mistr Evropy i světa, to byla vizitka Romana Šebrleho před japonskou Ósakou. Na světový titul pod otevřeným nebem dosáhl po dramatickém boji až zde. Po výšce dělilo trio Šebrle, Smith, Clay pouhých 32 bodů. Americký obhájce se při pokusu na dvou metrech zranil a byl vyřazen, Jamajčan se však ukázal jako velmi silný soupeř. Vždyť druhý den po tyčce, v níž se Šebrle zachraňoval na své základní výšce, vedl Smith o více než dvě stě bodů! A tak se svěřenec Dalibora Kupky nakonec musel prát do posledního metru patnáctistovky.

Tu sice se Smithem prohrál, ale náskok, který si Šebrle vytvořil osobním rekordem 71.18 metru v oštěpu nakonec stačil. „Jsem neuvěřitelně šťastný. Na tento okamžik jsem čekal 10 let. Podařilo se mi dokončit mé celoživotní dílo, dá se říci, a dosáhl jsem všeho, čeho jsem dosáhnout mohl,“ radoval se majitel všech pěti myslitelných atletických titulů, jenž složil 8676 bodů. Smith bral o 32 b zpět stříbro, bronz si pověsil na krk Kazach Karpov, přičemž se medailisté vešli do pouhých 90 bodů.

Stříbrnou radost přidala tyčkařka Kateřina Baďurová, která tak o jeden stupínek posunula výsledek své tréninkové kolegyně Hamáčkové-Rybové z Helsinek. Svěřenkyně Boleslava Patery zvládla 435, 450 i 460 centimetrů napoprvé. První kritický moment nastal o decimetr výš, které dvakrát shodila. „Trochu mi zatrnulo, ale dopadlo to dobře,“ oddechla si Baďurová.

Pro cenný kov si skočila na 475 cm, které zvládla – vyjma vítězky Isinbajevové, která zakládala ještě o 5 cm výš – jako jediná napoprvé. „To jsem si vybrala štěstí, které mi kdy chybělo,“ popsala druhou a rozhodující chvíli závodu. Soupeřky překonaly tuto výšku až napodruhé, bronz brala v jejich vzájemném porovnání Ruska Feofanovová, obhájkyně stříbra Pyreková zůstala tentokrát mimo pódium.

Ještě nikdy se mistrovství světa nekonalo tak blízko českým hranicím jako předloni v Berlíně. Jakoby tahle skutečnost mnohé české adepty na stupně vítězů svazovala. Oštěpařka Špotáková se tu definitivně pasovala do role medailové spasitelky, byť ani jí se nepodařilo uhájit těžkou pozici šampionky. Po ní už byl „bedně“ nejblíže Jaroslav Bába, pátý v soutěži výškařů, třetím a pohříchu posledním finalistou byl šestý na 110 překážek Petr Svoboda.

Ani Barboře Špotákové ovšem stříbro nespadlo do klína. Prvním pokusem atakovala 65 metrů, na medaili by jí to ale nestačilo, navíc se domácí Steffi Neriusová uvedla hodem 67.30 m, jak se později ukázalo, vítězným. Obhájkyně titulu si místo na pódiu zajistila v třetí sérii výkonem 66.42. V závěru pak zaútočil objev předešlé olympijské sezony Ruska Abakumovová, nervy českým fanouškům bronzovým hodem 66.06 tentokrát jen polechtala. Špotáková svůj výsledek hodnotila střízlivě: „Bylo by hezké být pořád jenom zlatá, ale pořád vyhrávat nejde. Je to sport, a proto na to také lidi koukají,“ prohlásila po finále.

S jejími slovy, která pronesla přesně před rokem 18. srpna, nelze než souhlasit. Nicméně i opora Špotáková v posledních dnech připustila, že už by ráda zase na vrchol (loni brala na mistrovství Evropy bronz). Věřme, že druhou dekádu zahájí výprava v Tegu úspěšně, tedy že naváže na medailové úspěchy nultých let. Bilance deseti medailí na předešlých pěti šampionátech, z toho čtyřech nejcennějších, není vůbec špatný výsledek.

S využitím seriálu Z historie mistrovství světa, který pro časopis Atletika v roce 2005 připravoval František Macák, statistické příručky IAAF a webu atletika.cz

Vytisknout

Kalendář událostí