Téma týdne

Jak Češi lovili ve světových vodách, díl I.

2. srpna 2011, 14:44

Národní sbírka čítá i se započtením československé éry jednatřicet medailí z mistrovství světa. Za strohými čísly se skrývá stejný počet jedinečných příběhů, které určitě stojí za to si před nadcházejícím šampionátem v Tegu připomenout. V úvodním dílu se zaměříme na medailově úrodné období do rozdělení společného státu se Slovenskem.

Světová atletika čekala na svůj šampionát nezvykle dlouho. Po dlouhou dobu byla jediným globálním měřením sil olympiáda, zvláštní mistrovství světa se podařilo někdejšímu šéfovi IAAF Primo Nebiolovi prosadit teprve od roku 1983. Premiéru hostily Helsinky a pro tehdy ještě československou výpravu přinesly obrovský úspěch. Reprezentace posbírala z dnešního pohledu skoro až nepředstavitelných devět medailí, z toho hned čtyři byly z nejcennějšího kovu.

Nejúspěšnější atletkou se stala Jarmila Kratochvílová, která si domů přivezla utěšenou sbírku dvou zlatých a jedné stříbrné medaile. Její heroická mise, při níž musela absolvovat semifinále čtvrtky a finále půlky v rozmezí necelých čtyřiceti minut, patří mezi legendární počiny atletické historie. Takřka vražednou kombinaci však zvládla s přehledem a ve finiši půlky, jíž se začala věnovat teprve po senzačním překonání světového rekordu v Mnichově pár týdnů před šampionátem, rozdrtila i zkušené Rusky Gurinovou a Podkopajevovou. Po výkonu 1:54.68 si o téměř půldruhé vteřiny zajistila první zlato.

Následné vítězství ve finále čtvrtky, které bylo jejím již sedmým startem v Helsinkách, bylo okořeněno výrazným bonusem v podobě historicky prvního zdolání 48vteřinové hranice. „Že je to svěťák, jsem viděla už v cíli, ale chvíli jsem se ještě bála, aby rozhodčí nezkorigovali čas na 48,“ popsala své tehdejší pocity Kratochvílová, jíž v závodě skvěle stříbrem sekundovala další česká běžecká legenda, Taťána Netoličková (dříve Kocembová). Zlepšila si osobní rekord na skvělých 48.59 a favorizovanou Rusku Piniginovou zdolala o šest desetin.

Obě se pak ještě spolu se Zuzanou Moravčíkovou a Milenou Matějkovičovou podílely na výtečným stříbru ve štafetě na 4x400 m, kde nestačily jen na hvězdný tým bývalé NDR v čele s Maritou Kochovou. Jejich tehdejší čas 3:20.32 je dodnes takřka nedostižným českým rekordem.

Další dva tituly vylovila zlatá generace z vrhačských vod, v obou případech po dramatickém průběhu. V chladných a deštivých podmínkách Helena Fibingerová dlouho marně útočila na medailové pozice ve vrhu koulí. Překonat dvacetimetrovou hranici se jí povedlo až v páté sérii, i tak však zůstávala čtvrtá. S myšlenkami na nedávno zemřelého otce se zkoncentrovala k poslednímu pokusu, po němž se ozval jásot. Koule doletěla 5 cm za 21 metrů a Fibingerová mohla slavit.

Ve finále disku měli atleti se lvíčkem na prsou dvojí zastoupení, přičemž větší šance se dávaly Imrichu Bugárovi, který vládl tehdejším světovým tabulkám. Svou úlohu nakonec potvrdil, během soutěže třikrát přehodil 67 m a zvítězil za 67.72. Výrazněji přiblížit se mu dokázal jen Kubánec Delis, kterému v páté sérii chybělo ke zlatu 36 cm. Radost československé výpravy utvrdil ještě třetí příčkou za 66.08 m Gejza Valent.

Úspěšnost českých vrhačů podpořil bronzem z mužské soutěže ve vrhu koulí Remigius Machura, jehož poslední pokus letěl do vzdálenosti 20.98, tedy dále než řadě spolufavoritů v čele s Beyerem z NDR či Američanem Lautem. Překvapivě tehdy zvítězil Polák Sarul za 21.39 m.

Zbývající medaili, která nám chybí v helsinském výčtu, přidal na dvacítce legendární chodec Jozef Pribilinec. O tom, že nebyla zlatá, ale „jen“ stříbrná, rozhodl závěr, v němž podlehl o pouhých 10 vteřin Mexičanu Cantovi.

Špičkový slovenský chodec ze skupiny Juraje Benčíka se postaral o jeden z cenných kovů i z historicky druhého MS, které hostil v roce 1987 Řím. Bylo to opět stříbro, a opět poměrně těsné. O 22 vteřin rychlejší byl jen doma neporazitelný Maurizio Damilano.

Ve Věčném městě se také začala psát bohatá medailová historie Jana Železného. Nejlepší oštěpař všech dob se ve svých jednadvaceti letech probojoval po výkonu 82.20 k bronzu, přičemž ke stříbru Viktora Jevsjuka chybělo jen 32 cm. Posledním šestým pokusem vyhrál nečekaně Fin Seppo Rätty, který předtím jen tak tak proklouzl z kvalifikace.

Železný posléze zůstal výsledkovým tahounem i v éře začínající české samostatnosti, ale to už je jiný příběh, o němž si povíme příště.  

     
S využitím seriálu Z historie mistrovství světa, který pro časopis Atletika připravoval František Macák,

Adam Pražák
Vytisknout

Kalendář událostí