Téma týdne

Fakta o HME

19. ledna 2009, 18:00

Nominace pro nadcházející halové mistrovství Evropy, které proběhne začátkem března v italském Turínu, se pomalu začala plnit.  Jakou historii má tato soutěž a kdo v ní nejvíce zazářil? Téma pro Téma týdne.  


Nápad vytvořit oficiální halový evropský šampionát se začal formovat v polovině šedesátých let, kdy evropský výbor pod IAAF pochopil důležitost halové atletiky na Starém kontinentu. Při mítinku v Mnichově v roce 1965 ustavil výbor komisi vedenou Maxem Danzem ze Západního Německa, která měla za úkol prozkoumat možnosti zorganizování Evropských halových her. A komise dospěla k názoru, že jejich premiéra by byla možná již v příštím roce.

První ročník se konal ve Vestfálské hale v Dortmundu. Zúčastnilo se ho 179 atletů z 22 zemí a sportovci závodili v zaplněné aréně s kapacitou pro 15 tisíc diváků. Evropské halové hry pak pokračovaly každoročně do roku 1969. Hned druhý ročník soutěže přitom hostila Praha. „Podařilo se nám hry získat na termín 11.-12. března a konaly se na speciálně postavené palubové  dráze  umístěné ve Sportovní hale. Ukázaly schopnosti čs. atletických organizátorů, samy hry byly dílem práce především Jana  Poppera, který byl sekretáře her, ale i desítek dalších obětavých pracovníků,“ píše k tomu  JUDr. Jan Jirka v publikace Sto let královny vydané k výročí založení organizované atletiky u nás.
Další dva ročníky Evropských halových her se uskutečnily v roce 1968 v Madridu a o rok později v Bělehradě.

Jedním z nejúspěšnějších atletů tohoto období byl italský překážkář Edy Ottoz, který se prosadil hned ve třech ročnících za sebou. V roce 1966 zvítězil v běhu na 60 m př., následně byl dvakrát úspěšný na trati o 10 m kratší. Obdobně se mezi ženami dařilo taktéž překážkářce Karin Blazerové z Východního Německa, která na Evropských halových hrách posbírala tři tituly a navrch přidala další dva po roce 1970. To už soutěž dostala oficiální statut a jméno „halové mistrovství Evropy“. Rozhodnutí o tom padlo na zasedání evropského výboru v Bukurešti, kde byla zároveň vytvořena Evropská atletická asociace (EAA).

První ročník HME se konal ve Vídni za účasti 24 zemí. V počátku soutěže zářila jedna z největších hvězd světového sprintu Valerij Borzov ze Sovětského svazu. Dvojnásobný olympijský vítěz z Mnichova vyhrál na HME celkem sedm titulů na tratích 50 či 60 m (1970-72 a 74-77), k tomu přidal jedno stříbro a stal se nejúspěšnějším atletem v dosavadní historii šampionátu. O slávu se tehdy dělil se svým krajanem Viktorem Sanějevem, který v takřka stejných letech získal šest evropských halových titulů v trojskoku.

Evropské halové šampionáty se konaly až do roku 1990 každoročně.  Přechod na dvouletý cyklus způsobil vznik Světových halových her v roce 1985, z nichž se záhy stalo, analogicky jako tomu bylo u HME, halové mistrovství světa. Od té doby se obě významné halové akce v kalendáři střídají. Výjimkou z pravidelného rytmu byly roky 2003 a 2004, kdy se konala dvě HMS za sebou. HME se kvůli tomu počínaje šampionátem v Madridu 2005 přesunulo ze sudých na liché roky.

Počet zúčastněných atletů a zemí, jež reprezentují, vytrvale roste. Na posledním HME, které se konalo před dvěma lety v Birminghamu, bojovalo o cenné kovy 570 závodníků pod vlaječkami 45 států.

Nejvíckrát viděli diváci HME ve Vídni, příležitost měli jednak při premiéře akce, jednak v letech 1979 a 2002. Ani obyvatelé Apeninského poloostrova si však nemohou stěžovat, na italské půdě se HME uskuteční letos už počtvrté.  V roce 1978 pořádalo šampionát Miláno, v letech 1982 a 1992 to byl Janov.  Nyní na atlety čeká průmyslový Turín.
 
Útočiště naleznou v hale Oval Lingotto, kde se při nedávných zimních olympijských hrách konaly soutěže v rychlobruslení. Ledový ovál je v jinak víceúčelové hale pro cca 6600 diváků instalován nastálo, dráha bude položena 40 cm nad ním. 

Vidět evropskou elitu v akci můžete přímo na místě i vy. Nejsnažší cesta ke vstupenkám byměa údajně vést přes internetovou stránku www.listicket.it . 
 

Vytisknout

Kalendář událostí