Téma týdne

Evropská týmová soutěž v novém hávu

16. června 2009, 21:04

Téma týdne by tentokrát možná chtělo rozkročit mezi akci reprezentační – ME družstev a domácí – mistrovství ČR mládežnických kategorií. Mnohé o premiéře týmového mistrovství Evropy, v němž Češi zahajují mezi elitou v Leirii, padlo. Přesto jí věnujeme ještě trochu prostoru, když připomeneme historii soutěže, na které je ME založené – Evropský pohár (Bruna Zauliho).

Pokud jde o mládežníky, snad odpustí pouhé konstatování, že republikový šampionát v Ostravě je významným kvalifikačním mezníkem na MS17 a ME19. Pro juniory je tak jednou z dobrých možných možností v druhé poločase plnění limitů, pro dorostence je to po zkrácení nominačního období od světové federace úplně poslední naděje.

Na památku Bruna Zauliho
Za vznikem týmové soutěže na starém kontinentu stojí prezident tehdejšího Evropského výboru v rámci Mezinárodní amatérské atletické federace (IAAF). Chtěl vybudovat soutěž pro všechny evropské svazy. Přestože Zauli zemřel několik měsíců před premiérou v roce 1965, Evropský pohár družstev byl na světě a dlouho také nosil jméno svého zakladatele. Nutno dodat, že letošní vznik ME družstev je určitým vyvrcholením rostoucí role této akce, Zaulimu by se snad líbil.

Stabilizace Evropského poháru
Zpočátku se EP konal tak trochu nepravidelně, po prvním ročníku přišly další v letech 1967, 1970, 1973. Od roku 1975 (včetně) už probíhal pohár ve dvouletých cyklech. Systém byl jiný, než jak jej známe dnes, soutěžilo se vícekolově, menší země musely projít ze základních kol, větší byly nasazeny třeba až do semifinále. Finále bylo určeno šestici týmů. Množství závodů vedla pořadatele k zásadní změně v roce 1983, kdy se začalo závodit jednokolově, tedy v jediný den. Vznikla nejvyšší skupina superliga a nižší úrovně, mezi kterými probíhal pohyb na základě úspěšnosti v jednotlivých ročnících. Dvouletá pauza byla naposledy v roce 1993, poté už se EP konal každoročně. Derniéra podoby s osmi týmy, kde každý boduje v závislosti na pořadí od 8 do 1, proběhla jak známo loni. („Nula“ se udílí za diskvalifikaci i nedokončení nadále.)

Směrem k mistrovství Evropy
V tomto ohledu je změna na ME družstev od 2009 spíše technického rázu, přibudou týmy v jedné skupině (standardem je 12 pro superligu a první ligu). Dalším podobným posunem je sloučení mužského a ženského družstva, pochopitelně ne samotných závodů, ale celkového bodového součtu. Ke zatraktivnění mají přispět rovněž revoluční pravidla, určená primárně právě pro toto mistrovství. Více o nich naleznete v rubrice Zaostřeno na, stejně jako další zajímavosti k letošnímu ročníku.

Chvilka pro statistiky
Na závěr nahlédněme trochu do historie. Z výher se v poháru radovalo minimum zemí, celkově, a také v mužích sedm, v ženách pouze čtyři. Zůstaneme-li u součtu v obou kategoriích, dělí se o prvenství Rusko a NDR s 15 úspěchy, remíza by teoreticky vznikla i započtením 9 prvenství Sovětského svazu a sjednoceného Německa. Dále už je situace přehlednější, Velká Británie má na kontě vítězství šestkrát, Francie třikrát, Polsko jednou. Tím je výčet uzavřen.
Podívejme se ještě na „genderovou“ bilanci. Jasno je mezi ženami, kde se o bilance dělí pouze NDR (9), resp. Německo (3) a Sovětský svaz (3), resp. Rusko (14). Zástupkyně největší země světa mají na triku také nejdelší šňůru, neodešly poraženy dvanáctkrát, tedy od 1997 až do zániku původní soutěže. Mezi muži je lídrem se sedmi tituly Německo, po šesti je rozděleno mezi SSSR, NDR, a Británii. Dvakrát se v posledním desetiletí radovali Francouzi a do stejného období spadá i úspěch Poláků s nádechem senzace, jednou zvítězili také Rusové.
Samostatné české týmy si připsaly celkem sedm účastí v Superlize, z toho čtyři muži, tři ženy. Obě družstva dosáhla největšího úspěchu v roce 1999, dámy skončily těsně pod stupni, muži byli šestí.

Michal Procházka
Vytisknout

Kalendář událostí