Téma týdne

Čeští maratonci se budí z olympijských snů

7. května 2008, 07:38

Maraton a olympiáda. Toto spojení silně vábilo a do jisté míry stále ještě vábí domácí běžeckou elitu. Řady těch, kteří nadále v sobě živí sen, že se v ulicích Pekingu poměří s nejlepšími vytrvalci světa, však kvůli četným zraněním povážlivě řídnou. Jak vypadá situace v týdnu kolem republikového šampionátu na této distanci? To mapuje následující „téma“.

Kauza Faschingbauer
Že to letos nebude pro českou vytrvaleckou špičku zrovna šťastný rok, naznačila už koncem března tisková konference před pražským Hervis ½maratonem, při níž manažerka elitních atletů Pražského mezinárodního maratonu (PIM) Jana Moberly vylíčila svou „černou středu“, kdy jí během jediného dne odřekli účast kvůli zranění hned tři čeští „top“ běžci. Byl mezi nimi i Pavel Faschingbauer, který se s problémy potýká dosud.
Účastník několika MS v půlmaratonu a 26. z plné distance na ME v Göteborgu po olympijském startu toužil. „Chtěl jsem letos pro limit udělat maximum, tak jsem začal velmi úzce spolupracovat s Róbertem Štefkem, ale od začátku jsem měl problémy se zdravím,“ píše ve svém blogu na běžecky zaměřených stránkách behy.cz a doplňuje i výčet svých zdravotních lapálií: „Nejdříve mě po deseti dnech tréninku začala bolet achilovka. To se naštěstí rychle vyřešilo aplikací rázové ultrazvukové vlny. Už dva dny po zákroku jsem mohl bez bolestí běhat, a to už mi tam pěkně vrzalo. Achilovka byl možná signál, že není něco v pořádku, protože mě bolela jen jednou před 12 lety.  Další zranění přišlo na soustředění v Tatrách, kde mě po týdnu tréninku začalo bolet v kotníku. Běhal jsem přes bolest, která byla někdy dost velká, takže jsem přestal kulhat někdy až po 10 km. Po měsíci a půl kulhání, kdy jsem to zkoušel léčit různými způsoby, jsem podstoupil několik lékařských vyšetření. Nakonec až magnetická rezonance ukázala, že mám u hlezenního kloubu váček s tekutinou, kterou museli odsát. Navíc jsem si přetěžováním druhé nohy udělal únavovou zlomeninu na holení kosti. Tím pro mě olympijský sen skončil... Důvodem všech mých problémů je, že celé tělo není v pořádku a není schopno pracovat na 100 %. Tak nyní dodržuji léčebnou kůru a věřím, že brzy bude vše v pořádku.“

Kauza Kamínková
Také domácí královna silnice Petra Kamínková už musí na olympiádu zapomenout. Problémy devítinásobné vítězky Běchovic začaly na soustředění v Tatrách, kde došlo k přetížení šlach na vnější straně kolene. V tu dobu měla za sebou už jeden rychlý maraton, když v Apeldoornu zaostala za limitem ČOV (2:37:00) o dvě minuty a dvacet vteřin. Jenže posléze to patrně přehnala s tréninkem. „Byla jsem strašně natěšená a naběhala jsem toho moc. To se ale musí doplňovat i výživou a regenerací a to já možná trošku zanedbávám. Možná je to i tím, že se trénuju v podstatě sama, kdybych měla trenéra, tak by mě dokázal zbrzdit, takto jsem na to naběhla skutečně trochu zběsile. Pak navíc přišly Tatry, kde byl i sníh a led, a tam jsem se asi dorazila úplně. Sice mě ta noha bolela, ale běhala jsem i s tím,“ řekla před nedávnem Olomouckému deníku.
V rozhovoru pro atletika.cz  pak popsala současný stav. „Mohu dělat v podstatě cokoliv, jen ne běhat. Při běhu mě to pořád bolím a kulhám. Nejspíš mám po sezoně. Na olympiádu i MS v půlmaratonu určitě nepojedu, u těch ostatních věcí uvidím, jak se to bude vyvíjet. Možná na přání klubu nějak odklušu při PMEZ pětku, pokud tam nebudou mít nikoho jiného. A Běchovice? Ty bych samozřejmě běžela ráda. Snad se do té doby dám dohromady,“ doufá pětatřicetiletá atletka v útok na unikátní desátý triumf na legendární desítce. 
     
Kauza Brychcínová
Specializací především hráčka lakrosu příjemně šokovala vloni, když sváděla vyrovnané bitvy s Petrou Kamínkovou a coby amatér (sportem si nevydělává) zaběhla při pražském Volkswagen maratonu čas 2:40:50, o necelých šest minut za limitem ČAS na mistrovství světa. Není divu, že i Veronika Brychcínová tedy podlehla lákadlu olympijského startu. Začala spolupracovat s trenérem Vladimírem Korbelem a na již zmiňovaném serveru behy.cz jí byl věnován seriál s příznačným názvem Olympijský sen, kde mapuje svoji cestu za jeho naplněním. A dá se říci, že je to cesta velmi krušná. Začalo to bolestí holenního svalu, která ji prvně přepadla v den, kdy povzbuzovala své známé v pražských ulicích při půlmaratonu. Vyklubal se z toho zánět v noze a luxace hlavičky lýtkové kosti, kvůli čemuž měsíc v podstatě netrénovala. Nyní již v zátěži je a ve svém webovém blogu rozvažuje, zda běžet či neběžet pražský maraton. Ačkoliv její vnitřní disputace k jasnému závěru nedospěla, poslední zprávy mluví o tom, že do závodu nakonec nenastoupí. „Nestihla se připravit. Odjedeme na tři týdny na Šumavu a  pak patrně zkusíme zaběhnout limit 31.5. ve Stockholmu, kde by měla být rychlá trať a termín závodu nám vyhovuje ze všech variant asi nejvíce. Musí však být zdravá. Její tělo je z předchozího tréninku zatížené řadou disbalancí, které už patrně nelze odstranit a je tak trochu časovanou bombou, zda se někde neobjeví další problémy,“ říká k tomu Korbel.

Kauza Novák
Pavel Novák už letos jeden ostrý útok na limit podnikl. V Římě mu k potřebnému času 2:15:00 scházely čtyři minuty a jedna vteřina. „Nebyl jsem v optimální formě. Ale je to těžké. Pracuji v záchranné službě, což znamená denní i noční služby a tělo je přeci jen unavené. Navíc nemůžu trénovat, kdy chci. V Římě navíc foukal nepříjemný vítr, který mi vzal dobré dvě minuty. Ani trať nebyla zdaleka tak ideální, jak jsem si představoval,“ vypočetl několik překážek, které stály v cestě. Z Věčného města se Pavel Novák vracel s odhodláním, že se pokusí o reparát v Praze. Jenže od té doby se ledacos změnilo. Krátce po návratu do tréninku běžel coby vodič pro ženskou kategorii pražského půlmaratonu. „A jak jsem se pořád ohlížel, natáhl jsem si kvadriceps. Na tři týdny jsem vypadl z tréninku úplně, další dva týdny byla příprava velmi omezená. A tak pražský maraton sice poběžím, možnost splnění limitu však vzhledem k výpadku v přípravě příliš reálná není,“ říká zanedlouho 38letý závodník s OR 2:17:11.  „Nemám naběhané kilometry. Na limit bych musel běžet každou desítku pod 32 minut, což bych s jistotou zvládl tak do 30. kilometru. Zbytek by byl nejspíš jedno velké trápení,“ domnívá se. Proto nebude nijak „tlačit na pilu“ a tempo zvolí podle aktuálního pocitu v den závodu. „Uvidíme, co z toho nakonec bude,“ říká atlet z jihlavského oddílu, jehož další plány jsou omezené především pracovním vytížením, které je v letních měsících kvůli dovoleným enormní. „Přes léto toho moc nenatrénuji, můžu leda tak udržovat. Zvažuji, že půjdu desítku při republikovém šampionátu na dráze a v září bych chtěl znovu zkusit ´matonku´,“ odazuje na svůj loňský výsledek z Mattoni GP na 10 km, kde byl nejlepším z Čechů a celkově obsadil desátou pozici. 

Kauza Kroměříž
Ani z dominantní vytrvalecké „stáje“ na domácí scéně se útoku na olympijskou letenku nejspíš nedočkáme. Běžci AK Kroměříž se buď potýkají se zraněními, případně si pro sezonu zvolili jiné priority. Příkladem budiž David Gerych, který po pražském půlmaratonu a času 1:08:05 o celé distanci sice uvažoval, nakonec však převládly studijní povinnosti a s nimi spojené sportovní kursy na FTVS. Prapor klubu snadno rozpoznatelného podle výrazných žlutých trikotů tak zbyl opět na českou stálici Róberta Štefka. Tomu jako by bylo upřeno plně se přeorientovat na trenérské řemeslo. Zanedlouho čtyřicetiletý matador patří i přes svůj věk a nikterak velké závodnické ambice mezi absolutní domácí elitu, což plně dokumentoval jak třetím místem na domácím šampionátu v krosu, tak především triumfem při půlmaratonu v Pardubicích, kde získal už čtvrtý titul v nejlepším času sezony 1:06:39. Mezi nejlepší domácí závodníky bude jistě patřit i v Praze. Jeho čtyři roky starý osobní rekord 2:12:35 by na limit bohatě stačil. Jenže myslet na olympiádu Štefka ani nenapadne. „Na maraton nemám žádné ambice,“ říká lakonicky. „Když to půjde, tak to půjde. Když ne, tak ne.“          
 
Kauza Pichrtová
Lehkonohou královnu vrchů zmiňuji na závěr, aby vyspravila jinak spíše pochmurné vyznění tohoto tématu. Zanedlouho pětatřicetiletá Anna Pichrtová nedávno přidala do své sbírky vavřínů titul neoficiální mistryně světa v běhu do vrchu na dlouhé vzdálenosti, když ve Velké Británii jasně dominovala na 37,4 m dlouhé trati s převýšením 1608 m. Nyní směřuje trénink na ottawský maraton, kde by mělo 25.5. dojít k jedinému útoku na limit. Oproti svému osobnímu maximu, které si na této trati vytvořila před šesti lety, může běžet i o čtyři minuty pomaleji.   
Ani Pichrtové se však problémy nevyhnuly. Patrně se u ní s odstupem projevily dopady těžké autohavárie, kterou Anka prodělala před rokem a půl v Nigérii. „Měla jsem ´mimo´posunutý sacroiliakální kloub a vůbec jsem měsíc nemohla běhat,“ napsala prostřednictvím sms zprávy z Anglie, kde se aktuálně připravuje. „Nyní je vše OK. Tvrdě trénuji, ale nic neriskuji a jsem pod dohledem své fyzio,“ připsala.

Doufejme, že i přes všechny překážky a ústrky ze strany osudu se nakonec přeci jen někomu z českých běžců a běžkyň podaří probojovat se na královskou trať do olympijského Pekingu. Čas na to mají do 22.7., kdy se uzavírá nominace.

Vytisknout

Kalendář událostí