Téma týdne

Červená kniha ohrožených rekordů

2. června 2008, 23:15

Poslední květnový den byl náchylný k otřesům ve statistikách. Na mítinku v Zaragoze se oštěpařce Barboře Špotákové povedlo více než dvoumetrové zlepšení národního maxima, další tři domácí rekordy jen těsně odolaly při úvodním kole atletické extraligy v Ostravě. V sobotu liga pokračuje v Praze a adepti rekordních zápisů budou opět na startu. Dočkáme se dalších „rekordtřesení“?

Prolomí setinové prokletí?
rekord v ohrožení: 200 m M: 20.61 František Břečka 9.9. 1984 Cagliari
Výkon Františka Břečky z mezistátního utkání s Itálií vévodí národním statistikám už 23 let. Jeho velkým vyzyvatelem byl na přelomu tisíciletí Radek Zachoval, který dokázal v jihoafrickém Pietersburgu zaběhnout v roce 2001 nevídaný čas 20.10, nicméně údaj z větrometru tehdy prokázal nepovolenou podporu + 2.8 m/s. A obdobný výkon v regulérních podmínkách už do nedávného konce kariéry Zachoval nepředvedl.
O čtyři roky později se poprvé na dosah dostal sprinter Olympu Praha Jiří Vojtík, který 30.7. při Východočeském turné zastavil časomíru na 20.63, přičemž i jemu foukalo do zad více, než povolují pravidla (+3.1). Při EP 2006 na domácí půdě však už bylo v tomto ohledu vše v pořádku a Vojtíkův čas si našel své místo v popředí dlouhodobé statistiky. V popředí, ovšem nikoliv v čele. K alespoň vyrovnání Břečkova výkonu chyběla Vojtíkovi jediná setina. (Nebylo to ostatně poprvé, kdy svěřenci Jiřího Nejdla právě takovýto takřka miniaturní časový úsek zabránil ve větších úspěších, ať už šlo o limity na velké akce či o postupy v rámci šampionátů.)
Letošní extraligový úvod vrátil téma možného překonání rekordu na přetřes. Šestadvacetiletý sprinter při něm takřka v bezvětří (+0.1) zaběhl druhý nejlepší regulérní výkon v kariéře 20.65 a spolu s olympijským B limitem dostal opět rekordní choutky. Jako dobrá příležitost se mu přitom jeví hned nejbližší extraligové repete 7.6 v Praze na Julisce. „Je to nejlepší stadion v republice,“ je přesvědčený Vojtík.

Staronové jméno, staronový čas
rekord v ohrožení: 100 m př. Ž 13.05 Iveta Rudová 14.8. 1997 Namur
Rekord na ženských překážkách je z uvedené trojice ohrožených nejmladší, přesto i on už má za sebou desetiletí v čele statistik. Současná svazová trenérka mládeže ho vytvořila na mítinku v belgickém Namuru, kde si spravovala chuť po nenaplněných ambicích z MS v Aténách. „Na šampionátu jsem byla připravena běžet po 13 sekund. Jenže v sousední dráze běžící Polka měla kolizi na překážce a při pádu mě zachytila za ruku, div že mě nestrhla s sebou. Vyvedla mě z rovnováhy a rozběh byl ztracený,“ vzpomíná.  Když MS nevyšlo, chtěla alespoň nějak formu využít, a tak bezprostředně po MS odjela na mítinky do Belgie. 14. 8. v  Namuru za ideální podpory větru + 2.0 rekord padl. Časomíra se zastavila na 13.05. „Škoda, že jsem neměla s kým běžet, další soupeřka byla daleko za mnou. Jinak věřím, že by to bylo pod 13.“ Tehdy se ještě mohla utěšovat tím, že se jí to podaří v některém z následujících závodů. Jenže dva týdny po návratu na sportovním kursu od FTVS do ní protihráčka vrazila při basketbalu tak nešťastně, že Ivetě zpřetrhala všechny vazy na pravém koleni. V podstatě jí tak v 28 letech ukončila kariéru. „Zkusila jsem se ještě vrátit, dokonce jsem si utvořila osobní rekord v hale, ale celkově to už nebylo ono.“ 
Že její rekord vydrží tak dlouho, by ji tenkrát ani nenapadlo. „Řekla jsem si, že by bylo fajn, kdyby symbolicky přežil rok 2000. To se mi vyplnilo. Pak už jsem jen čekala, kdy to přijde a ono stále nic. Je ale pravda, že Lucka k tomu byla už několikrát hodně blízko,“ připomněla výkony Lucie Škrobákové, která ještě pod jménem Martincová zaběhla nejprve v roce 2004 v Plovdivu čas 13.08, a o rok později se na dosah dostala dokonce dvakrát. Na Praze Academice ubrala z osobního maxima další setinku a na následném MČR čas pod 13.1 zopakovala (13.09).
Po roční odmlce, kdy se musela vypořádávat s problémy zejména v osobní rovině, se už pod staronovým jménem z dívčích let a pod vedením trenérky Jany Jílkové vrátila na cestu k rekordu. Odměnou jí bylo splnění olympijského B limitu a zopakování osobního maxima 13.07. „Vzhledem k tomu, že tohle bylo v bezvětří a tamto s podporou + 1.4, stavím tento výkon dokonce výš,“ říká účastnice poslední olympiády v Aténách. I ona podobně jako Vojtík cítí rekordní vábení. „Formu mám, takže když mi někde dobře foukne..." A co na to stávající rekordmanka? Chtěla bych, aby mě nepřekonala o setinu nebo dvě. Když už, tak ať to začíná 12kou, to už nějak vypadá,“ burcuje Rudová.

Příjemný šok
rekord v ohrožení:  400 m M 45.77 Karel Kolář 1.9.1978 Praha
Maximum na čtvrtce je ze zmiňovaných nejstarší. Váže se k mistrovství Evropy v roce 1978 v Praze, při němž Karel Kolář získal kontinetální stříbro a návdavkem ještě čestné místo v čele národních statistik. Již jednou tento rekord přežil klinickou smrt, to když se mu před deseti lety na rozdíl jediné setiny přiblížil Jiří Mužík. V sobotu se tato situace bez předchozího varování opakovala, když se na dotek senzačně přiblížil Rudolf Götz, který ještě vloni nepatřil s osobním maximem 46.52 ani do nejlepší desítky dlouhodobých tabulek 
Kde se vzalo tak pronikavé zlepšení? „I kvůli olympiádě jsem začal brát přípravu opravdu vážně. Tréninky chodím opravdu na 100 %, ne jako dříve, kdy jsem je někdy absolvoval jen tak z povinnosti. Také se mnohem víc věnuji regeneraci, výživě... Zkrátka se chovám jako profesionál,“ popsal atlet, který čerstvě obléká dres AK Kroměříž.
Podzimní proměna v prioritách se vepsala už do halových výkonů, kde se dostal na úroveň 47.00, a také hned do úvodu letní sezony, kdy při prvním závodě posunul osobní rekord na 46.44. V Ostravě si pak věřil na čas kolem 46.30, jenže realita daleko předčila jeho očekávání. Výrazně k tomu napomohl paradoxně chybný odhad situace. „Myslel jsem si, že Pepa Prorok je těsně za mnou, tak jsem do toho šel naplno. Ve skutečnosti mezi námi byla vteřina.“
Chybějící setina Götze provokuje, je však otázkou, kdy opět na rekord zaútočí. Podle původních plánů měl být nejlépe připraven na Zlatou tretru, s limitem v kapse jej však už nic netlačí k maximálnímu vydání sil. Na druhou stranu mu může psychická pohoda pomoci. „Nejbližší start je na druhém kole extraligy, ale nevím, zda půjdu čtvrtku nebo jen dvoustovku. Záleží na trenérovi. Kdyby bylo na mně, já bych čtvrtku nešel nikdy. Ty pocity, co před ní vždycky zažívám, jsou hrozné,“ přiznal svěřenec Petra Novotného a možná budoucí rekordman.          


Útoky na sebe
Okruh ohrožených rekordů je pochopitelně mnohem širší, než svrchu uvedená trojice. Kdo například ví, jak dlouhý bude mít život čerstvý zápis stále se lepšící Špotákové (národní rekord posouvala už posedmé), na vyspravení vlastního zápisu si brousí zuby i čtvrtkařka- překážkářka Zuzana Hejnová. „Ideální by to bylo na olympiádě, tam to směřujeme,“ poznamenala její trenérka Martina Blažková.
Nesmíme zapomínat ani na ženské kladivo, kde se nedávno blýskla Kateřina Šafránková a vedle vlastních ambicí ji za dalším zlepšením požene i očekávaný souboj s Lenkou Ledvinovou, která se též bude chtít poprat o nominaci pro Peking.
Když připočteme rekordní choutky Denisy Ščerbové v sedmiboji i dálce a především úžasnou vlastnost sportu, která se dá shrnout pod pojem „příjemná překvapení“, je zřejmé, že rekordní seismograf čeká krušné období.

Vytisknout

Kalendář událostí