Téma týdne

Atleti se nebojí svléknout

28. dubna 2011, 13:37

Odhalují svá vypracovaná těla, někdy cudněji, jindy odvážněji. Nejen atletky, ale i atleti. Mnohdy kvůli penězům, avšak nezřídka určených na sportovní přípravu. Téměř vždy se ovšem svléknutím zviditelní. Takovýto přístup k nahotě sportovců známe z posledního desetiletí, nicméně obnažení sportovci žádným novým „vynálezem“ nejsou. V tématu pro tento týden pro vás rekapitulujeme nejznámější „případy“ současnosti, ale podíváme se nejprve krátce do minulosti.

Ve starověku nazí (nejen) při sportu
Kořeny sportovní nahoty najdeme – tak trochu podle očekávání – ve starověkém Řecku. Za velmi liberální výspu bychom mohli v tomto ohledu mohli označit Spartu. Zdejší mladíci každoročně předváděli – obnažení – tancem své atletické a bojové umění při svátku zvaném gymnopedie (Gymnopaedia). Jinak gymnos znamená řecky nahý a druhá část výrazu pak pais – dítě, mládí anebo paizo – hra.


Tanec Korybantů (=kněží a ctitelé bohyně Kybely) - dřevorytina z publikace SMITH, William: Dictionary of Greek and Roman Antiquities

Sparťané, na rozdíl od ostatních Řeků, nezavrhovali nahotu na veřejných prostranstvích ani netrestali případné divačky na sportovištích. Ba dokonce, dívky se mohly těchto „soutěží krásy“ – tak bylo obnažování tehdy vnímáno – přímo účastnit. Vznik zmíněných gymnopedií v sedmém století před Kristem se časově překrývá se založením antických her. Při starověkých olympiádách se závodilo bez oblečení, a také vítězi se dostalo cti v podobě „nahé“ sochy.

Římané převzali mnohé z řecké kultury a přestože občany svlečené na veřejnosti trestali, i oni sledovali v arénách zápasy nahých sportovců. Také se běžně pohybovali s nezakrytými intimními partiemi po lázních, a to nejen muži samotní, ale i společně s ženami.

Na závěr malého exkurzu do dávné historie připomeňme japonské tradiční zápasy sumo. Kdysi je provozovaly zcela obnažené ženy, dnes je jim to však zcela zapovězeno a vystřídali je muži, kteří nosí známé speciální bederní roušky.

Nahota sportovců se přesunula před objektivy
Moderní éra vyloučila nahotu ze sportu jako takového, s výjimkou severských zemí a Německa. Spojena je zde se saunami a s plaváním v řekách a jezerech a označuje se zkratkou z němčiny FKK (Freikörperkultur). Asi bychom se dnes divili, kdyby atleti pobíhali po stadionech nazí, vídat tu a tam neoblečené sportovce jsme si však už zvykli.

Umožnil to zaprvé rozvoj technologií schopných věrně zaznamenávat obraz a zadruhé společenská konvence. Ekonomicky vzato, existuje tu na jedné straně nabídka – sportovců s vypracovanými těly – a na straně druhé poptávka – dostatek zvědavců, kteří jsou ochotni si za pohled na sportovcovu „celou krásu“ i připlatit. A obě strany se podařilo propojit.

Bylo by však hodně zjednodušující odsoudit nahotu sportovců na vítaný „přivýdělek“ pro sportovce. Méně černobíle lze vnímat odměnu jako prostředek, za nímž je podstata pořád stejná – krása lidského těla. A to ať už zisk míří na ušlechtilé věci jako charitu, je použit jako financování soustředění, anebo zůstane na osobním kontě sportovce. V přehledu těch, kteří se svlékli před objektivem, začněme právě u takového příkladu z konce devadesátých let minulého století.

Ve světě Wittová a Matildy, u nás Burianová a Dukláci
Německá krasobruslařka Katarina Wittová se v roce 1998 odhalila pro časopis Playboy. Za snímky údajně inkasovala sto tisíc dolarů a číslo se vyprodalo, což se předtím podařilo jen díky herečce Marilyn Monroeové. Velký rozruch poté vzbudil v následujícím roce tým australských fotbalistek (označovaný Matildas), který lákal na olympijský turnaj v Sydney. Kladl si za cíl získat i peníze na dobročinné účely, ale příliš neuspěl, údajně pro to, že byl moc odvážný.

O něco konzervativněji, ale přesto na půdu „svlečených sportovců“ se vydal kdysi i Český atletický svaz. Zakrytá pouze vlajkou s logem ČAS pózovala v roce 2001 čtvrtkařka Jitka Burianová. Autor snímků Jakub Ludvík tehdy oceňoval spolupráci sportovci: „Nemají s focením ve stylu „jak je Bůh stvořil“ problémy především proto, že se při závodění víceméně pohybují ve sporém úboru.“ V témže roce se pak atleti Dukly nechali nafotit pro svůj první kalendář pro následující rok 2002. Mezi vyfocenými se objevila tehdejší elita armádního klubu včetně Romana Šebrleho, Tomáše Dvořáka, Pavly Hamáčkové, Daniely Bártové, Štěpána Janáčka Tomáše Janků nebo Jana Poděbradského.

Svlékání pro peníze na přípravu
Některé nápady přicházejí z nouze. Vylepšený image neměla na mysli skupinka nizozemských atletek – tedy určitě ne v první řadě. Dívky se nechaly v roce 2003 nafotit s tím, že snímky prodají jednak v kalendáři, a také je zveřejní v placené sekci webové stránky. Výtěžek pak chtěly využít na zimní soustředění v „teplých krajích“ – a záměr se prý vydařil.

Podobný cíl si naplánovali i atleti Olympu Praha a připravil o poznání odvážnější kalendář pro rok 2008. Před objektivem bývalého atleta Richarda Navary pózovali Josef Karas, Libor Žilka, Petr Svoboda, Iveta Mazáčová a Martina Dostálová a vesměs si tuto zkušenost pochvalovali – viz zde.


Z kalendáře Olympu Praha 2008, na snímku M. Dostálová a J. Karas - foto: R. Navara

Do extrému pak dovedl tuto „charitu pro sebe sama“ Francouz Romain Mesnil. Před dvěma lety běhal s tyčí v ruce po centru Paříži zcela nahý, aby tak přilákal sponzory. Povedlo se a Mesnil svůj „kousek“ nadšeně (téměř) zopakoval, když nakráčel na tiskovou konferenci po zisku stříbra na MS v Berlíně zahalen pouze na intimních partiích národní vlajkou.

Kdo se také svlékl...
Přestože tento článek nemá za cíl obsáhnout vše, sluší se upozornit na některá další jména, která se objevila před objektivem v „Evině rouše“. Jejich menší přehled najdete zde. Nutno podotknout, že na své si přijdou především pánové, neboť atleti-muži nejsou (až na výše uvedené výjimky), co se nahého pózování týče, tolik aktivní.

Ze známých jmen chybí ve výčtu například tyčkařka Stacy Dragilaová, naopak je zajímavé, že zmíněné dálkařce Inetě Radevičové se podařil velký atletický úspěch řadu let po nafocení odvážných fotek. Obvykle bývá postup opačný a v tomto smyslu se měl vyjádřit i objev posledních dní Kellie Wellsová, který by se po zisku medaile ráda svlékla pro Sports Illustrated.

I Denisy Rosolové si všiml internetový magazín Xman.cz jako čerstvé mistryně Evropy z Paříže. Denisa se pro čtenáře nepustila do tak odvážných snímků jako někteří výše zmínění, ale důvod proč odhalit o něco víc než ukáže atletický dres našla výstižný a zobecnitelný: „Vždycky jsem chtěla mít hezké fotky. Až mi bude padesát, řeknu si, že jsem vypadala pěkně.“

Michal Procházka
Vytisknout

Kalendář událostí