přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

4. července 2017, 19:14

Radek Juška - rozhovor července

Naším hostem této pravidelné rubriky byl tentokrát český národní rekordman ve skoku dalekém Radek Juška.

Letos v Turnově se vám hned v úvodu sezóny podařilo skočit národní rekord. Čekal jste, že byste mohl dolétnout tak daleko?
Tehdy jsem to vůbec nečekal. Byl to vlastně první závod z plného rozběhu po zranění, takže jsem vůbec nevěděl, co od toho mám čekat. Trenér mi před závodem říkal, že bych mohl skočit osmičku, ale v takový výkon jsme nedoufali v daný moment ani jeden. Bylo to milé překvapení na úvod sezóny.

Jistě už jste viděl mnohokrát záznam toho rekordního pokusu. V čem byl jiný oproti těm ostatním?
Co se týká toho konkrétního závodu, tak první dva pokusy jsem se nedokázal dostat do správné rychlosti před odrazem, takže to bylo spíš takové proběhnuté. Ale při rekordním pokusu jsem se do toho trefil. K prknu jsem doběhl, jak bylo potřeba, odrazově mi to také vyšlo a byl z toho skvělý výkon.

Tato sezóna je hodně větrná. Podmínky se často mění během závodu. Ať už se to týká síly nebo směru větru. Jak se s těmito změnami snažíte v průběhu závodu srovnávat?
Většinou se snažím využít časového limitu a počkat na tu dobu, kdy třeba aspoň fouká nejmenší protivítr. Naštěstí jsem relativně silný, tak mi ten proťák až tak příliš neuškodí. Moc nehýbu v průběhu závodu s rozběhem. Spíš je to o pozici těla. Například letos při Diamantové lize ve Stockholmu se hodně točil vítr a stalo se, že mi na rozběhu foukalo od zad a při samotném odrazu se vítr otočil. Důležité je udržet tělo v optimální pozici, abych nešel do předklonu ani do záklonu.

Letos jste si v Innsbrucku zazávodil i mimo atletické stadiony. Máte raději tyto exhibice nebo klasické závody?
Mám rád exhibice, protože se mi líbí, když diváci fandí a jsou blízko závodníkům, ale zrovna letos v Innsbrucku se mi nezávodilo příliš dobře. Asi to bylo i tím, že jsem kvůli zranění vynechal halu a nebyl zvyklý na palubovku, na kterých se při exhibicích skáče.

Na mistrovství Evropy družstev v Lille jste měl dle pravidel této soutěže možnost pouze čtyř pokusů, a to ještě díky tomu, že jste byl po třetí sérii mezi elitní čtyřkou. Jak moc vás v závodě omezuje, pokud nemáte k dispozici všech šest pokusů?
Takové závody beru spíš jako trénink na kvalifikace při velkých šampionátech, kde také potřebujete předvést nejlepší pokusy v prvních třech skocích, ale v každém závodě se snažím skočit co nejdále hned v úvodních pokusech než to pak honit v závěrečných sériích.

V letošní sezóně zatím dominuje Jihoafričan Luvo Manionga. Čím si vysvětlujete jeho vysokou stabilní výkonnost?
Manionga rozhodně těží ze své rychlosti, kterou dokáže na svůj pokus běžet a skvěle udrží i potřebnou pozici na odrazu. Ještě má tedy dle mého názoru rezervy na dopadu.

Věříte, že je v jeho možnostech skočit světový rekord?
Stát se může všechno, ale přeci jen, ten světový rekord leží ještě daleko. Jsem si jistý, že v letošní sezóně určitě svěťák neskočí.

Ve světových tabulkách figurujete na dělené šesté příčce. S jakým výsledkem byste byl tedy na světovém šampionátu spokojen?
Prvním krokem bude samozřejmě postup z kvalifikace a poté bych se rád probil do užšího finále. Spokojen bych byl, kdyby se mi podařilo být do pátého místa. Snad budu mít trochu více štěstí než v minulém roce.

Koho kromě Maniongy považujete na největší favority a tím pádem i soupeře?
Je tam ještě druhý Jihoafričan Rushwell Samaai, který bude hodně silný. Nevyzpytatelní jsou čínští dálkaři, ale na velkých soutěžích to umějí. Rozhodně bych neodepisoval ani Grega Rutherforda, který bude závodit před domácím publikem a jsem hodně zvědavý na Američany. Ti dobře naskákali při Trials v Eugene, ale tam měli příliš silný vítr do zad.

Jaký bude vás program v nejbližších týdnech?
Už se snažíme přitrénovávat. Tento týden se chystáme na soustředění do Harrachova, odkud si odskočím na Diamantovou ligu do Londýna, kde si před světovým šampionátem aspoň vyzkouším sektor. Poté pojedeme na tréninkový kemp do Staré Boleslavi a před týden před odletem do Londýna bych rád absolvoval starty v Novém Městě nad Metují a v Táboře.

Vyhovuje vám, že je oproti loňsku letošní atletický vrchol v mnohem bližší destinaci? Jak vůbec snášíte dlouhé cestování před závodem a jak se srovnáváte s časovými posuny?
Samozřejmě je o něco příjemnější, když je světový šampionát takhle blízko, ale co se týká časového posunu nebo dlouhé cesty, před závodem mi to až tak nevadí. Pro mě je to horší až cestou zpět. S tím se srovnávám hůře. Před samotnou soutěží mi stačí dva nebo tři dny, aby se tělo dostalo do potřebného rytmu.

Na čem si myslíte, že jste za poslední rok v tréninku nejvíce zapracoval?
Snažili jsme se hodně protahovat a také jsem začal dělat dřepy s činkou. Hodně nahoru šla síla, ale všeobecně jsme toho udělali víc, protože byl dostatek času. Šli jsme krůček po krůčku a udělali jsme toho snad víc než za poslední dva roky.

Naopak v čem cítíte největší rezervy?
Největší rezervy mám rozhodně pořád v rychlosti. Stále jsem nejpomalejší dálkař ze světové špičky.

Trénujete s vícebojaři. Nelákalo by vás si zkusit desetiboj?
Rozhodně by mě to lákalo, ale trenér mě nechce nechat. (usmívá se). Zatím tomu nechávám prostor. Jednou bych to rád zkusil, ale nejdříve se musím naučit překážky a tyč, což by pro mě byly krizové disciplíny. Jednou to ale určitě přijde a desetiboj absolvuji.

Čtvrtým rokem se připravujete pod vedením Josefa Karase. Čeho si na něm po trenérské stránce nejvíce ceníte?
Pepa má tréninky opravdu propracované, což je něco úplně jiného než jsem znal z Břeclavi. Nad tréninkovými plány prosedí spoustu času, zkouší nové věci, neustále se vzdělává a my k němu máme potřebnou důvěru. Tréninky pak dávají smysl.

Čím si vyplňujete volný čas, když jste na dlouhých soustředěních v Jihoafrické republice nebo na Kanárských ostrovech?
Většinou toho prostoru pro odpočinek moc není, protože trénujeme dvoufázově. Pokud jsme na Kanárech, tak se jdeme třeba projít. Také už mám asi čtyřikrát rozečtenou autobiografii Andre Agassiho, ale ještě jsem jí nikdy nedočetl do konce. Pokud chci zrelaxovat, tak si pustím nějaký film.

Už víte, jak budete trávit zasloužené posezónní volno?
To je ještě ve hvězdách. Čekají mě nějaké rodinné oslavy. Bude také záležet na přítelkyni, jak to bude mít se školou. Loni jsme ale také odletěli na dovolenou na poslední chvíli a bylo to super, takže očekávám podobný scénář. 

Petr Jelínek, foto: ČAS - J. Kucharčík, E. Erben

Vytisknout