Kateřina Janků

31. ledna 2012, 19:57

Kateřinu Janků si atletická veřejnost jistě vybaví pod příjmením Baďurová. Čerstvá maminka kývla na nabídku rozhovoru bleskurychle, přestože vedle péče o malou dcerku neopustila ani na chvilku své dvě práce. Někdejší tyčkařská vicemistryně světa se cítí skvěle, aktivní kariéru už dávno hodila za hlavu. Teď sleduje atletiku jako nadšená divačka, šéftrenérka armádního oddílu či majitelka školky s pohybovým zaměřením.

Jak se cítíte jako maminka?
Cítím se skvěle, už si ani nedovedu představit, že bych Ellen neměla. A to jsou jí teprve tři měsíce.

Je to tak, že člověk příjemné změny rychleji vezme za své?
Asi ano. Já jsem se toho popravdě docela bála, protože jsme byli oba docela rozlítaní a neplánovali jsme zvolnit z toho tempa. Ale myslím si, že se to tak nějak samo přizpůsobilo a je to úplně skvělé.

Dcera se narodila o něco dříve. Byla to jediná komplikace?
Ono to bylo nakonec spíš pozitivní. Narodila se v pořádku, zdravá, všechno tak jak mělo být, jenom šla dřív, byla menší, což já jsem při porodu docela ocenila. Nedovedu si představit rodit pětikilové dítě! Už jí to tam asi nebavilo …

Takže je taková klidnější po vás nebo impulzivnější po tatínkovi?
Zdá se mi, že se v ní odrážíme oba dva, skoro bych řekla přesně půl na půl. Klidnější není, ale přitom strašně hodná. Je taková akční, zvídavá, všechno jí baví, od třech týdnů zvedá hlavičku, od třech měsíců se snaží lézt. Má se prostě k světu, hraje si, směje se.

Jak hodně vás budí?
Já s ní spím sama v pokojíčku, Tomáš v ložnici, takže jeho nebudí vůbec. Ale je opravdu hodňoučká, vstávám k ní už teď jen jednou v noci, což je nádhera. Vypadá to, že bude spáč po tátovi.

Z toho, co říkáte, se zdá, že to nebyla ani taková změna, jako když jste skončila s atletickou kariérou …
Do toho člověk rychle padne, najednou i musí, protože mu nic jiného nezbývá. Už to tak asi mělo být, protože jsme na to oba byli připravení.

Na tuhle otázku je hodně brzy, ale nedá mi to, myslíte, že bude výškařka nebo tyčkařka?
Podle táty ani jedno, prý bude tenistka, aby z toho něco měla a nedopadla jako my. Ne, to je legrace. Sportovat určitě bude, protože ji k tomu odmalička povedeme. Ke všemu, aby si mohla vybrat, co ji bude bavit. A jestli pak bude dělat i profesionálně zrovna atletiku nebo něco jiného, bude na ní. My ji do ničeho tlačit nebudeme.

No ale na stadion ji určitě přivedete, ne?
Tam už byla, dokonce i v hale, protože se mnou prostě musí. Ale já doufám, že bude mít blízko ke sportu a ne k tomu, že musí dělat atletiku a skok o tyči nebo do výšky.

Vidím, že když jste tady na Dukle, má to tu jako doma (pozn.: vedle pracovního stolku je postýlka). Dnes tu není, proč?
Střídáme se s taťkou. Teď dva dny dopoledne hlídá on. Odpoledne se prostřídáme.

Jak sledujete atletiku očima šéftrenéry Dukly?
Mám na to teď mnohem více času, než když jsem byla na sektoru a sledovala nanejvýš ty nejbližší okolo. Teď se snažím mít větší rozhled. Zjistila jsem, jak mě to baví, už si ani nedovedu představit jít závodit. Naopak si užívám dívat se na atletiku, fandit lidem. I když jsou to někdy mnohem větší nervy, než když člověk sám závodil. Tam to totiž mohl ovlivnit, tady jen čeká, jak to dopadne.

Sledujete jinýma očima své podřízené z Dukly?
V tom si myslím není rozdíl. Já jsem vždycky všem fandila. Spíš je teď sleduju z profesního hlediska, jestli jsou nebo nejsou zdraví, jak se jim daří na tréninku, co jim jde, nejde a podobně.

Vybavují se vám vlastní závody, třeba teď, když jste se dívala na Tegu?
Když jsem skončila, tak to bylo takové nechtěné, urvaly se mi vazy v koleni. A ten jeden rok to bylo pro mě těžké dívat se na závody. Zvlášť na skok o tyči, když bylo třeba finále mistrovství světa a holky nic neskákaly, tak mě to mrzelo. Teď už je to pro mě ale minulost a už bych se do ní nevracela.

Pochopil jsem, že jste do práce naskočila hodně rychle, to jste nepřestala ani na chvíli?
Fakticky nepřestala, protože už v porodnici jsem měla počítač a něco tam vytvářela. Jsem ještě na mateřské, ale od února už pracuju na plný úvazek.

Kromě šéfování atletům na Dukle máte ještě školku. Jak se rozvíjí tenhle projekt?
Velice dobře. Máme třicet pět dětí, což je docela dost. Přidali jsme k tomu letos kroužky, včetně dětské atletiky. Jsem maximálně spokojená.

Je to tedy školka s kompletním servisem?
Máme od půl osmé do půl šesté. Děti kreslí, vystřihují, učí se básničky, všechno jako v klasické školce s tím, že jsme více zaměřeni na pohybovou aktivitu. Tu mají každý den dopoledne, půl, tři čtvrtě hodinky.

Je to jen atletika?
Ne to není, jsou to i různé tanečky, rytmická cvičení, fyziocvičení na míčích, na ježečcích, na všem možném.. Potom odpoledne mají navíc kroužky, angličtinu, atletiku, klávesy, flétničku a tanečky.

Jste již na plném stavu?
Jsme těsně před naplněním, takže relativně vytížení.

To vás jistě těší …
Jasně, hlavně je to taková reklama, maminky si to mezi sebou řeknou. A když mají druhé dítě, automaticky jdou k nám, nehledají jinou školku, to je potěšující. Pro mě je pozitivní i reakce lékařek, které nám říkají, že je na dětech po půl roce vidět, že se hýbou.

Máte i děti od nesportovních rodičů?
Chodí nám tam děti sportovců, kteří si nás našli cíleně. Ale jsou tam i rodiče, kteří se koukali na sportovní školku skepticky a teďka vidí, jak to jejich dětem prospívá. A hlavně to ty malé baví, pohyb je pro ně nejpřirozenější věc.

Plánujete projekt rozšířit, třeba nabídnout své know-how?
Zatím ani ne, měla jsem nabídku od majitelky jedné školky, jestli ji nechci převzít. Nemá na to moc času a líbí se jí, jak to děláme, protože je také sportovně založená. V tuhle chvíli na to ale nemám kapacitu a nechci dělat něco napůl.

A za nějakou dobu?
Uvidíme do budoucna, bude-li o to zájem a nerozšíříme to na víc pracovišť. Anebo jak nám budou děti odrůstat, jestli se budeme snažit pro ně něco vymyslet… Zatím je to otevřené, určitě to bude chtít časem posunout někam dál.

Jak vás tahle práce časově vytěžuje?
Ze začátku jsem tam i s dětmi fyzicky byla, cvičila jsem s nimi. Teď dělám „jenom“ tu administrativní, organizační práci, takže fakturaci, účetnictví, docházku i komunikaci s rodiči, objednávání jídla … Jsou tam jinak tři paní učitelky, které se o děti pravidelně starají.

Jak dělíte práci mezi školku a Duklu?
Ono se to liší podle toho, co je potřeba. Na podzim je na Dukle spousta práce, hodnotí se rok, připravují se plány na další. Ve školce se zase dělají na konci a začátku měsíce faktury, různé nákupy.

Nepotřebujete nikdy být na dvou místech zároveň?
Zatím se mi zdá, že se mi to docela povedlo zorganizovat, že jsem tam, kde potřebuju být. Školka je moje, takže když něco nestihnu, můžu nadávat nanejvýš sama sobě. A ono je to vlastně stejné i tady na Dukle. Výhoda obou prací je, že toho můžu spoustu udělat po večerech doma, na počítači, přes internet.

Neschází vám odpočinek? Děcko, dvě práce…
Spíš než relax mi chybí sport, na který jsem byla zvyklá. Teď, když mám chvíli čas, jdu sebou raději na chvíli někam fláknout, lehnu si do vany, než že bych vyrazila sportovat. Ale myslím si, že se to postupně stabilizuje. Elli bude za chvíli spát celou noc, už si i sama hraje, takže to není ten 24hodiný servis.

Také jste říkala, že si to s Tomášem dělíte…
No, teď jsme začali, abych ho zase nepřechválila (úsměv). Do teď jsem s ní byla já, brala jsem si jí s sebou. Teď mi přijde už hodně rozumná, tak se u ní občas střídáme.

Takže je ještě brzy ptát se, jaký je táta?
Ne, určitě dobrý, protože ji miluje, je z ní úplně vyřízený. Až si říkám, jestli to nebude špatné, protože ta na něj hodí kukuč a on jí dovolí úplně všechno. Tak já budu muset být za tu přísnou. (naoko povzdech) Ale to už tak bývá, že „tatínkové mají svoje holčičky“.

Co na tátu funguje?
Teďka, ještě než začne brečet, udělá takovou podkovičku z pusinky a to on se může zbláznit. Myslím si, že bude za chvilku vědět, že to na něj funguje, a bude toho zneužívat. Jinak si myslím, že je ale dobrý táta. Klasický chlap, který občas na něco zapomene, ale není to nic, z čeho by se střílelo.

Plánujete už třeba i další přírůstek?
Kdybych byla doma, dovedla bych si představit, že znova otěhotním, ať jsou ty děti u sebe blízko. Ale takhle bych to viděla tak, aby byly děti tak ty dva roky od sebe. Určitě bychom nechtěli, aby byla Elli jedináček, ovšem plánovat to moc nejde.

Ellen jste neplánovali?
Ani ne, řekli jsme si, že bychom to mohli zkusit – šup, a bylo to. Viděla jsem kolem sebe kamarády, kteří se půl, tři čtvrtě roku snažili a nic, tak jsem si říkala, teď nám to třeba taky nepůjde, a pak už budu chtít mít děti a budu z toho nešťastná. A ono to šlo rychle.

Čili druhé dítě bude v podobném duchu?
Asi ano, až na to přijde čas, tak to zase zkusíme. Aby byly blízko sebe, aby si spolu hráli, ale aby se dalo ještě trochu stíhat něco pracovat.

Chtěli byste teď kluka?
Mně je to úplně jedno. Původně jsem si přála to „klasické“ starší kluk, mladší holka, že on se o ní postará. A teď jsem tak ráda, že je to holka! I Tomáš říkal, že kluky už nechce, když vidí jaká je Elli úžasná. Ale v podstatě je to jedno, hlavně aby bylo dítě zdravé. Vidím právě i dost komplikací u dětí ve školkách.

Ještě se vraťme k vašemu vytížení, máte to tak, že potřebujete být v zápřahu, jinak byste se nudila?
Asi ano. Občas jsem si sice říkala, že být doma jenom na mateřské je fajn, ale asi by mě to dlouho nebavilo.

Když jste trénovala, měla jste pocit, že máte volnější den?
Tam je to jiné. I kdyby fakticky ten den byl volnější, musíte odpočívat, protože víte, že když si nepůjdete po obědě lehnout, bude odpolední trénink o ničem, anebo se ještě i zraníte. Kromě toho „nuceného odpočinku“ si musíte odepírat i spoustu věcí.

To teď odpadlo, zase ale musíte fungovat v práci, ne?
To ano, ale když se nevyspím, tak na mě nanejvýš budou divně koukat, že mám kruhy pod očima. Kdežto tam, kdybych byla unavená, zničím tím čtrnáct dní tréninku. Každé má zkrátka svoje.

Jak se cítíte při šéfování trenérů, samých mužů?
Myslím si, že to docela funguje a i podle toho, co říkají oni mně, jsou spokojení.

Představovala jste si takhle život po skončení atletické kariéry?
Já jsem si moc neplánovala, snad jen když jsem byla malá, pak už jsem tomu nechávala volný průběh. Je pravda, že školka byl dlouhodobější projekt, to už jsem měla pár let v hlavě, jen jsem čekala, až na to budu mít čas. Ale nečekala jsem, že se to rozjede takhle rychle a krásně. Tady na Duklu to přišlo nečekaně, ovšem baví mě to, zůstala jsem blízko sportu. Za oboje jsem teď moc ráda.


Profil Kateřiny Baďurové-Janků

* 18. 12. 1982 Ostrava
Disciplína: tyč
Největší úspěchy: stříbro z MS 2007, finále OH 2004, držitelka národního rekordu venku (475) i v hale (465)
Rodina: Jejím manželem je bývalý výškař Tomáš Janků, vicemistr Evropy 2006. Jejich dcera Ellen se narodila 7. října 2011.
Po skončení aktivní kariéry: Kateřina se stala vedoucí trenérkou atletického oddílu ASC Dukly Praha. Otevřela mateřskou školu se pohybovým zaměřením Sportík (www.sportikbaby.cz)

Michal Procházka, foto: archiv rodiny Janků
Vytisknout

Krátce

01.12.2016 08:58 Mistrovství světa družstev v chůzi bude v roce 2018 hostit čínský Tchaj-cchang.

Archiv zpráv

Kalendář událostí